Místo soustředění na malý výsek oblohy bude hledět do vesmíru širokým záběrem a během několika let má vytvořit obrovský statistický obraz toho, co se kolem nás skutečně nachází.
Nancy Grace Roman Space Telescope má podle aktuálního plánu NASA odstartovat v neděli 30. srpna 2026 v 7:26 ráno východoamerického času, tedy ve 13:26 našeho času. Do vesmíru jej vynese raketa Falcon Heavy společnosti SpaceX z rampy 39A Kennedyho vesmírného střediska. Observatoř už prošla závěrečnou kontrolou připravenosti a 21. srpna ji technici uzavřeli do ochranného aerodynamického krytu rakety. Pokud nedojde k odkladu, do startu zbývá jen několik dní.
Stejně velké zrcadlo jako Hubble. Úplně jiný pohled na vesmír
Roman má hlavní zrcadlo o průměru 2,4 metru, tedy stejně velké jako Hubbleův vesmírný dalekohled. Zásadní rozdíl se skrývá za ním. Jeho hlavní přístroj Wide Field Instrument je vybaven přibližně 300megapixelovou kamerou a dokáže při jediném pozorování zachytit oblast oblohy nejméně stokrát větší než Hubble při srovnatelném rozlišení v infračervené oblasti.
NASA odhaduje, že Roman bude díky tomu schopen provádět některé průzkumy oblohy až tisíckrát rychleji než Hubble. Nejde tedy o jeho náhradu ani o konkurenci Webbu. Každý z těchto teleskopů řeší jiný problém. Webb je mimořádně silný tam, kde astronomové potřebují proniknout hluboko do konkrétní oblasti a rozebrat ji do detailu. Roman má naopak získat obrovské množství kvalitních snímků velkých ploch oblohy a umožnit astronomům hledat vzorce, které se na malém vzorku vůbec nedají rozpoznat.
Během své pětileté základní mise by měl změřit světlo přibližně miliardy galaxií. To číslo není jen efektní statistikou. Čím větší část vesmíru astronomové zmapují, tím přesněji mohou sledovat, jak se jeho struktura měnila v průběhu miliard let.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Největší otázka míří k něčemu, co vůbec neumíme vidět
Jedním z hlavních důvodů vzniku Romanu je temná energie. Pozorování vzdálených supernov na konci 20. století ukázala, že rozpínání vesmíru se nezpomaluje působením gravitace, jak by bylo intuitivní očekávat, ale naopak zrychluje. Jméno „temná energie“ jsme dali tomu, co tento jev způsobuje. Co to ale skutečně je, nevíme.
Roman se pokusí sledovat rozpínání vesmíru několika různými způsoby. Bude mapovat rozložení galaxií, studovat supernovy a měřit také velmi jemné deformace obrazů vzdálených galaxií způsobené gravitací hmoty ležící mezi nimi a námi.
Právě tento efekt, označovaný jako slabé gravitační čočkování, umožňuje nepřímo mapovat i temnou hmotu. Ta světlo nevydává ani neodráží, její gravitační působení však mění cestu světelných paprsků. Roman proto nebude temnou hmotu fotografovat. Může ale velmi přesně sledovat stopy, které její gravitace zanechává na obrazu vzdáleného vesmíru.
Kombinace několika nezávislých metod může astronomům ukázat, zda současný kosmologický model funguje i při mnohem přesnějších měřeních, nebo zda se v něm začnou objevovat nesrovnalosti. A právě nesrovnalost by byla možná ještě zajímavější než potvrzení očekávání.
Teleskop bude zároveň počítat světy v Mléčné dráze
Druhou velkou oblastí Romanovy mise jsou planety mimo Sluneční soustavu. Zatímco mnoho současných metod nachází především planety obíhající relativně blízko svých hvězd, Roman využije mimo jiné gravitační mikročočkování.
Když se vzdálená hvězda, bližší hvězda a pozorovatel na krátkou dobu téměř přesně seřadí, gravitace bližší hvězdy může světlo té vzdálenější zesílit. Pokud kolem čočkující hvězdy obíhá planeta, zanechá v tomto krátkém zesílení další charakteristickou stopu.
Roman bude schopný sledovat obrovské množství hvězd současně, a tím z těchto poměrně vzácných událostí udělat statistický nástroj. NASA očekává, že jeho mikročočkovací průzkum objeví více než tisíc exoplanet. Celkově však mají rozsáhlé průzkumy mise zachytit mnohem větší množství kandidátů a dalších planetárních jevů.
To umožní odpovědět na otázku, kterou samotné jednotlivé objevy planet řešit nedokážou: jak vlastně vypadá průměrný planetární systém v naší Galaxii? Je naše Sluneční soustava běžná, nebo patří k neobvyklým uspořádáním? Jak časté jsou malé planety, plynní obři nebo světy na širokých oběžných drahách?
Roman nebude hledat jen další rekordmana. Má začít dělat demografii planet.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Poprvé si vyzkouší technologii pro budoucí hledání dalších Zemí
Na palubě bude také druhý přístroj, Coronagraph Instrument. Na rozdíl od hlavní kamery nejde především o vědecký nástroj celé mise, ale o technologickou demonstraci.
Pozorovat exoplanetu přímo je mimořádně obtížné, protože hvězda, kolem níž obíhá, může být miliardkrát jasnější. Je to podobné, jako kdybychom se snažili z velké dálky zahlédnout světlušku sedící těsně vedle reflektoru.
Koronograf má světlo hvězdy velmi přesně odstínit a umožnit sledovat slabší objekty v jejím bezprostředním okolí. Pokud technologie ve vesmíru prokáže očekávané schopnosti, může posloužit jako důležitý krok k budoucím observatořím, jejichž cílem bude přímo zobrazovat planety podobné Zemi a analyzovat jejich atmosféry.
Roman tak může být důležitý i kvůli něčemu, co sám ještě v plné míře dělat nebude.
Astronomům přiveze jedenáct bilionů bitů dat denně
Obrovské zorné pole má jeden praktický důsledek: Roman bude produkovat ohromné množství dat. Technické parametry NASA počítají až s přibližně 11 terabity dat za den.
To mění i způsob, jakým bude astronomie s observatoří pracovat. Místo klasického modelu, kdy si výzkumný tým vyžádá pozorování konkrétního objektu a poté analyzuje své snímky, bude Roman vytvářet rozsáhlé průzkumy využitelné současně mnoha vědci. Zpracovaná data mají být veřejně dostupná, takže stejný soubor pozorování může posloužit ke studiu galaxií, supernov, černých děr, exoplanet i objektů na okraji Sluneční soustavy.
A právě tady může vzniknout jedna z nejzajímavějších vlastností celé mise. Roman byl navržen především kvůli temné energii, temné hmotě a exoplanetám, ale obrovský katalog vesmíru téměř jistě zachytí i věci, které jeho konstruktéři vůbec nehledali.
V astronomii se podobné vedlejší objevy objevují pravidelně. Rozdíl bude v měřítku dat, která Roman poskytne.
Na první snímky si ještě několik měsíců počkáme
Po startu se observatoř vydá směrem k druhému Lagrangeovu bodu soustavy Slunce–Země, označovanému L2, přibližně 1,6 milionu kilometrů od Země. Ve stejné oblasti pracuje také James Webb.
První týdny po startu budou patřit rozkládání konstrukcí, zapínání přístrojů, jejich zaostřování a kalibraci. Podle aktuálního plánu NASA má celé uvádění observatoře do provozu zabrat přibližně tři měsíce. Poté mají být zveřejněna první pozorování a začít běžný vědecký provoz.
Roman tedy 30. srpna ještě nezačne chrlit mapy vzdáleného vesmíru. Pokud ale start a následné oživování proběhnou podle plánu, na přelomu listopadu a prosince bychom měli poprvé vidět, co jeho neobvyklá kombinace detailu a obrovského zorného pole skutečně dokáže.
Hubble nás po desetiletí učil dívat se na jednotlivá místa vesmíru velmi pozorně. Webb tento pohled posunul ještě hlouběji do infračerveného vesmíru. Roman přidá další schopnost: ustoupit o krok dozadu a konečně se podívat na celý obraz.
A někdy právě teprve ve velkém obrazu zjistíme, že něco, co jsme považovali za pravidlo, byla jen zvláštnost našeho malého výřezu oblohy.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], NASA – Nancy Grace Roman Space Telescope [2], NASA – Teams Complete Flight Readiness Review for NASA’s Roman Telescope [3], NASA – NASA’s Roman Telescope Enclosed in SpaceX Falcon Heavy Rocket Fairing [4], NASA – About Roman [5], NASA – Why the Roman Space Telescope? [6], NASA – Nancy Grace Roman Space Telescope Press Kit [7], img AI generated
