TOI-2267 je kosmický experiment přírody — první známý případ, kdy planety obíhají obě hvězdy jednoho páru. A možná i nejkrásnější připomínka, že vesmír nikdy nehraje podle jednoduchých rovnic.
Nově pozorovaný systém TOI-2267 (190 ly) ukazuje dvě potvrzené a jeden kandidátský svět velikosti a typu Země v těsném binárním páru chladných trpaslíků.
Pokud se scénář definitivně potvrdí, máme před sebou přelomový „laboratorní“ případ pro fyziku planet v dvojhvězdách.
Co se stalo
Mezinárodní tým vedený výzkumníky z Univerzity v Lutychu (ULiège) a IAA-CSIC oznámil systém TOI-2267, tvořený dvojicí chladných hvězd spektrálních tříd M5 a M6 s odhadovaným projekčním rozestupem ~8 AU.
V jejich okolí jsou dvě potvrzené „teplé“ planety o velikosti Země a třetí kandidát podobné velikosti. Unikátní je, že tranzity planet jsou zaznamenány u obou hvězd páru – dvě planety tranzitují jednu složku, třetí druhou. To by z TOI-2267 dělalo první známý binární systém s tranzitujícími planetami kolem obou složek.
Podle autorů jde zároveň o nejkompaktnější a nejchladnější známý binární pár s planetami, což je samo o sobě rekordní kombinace. Systém leží zhruba 190 světelných let od Země a signál zachytil vesmírný teleskop TESS, následně potvrzený rozsáhlou pozemní kampaní (TRAPPIST, SPECULOOS aj.).
Proč je to důležité
U dvojhvězd se gravitační pole „láme“ jinak než u osamělých hvězd. Dlouho se uvažovalo, že těsné binární systémy jsou pro vznik a dlouhodobou stabilitu planet nehostinné: turbulence v protoplanetárním disku, gravitační poruchy a rezonance mají planetotvorbu brzdit nebo planety později destabilizovat.
TOI-2267 naopak ukazuje, že v tomto prostředí může současne existovat i více Země-velkých světů.
Právě takové systémy jsou „přírodní laboratoří“: umožní měřit hmotnosti, hustoty a – s JWST či Extremely Large Telescope – snad jednou i náznaky atmosférické chemie u planet, které vznikly v dynamicky „extrémních“ podmínkách.
I kdyby ale šlo „jen“ o suché skalnaté světy bez hustých obálek, porozumíme gravitaci, migraci a rezonancím v prostředí, kde „dvě slunce“ diktují architekturu celého systému.
Co je ještě sporné (a co musí potvrdit další data)
Počet planet: 2+1. Tiskové materiály často mluví rovnou o třech, ale definitivní status třetího světa se může změnit s novými měřeními (např. precizní RV či další tranzity).
Přiřazení k hvězdám: Dostupná data preferují scénář, že „planety patří k oboum hvězdám“, ale jde o zatím pouze okombinaci signálů.
Dlouhodobá stabilita: Numerické simulace naznačují, že dráhy mohou zůstat stabilní, ale chaotická okrajová pásma a sekulární rezonance mohou architekturu v čase měnit.
Co z toho plyne
TOI-2267 posouvá laťku toho, co považujeme za „normální“ planetární systémy. Dvojhvězdy nejsou výjimkou, ale důležitou součástí galaktické zoologie — a jestli zde zvládnou vznikat a přežívat planety velké jako Země, budou muset učebnice přepsat kapitoly o vzniku a migraci planet.
A pokud se třetí kandidát potvrdí a scénář „planety na obou hvězdách“ obstojí, získáme referenční případ, na kterém se budou kalibrovat modely planetotvorby v binárních soustavách.
Zdroje: Phys.org, SciTechDaily, Astrobiology.com, EurekAlert, Arxiv, img klingai AI generated