V roce 1920 se spolu se svou kolegyní Rosalie Rayner rozhodli tuto teorii otestovat. Výsledkem byl experiment, který se stal jedním z nejznámějších v dějinách psychologie — a zároveň jedním z nejproblematičtějších.
Dítě bez strachu
Chlapec, kterému se dnes říká „Little Albert“, byl přibližně devítiměsíční kojenec. Na začátku experimentu reagoval na svět tak, jak bychom čekali — byl klidný, zvídavý a neměl strach z běžných podnětů.
Watson mu postupně ukazoval různé objekty: bílou krysu, králíka, psa, masky. Albert se jich dotýkal, hrál si s nimi, smál se. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl jakoukoliv negativní reakci.
Právě to bylo důležité.
Experiment potřeboval „čistý začátek“.
Zvuk, který všechno změní
Pak přišel zásah.
Když Albert natáhl ruku k bílé kryse, Watson za jeho zády udeřil kovovou tyčí do ocelové desky. Hlasitý, ostrý zvuk dítě vylekal. Albert se rozplakal.
Tento postup se několikrát opakoval.
Krysa — zvuk — pláč.
Krysa — zvuk — strach.
Po několika pokusech už nebylo potřeba dělat nic víc.
Strach, který se přenáší dál
Albert začal reagovat strachem už jen při pohledu na krysu. Zvuk zmizel, ale reakce zůstala. To byl klíčový moment — důkaz, že emoce lze podmínit.
Jenže tím experiment neskončil.
Postupně se ukázalo, že strach se „přelil“ i na další věci. Bílý králík, kožešina, dokonce i Santa Claus s bílým plnovousem — všechny tyto podněty začaly vyvolávat podobnou reakci.
Strach se neomezil na jeden konkrétní objekt.
Rozšířil se na celý okruh podobných věcí.
Experiment bez návratu
Watson plánoval, že v další fázi Albertovi pomůže strach odstranit. K tomu ale nikdy nedošlo. Experiment byl ukončen dřív, než mohl být tento krok realizován.
Co se s chlapcem stalo později, není dodnes zcela jisté. Existují různé teorie o jeho identitě i osudu, ale žádná není definitivně potvrzená.
Jisté je jen jedno:
dítě odešlo ze studie se strachem, který mu někdo záměrně vytvořil.
Co ten experiment skutečně odhalil
Little Albert experiment potvrdil základní princip klasického podmiňování — tedy že reakce lze naučit spojením podnětů. Tento princip se stal jedním ze stavebních kamenů behaviorální psychologie.
Zároveň ale otevřel otázku, která je dnes možná důležitější než samotný výsledek:
má věda právo vytvářet problém, který pak nemusí vyřešit?
Strach jako naučená reakce
Příběh malého Alberta ukazuje, že emoce nejsou vždy vrozené ani neměnné. Mohou vzniknout nenápadně, opakováním, zkušeností — a často bez toho, aby si člověk uvědomil proč.
A právě v tom je jeho odkaz nepříjemně aktuální.
Protože pokud se dá strach naučit, znamená to, že ho někdo někdy musel naučit i nám.
DALŠÍ DÍLY SERIÁLU EXPERIMENTY DUŠE
Zdroje: Psychology Today, APA, History, Britannica, BBC, img ai generated leonardo ai
