Nové důkazy od Gladstone Institute for Neurological Disease naznačují, že příčinou může být chronická hyperaktivita těchto neuronů – tedy že jsou „vyhořelé“ vlivem nadměrné zátěže.
V modelu vytvořeném v myším mozgu pomocí chemogenetické metody (DREADD), která umožňuje cílené umělé zvýšení aktivity dopaminových neuronů, byla jejich aktivita udržována dlouhodobě na vysoké úrovni. Výsledkem bylo selektivní postižení neuronů z oblasti substantia nigra (SNc), a jejich postupný úbytek
Chronická aktivace vedla ke zvýšené hladině vápníku v buňkách a změnám spojených s metabolismem dopaminu a regulací vápníku.
Studium lidských tkání u pacientů s raným stádiem Parkinsonovy choroby ukázalo podobné vzorce změn.
Nuance a limity
Není dnes ještě dostatečně známé, proč neurony přecházejí do hyperaktivity — mohou být faktory genetické, environmentální, nebo kompenzační (neurony se snaží nahradit ztrátu ostatních).
Experiment probíhal u myší a sledování nebylo extrémně dlouhé. Účinky v lidském organismu, dlouhodobé, a v různých stádiích Parkinsonovy choroby je třeba dále ověřit.
Mechanismy toxicity nejsou plně rozklíčované — například, jak přesně nadbytečný dopamin, zvýšený vápník, mitochondriální stres či další buněčné procesy vedou k odumírání neuronů.
Potenciální důsledky pro výzkum a další vývoj léčby
Pokud hyperaktivita dopaminových neuronů skutečně přispívá k progresi Parkinsonovy choroby, může být cílem terapie tuto aktivitu regulovat – například pomocí léků nebo hluboké mozkové stimulace.
Identifikace specifických cest regulace vápníku nebo genů zapojených do metabolismu dopaminu by mohla být užitečná pro vývoj neuroprotektivních strategií.
Nový výzkum naznačuje, že u Parkinsonovy choroby může být významné, že některé dopaminové neurony v SNc nejsou jen pasivně poškozené, ale že chronická hyperaktivita může být spouštěčem jejich degenerace. To otevírá možnosti nových léčebných jak tuto nemoc nemoc zpomalit.
Seznam zdrojů: eLife Sciences, NCBI, GladStone, Science Alert, SciTech Daily
