Více než dvě stě metrů od vchodu se nachází malá prostora, jejíž stěny a strop pokrývá nejméně 120 latinských nápisů, většinou pravděpodobně z 1. a 2. století našeho letopočtu. Mezi jmény lze identifikovat ženy. Další nápisy jsou votivní a nejméně pět z nich odkazuje k ženskému božstvu označovanému slovem Domina – „Paní“ nebo „Vládkyně“. Ve třech se objevuje ještě záhadnější výraz: MALACI.
Archeologové zatím nevědí, co přesně znamená.
Mohlo jít o přízvisko bohyně, možná nějakým způsobem spojené s vodou. Jisté je zatím něco jiného: nešlo patrně o několik náhodných návštěvníků, kteří se rozhodli vyrýt svá jména do skály. V hluboké části jeskyně existovalo organizované římské kultovní místo a ženy v jeho rituálním životě zaujímaly neobvykle dobře viditelné místo.
Sto dvacet nápisů tam ještě před dvěma lety nikdo neviděl
Cova Dones leží nedaleko obce Millares ve španělské Valencii a její chodba dosahuje délky přibližně půl kilometru. Pro archeology přitom není novinkou. Už dříve se zde nacházely doklady lidské přítomnosti z různých období a v roce 2023 se jeskyně proslavila jako mimořádné naleziště paleolitického umění.
Výzkumníci zde tehdy evidovali více než 110 obrazových motivů, mezi nimi koně, laně, pratury, jelena i geometrické znaky. Některé malby byly vytvořeny nezvyklým způsobem: lidé nepoužili klasický pigment rozmíchaný do barvy, ale nanášeli na stěny přímo červenou jeskynní hlínu. Nejstarší část této výzdoby je starší než 24 000 let.
Potom začala jeskyně postupně odhalovat ještě mladší kapitoly své historie.
V roce 2024 archeologové více než 200 metrů od vchodu identifikovali prostor, který dnes označují jako římský svatostánek. Tehdy znali přibližně patnáct latinských nápisů a našli také římskou minci s podobiznou císaře Claudia, který vládl mezi lety 41 a 54 našeho letopočtu.
Při kampani v květnu a červnu 2026 se však počet známých nápisů zvýšil z přibližně patnácti na nejméně 120.
Pokud se předběžné výsledky potvrdí, Cova Dones může představovat jeskynní svatyni s největším známým souborem latinských nápisů nejen v Hispánii, ale v celém Římském impériu. Výzkum přitom není dokončen a řada textů ještě čeká na definitivní přečtení.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Pět nápisů mluví o stejné „Paní“
Mezi stovkou římských stop vzbudila největší pozornost skupina pěti votivních nápisů.
Epigrafička Silvia Alfayé z Univerzity v Zaragoze a Sergio García-Dils z UNED v nich identifikovali označení Domina. V latině jde o ženský titul, který lze přeložit jako „paní“, „vládkyně“ či „dáma“.
Podle týmu právě těchto pět nápisů umožňuje s jistotou říci, že se v jeskyni uctívalo konkrétní ženské božstvo. Nešlo tedy pouze o obecné projevy zbožnosti v místě, které lidé považovali za posvátné.
Jenže skutečné jméno bohyně zatím neznáme.
Ve třech z pěti textů lze číst slovo MALACI. První mediální zprávy jej někdy jednoduše proměňují ve jméno „bohyně Malaci“, archeologové jsou však opatrnější. Oficiální zpráva Univerzity v Alicante jej označuje jako dosud neznámou advokaci, tedy přízvisko či zvláštní označení bohyně.
Jeho přesná interpretace stále probíhá. Výzkumníci připouštějí možnost, že souviselo s vodou, definitivní čtení však zatím nemají.
Záhada tedy nespočívá jen v otázce, proč lidé sestupovali tak hluboko pod zem.
Nevíme ani, koho tam vlastně uctívali.
Na podlaze ležely prsteny, náramek a předměty spojené s předením
Nápisy nejsou jedinou stopou po římských rituálech.
V prostoru svatyně archeologové během poslední kampaně dokumentovali dva prsteny, náramek, pohárkovité nádoby, keramické fragmenty, zvířecí pozůstatky a především větší množství přeslenů – drobných závaží používaných při práci s vřetenem.
Právě poslední nález je zajímavý v souvislosti s ženskými jmény na stěnách. Textilní práce a předení byly v antickém světě silně spojeny s ženskou sférou a výzkumníci uvažují, že do svatyně nemusely být přinášeny jen samotné přesleny. Mohly představovat pozůstatek obětovaných vřeten.
V podlaze jsou navíc přirozené malé nádržky, v nichž se zachytává voda prosakující jeskyní. Také do nich návštěvníci ukládali různé obětiny.
Spojení ženského božstva, podzemního prostoru, vody a votivních předmětů je lákavé. Archeologové se mu ale zatím brání dát příliš konkrétní příběh. Nelze například tvrdit, že už známe přesnou funkci vody v rituálu nebo že dokážeme rekonstruovat obřady, které zde probíhaly.
Máme jejich stopy.
Samotný rituál zmizel.
Ženy zde nebyly jen náhodnými návštěvnicemi
Ještě důležitější než jednotlivé předměty je jejich kombinace.
Mezi nápisy se objevují ženská jména, ženské božstvo dostává opakovaná zasvěcení a archeologický soubor obsahuje předměty spojené s ženskou činností. Proto vedoucí projektu Virginia Barciela a Aitor Ruiz-Redondo mluví o aktivní účasti žen v kultu.
Zatím však není důvod dělat z jeskyně „chrám, kam muži nesměli“.
Takový závěr současné nálezy nedokazují. Výzkumníci uvádějí, že svatyni ženy navštěvovaly a že v jejím kultu hrály výraznou roli. Otázka přesného složení kultovní komunity, případných kněžek nebo pravidel přístupu zůstává otevřená.
Organizovanost místa je naproti tomu velmi pravděpodobná.
Nápisy se nekontrolovaně nerozptylují po celé půlkilometrové jeskyni. Koncentrují se ve vymezené místnosti hluboko pod povrchem. Právě toto soustředění podle epigrafiků ukazuje, že lidé mířili na konkrétní posvátné místo a ke konkrétnímu božstvu.
A potom je tu jméno jeskyně
Cova de les Dones znamená valencijsky Jeskyně žen.
Samo o sobě by na tom nebylo nic zvláštního. Staré místní názvy vznikaly z bezpočtu důvodů a jejich původ bývá po staletích prakticky nedohledatelný.
Jenže archeologický výzkum teď ukazuje, že hluboko uvnitř této konkrétní Jeskyně žen skutečně existovalo místo, v němž měly ženy v římském období nápadně výraznou kultovní roli.
A jméno přitom není moderním archeologickým výmyslem.
Písemná zmínka o něm existuje už z roku 1797, kdy španělský přírodovědec Antonio José Cavanilles zaznamenal jeskyni pod názvem, který místní používali. Virginia Barciela proto připouští fascinující možnost: dnešní název by mohl být jakousi fosilií starší tradice, která kdysi odkazovala na přítomnost žen nebo ženských bytostí v jeskyni.
Zatím je to pouze hypotéza.
Mezi římským kultem z prvních staletí našeho letopočtu a písemným zachycením názvu na konci 18. století leží přibližně šestnáct století. Nemáme řetězec pramenů, který by dokazoval, že se informace o ženském kultu po celou tuto dobu skutečně předávala.
Právě proto je shoda tak zajímavá.
Buď jde o mimořádnou náhodu, nebo název uchoval vzdálenou vzpomínku na něco, čemu už pozdější obyvatelé oblasti sami nemuseli rozumět.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Jedna jeskyně byla posvátná lidem odděleným desítkami tisíc let
Cova Dones má ještě jednu vlastnost, která z ní dělá víc než pozoruhodný římský chrám.
Lidé do ní přicházeli opakovaně v naprosto odlišných obdobích.
Paleolitičtí obyvatelé oblasti zde před více než 24 000 lety vytvářeli obrazy zvířat a geometrické znaky. Mnohem později pravěké komunity záměrně upravovaly stalagmitové útvary. V době římské se více než dvě stě metrů od vchodu nacházela organizovaná svatyně s nápisy a obětinami.
To neznamená, že by v jeskyni existoval jediný kult nepřerušeně po desítky tisíc let. Jednotlivé tradice od sebe dělí obrovská časová období a jejich vzájemnou souvislost nelze předpokládat.
Pozoruhodné ale je, že stejné místo opakovaně přitahovalo lidi k symbolickému a rituálnímu jednání.
Výzkumníci zmiňují několik možných důvodů: stálou přítomnost vody, charakter podzemní krajiny nebo relativně snadnou průchodnost jeskyně.
Každá společnost si do temnoty zřejmě přinesla vlastní význam.
Bohyně zůstává bezejmenná
Zatím tedy známe zvláštní paradox.
Římské ženy se vydávaly více než dvě stě metrů do nitra hory. Na stěnách po nich zůstala jejich jména a modlitby. Přinášely šperky, keramiku a předměty spojené s předením. Opakovaně se obracely k ženskému božstvu, jehož kult byl natolik konkrétní a organizovaný, že stejné označení přežilo v několika votivních textech.
A přesto po téměř dvou tisících letech dokážeme přečíst spíše jména věřících než jméno té, ke které přicházely. Známe titul Domina. Máme záhadné MALACI. Máme vodu, obětiny a desítky slov vyrytých do kamene. Ale ženu či bohyni, kvůli níž to všechno vzniklo, zatím neznáme.
Archeologové nyní pokračují ve čtení nápisů a značná část Cova Dones stále není detailně prozkoumána. Jestli se její skutečné jméno ukrývá někde mezi dalšími rytinami, nelze vědět.
Jeskyně už ale jednou předvedla, jak rychle dokáže změnit celý příběh. Ještě v roce 2024 zde archeologové znali patnáct římských nápisů.
O dva roky později jich mají nejméně sto dvacet.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Universidad de Alicante – „Descubren en la Cova Dones de Valencia unas 120 inscripciones latinas de época romana“ [2], Universidad de Zaragoza – „Cova Dones podría convertirse en el santuario en cueva con más inscripciones latinas del Imperio Romano“ [3], Antiquity – Ruiz-Redondo, Barciela & Martorell, „Cova Dones: a major Palaeolithic cave art site in eastern Iberia“ [4], El País – „Descubierto un templo romano para mujeres escondido a 200 metros de profundidad en una cueva de Valencia“ [5], img AI generated
