Rozsáhlá studie publikovaná v časopise Nature zjistila, že vztah mezi délkou spánku a biologickým stárnutím připomíná písmeno U. Vyšší biologický věk se objevoval nejen u lidí, kteří spali příliš krátce, ale také u těch, kteří pravidelně uváděli dlouhý spánek.
Vědci porovnali délku spánku s 23 různými ukazateli biologického věku založenými na magnetické rezonanci orgánů, bílkovinách v krvi a metabolitech. U devíti z nich našli statisticky významný nelineární vztah a nejnižší biologický věk se podle konkrétního orgánu a pohlaví objevoval při spánku mezi 6,4 a 7,8 hodiny denně. Neznamená to, že 7 hodin a 13 minut je nový univerzální recept na dlouhověkost. Výsledky ale naznačují, že extrémy na obou stranách mohou vypovídat o tom, co se v organismu odehrává.
Kalendář říká jedno, tělo může říkat něco jiného
Biologický věk není totéž co datum narození. Dva lidé, kterým je například 60 let, mohou mít orgány a molekulární profil odpovídající rozdílnému tempu stárnutí. Právě tento rozdíl se vědci snaží zachytit pomocí takzvaných biologických hodin.
Autoři nové studie využili 23 takových modelů. Sedm bylo založeno na snímcích orgánů získaných magnetickou rezonancí, jedenáct na složení bílkovin v krevní plazmě a pět na metabolitech. Nešlo tedy jen o jeden test, který by označil člověka za biologicky „mladšího“ nebo „staršího“. Výzkumníci sledovali několik různých vrstev organismu a zjišťovali, zda se v nich opakuje stejný vzorec.
A opakoval se dostatečně často na to, aby byl zajímavý. Statisticky významnou křivku ve tvaru U vykázalo devět z 23 biologických hodin. U některých systémů byl vztah výraznější než u jiných a optimální bod nebyl všude stejný. Například u biologických hodin mozku odvozených z krevních bílkovin vycházel nejnižší biologický věk přibližně na 7,8 hodiny u žen a 7,7 hodiny u mužů. Jiné orgány měly minimum níže. Právě proto se výsledné rozmezí rozprostírá od 6,4 do 7,8 hodiny.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Půl milionu lidí ukázalo stejnou zvláštní křivku
Základ výzkumu tvořila data z britské databáze UK Biobank, která obsahuje zdravotní a genetické informace přibližně o půl milionu lidí. Účastníci ve věku 37 až 84 let odpovídali mimo jiné na otázku, kolik hodin obvykle naspí během 24 hodin včetně případného denního spánku. V dalších fázích projektu měli někteří z nich k dispozici zobrazovací, proteomická nebo metabolomická data, z nichž bylo možné vypočítat jednotlivé biologické hodiny.
Výzkumníci rozdělili délku spánku pro další analýzy do tří skupin. Za krátký považovali spánek pod šest hodin, za běžné rozmezí šest až osm hodin a za dlouhý více než osm hodin. Toto dělení není nové zdravotní doporučení a sami autoři upozorňují, že používané hranice se mezi studiemi liší. Když výsledky přepočítali také s referenčním rozmezím sedm až devět hodin, které se objevuje ve spánkových doporučeních, základní souvislosti přetrvávaly.
Současná doporučení pro zdravé dospělé proto studie neruší. American Academy of Sleep Medicine a Sleep Research Society doporučují dospělým pravidelně spát alespoň sedm hodin a zároveň připomínají, že potřeba spánku je individuální. Dlouhý spánek navíc může být zcela přirozený například při zotavování ze spánkového deficitu nebo během nemoci.
Více než osm hodin neznamená, že spánek tělu škodí
Právě dlouhý spánek je část výsledků, kterou lze nejsnáze interpretovat špatně. Studie neprokázala, že člověk, který si začne dopřávat devět hodin spánku, tím urychlí své stárnutí. Ukázala souvislost, nikoli jednoduchou příčinu a následek.
To je důležité zejména proto, že dlouhý spánek může být sám důsledkem jiného problému. Člověk může spát déle kvůli chronickému onemocnění, zánětu, depresi, horší kvalitě spánku nebo jiné změně organismu, která zároveň ovlivňuje biologické ukazatele stárnutí. Autoři se možnost obrácené kauzality pokusili zkoumat genetickými metodami, ale sami připouštějí, že ji není možné úplně vyloučit. U dlouhého spánku dokonce diskutují možnost, že může být spíše signálem skrytého zdravotního problému nebo kompenzační reakcí těla než jeho příčinou.
Je tu ještě jedno omezení. Délka spánku byla v hlavní analýze založena na tom, co lidé sami uvedli, nikoli na dlouhodobém měření pohybovým senzorem nebo ve spánkové laboratoři. Člověk, který tvrdí, že spí osm hodin, nemusí skutečně osm hodin spát. Může pouze osm hodin trávit v posteli. Autoři tuto slabinu výslovně zmiňují, zároveň však upozorňují, že obrovský počet účastníků umožňuje hledat populační vzorce, které by v malých laboratorních studiích nebyly viditelné.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Krátký i dlouhý spánek souvisel také s nemocemi a úmrtností
Biologické hodiny nebyly jediným výsledkem. Výzkumníci se následně podívali na zdravotní diagnózy a sledovali, zda extrémní délka spánku souvisí také s budoucím rozvojem nemocí. Po korekci na velké množství současně testovaných diagnóz nalezli 153 významných asociací mezi krátkým či dlouhým spánkem a různými zdravotními problémy. Objevovaly se mezi nimi například některé plicní, metabolické, psychické nebo trávicí choroby.
Výrazná byla také souvislost s úmrtností. Ve srovnání se skupinou spící šest až osm hodin měli lidé s krátkým spánkem v použitém statistickém modelu přibližně o 50 procent vyšší relativní riziko úmrtí z jakékoli příčiny, u dlouhého spánku bylo vyšší zhruba o 40 procent. Model zohledňoval mimo jiné věk, pohlaví, BMI, tělesné rozměry a krevní tlak. Ani tato čísla však nelze číst jako důkaz, že samotný spánek způsobil tato úmrtí. Jde o epidemiologickou souvislost, do níž mohou vstupovat další zdravotní a životní faktory.
Právě rozdíl mezi oběma konci křivky je zajímavý. Krátký spánek měl v některých analýzách přímější vazby na zdravotní problémy, zatímco dlouhý spánek vypadal složitěji a mohl častěji fungovat jako ukazatel jiného dění v organismu. Autoři proto varují před představou, že krátký a dlouhý spánek představují jeden a tentýž biologický problém pouze v opačných směrech.
Sedm hodin není magické číslo
Výsledky svádějí k jednoduché otázce: kolik hodin tedy máme spát, abychom stárli nejpomaleji? Studie ale tak přesnou odpověď neposkytuje. Rozmezí 6,4 až 7,8 hodiny není doporučením pro jednotlivce. Je to rozsah statistických minim pozorovaných u různých biologických hodin v konkrétním souboru lidí středního a vyššího věku.
Navíc délka není jedinou vlastností zdravého spánku. Záleží také na jeho kvalitě, pravidelnosti, načasování, množství probouzení a případných poruchách spánku. Osm hodin přerušovaného spánku při neléčené spánkové apnoi nelze jednoduše postavit na stejnou úroveň jako osm hodin kvalitního nepřerušovaného spánku. Také potřeba spánku se mění s věkem, zdravotním stavem a mezi jednotlivými lidmi.
Nová práce je zajímavá především tím, že stejnou otázku položila současně mozku, orgánům, krevním bílkovinám a metabolitům. A z několika různých částí lidského organismu dostala podobný signál: nejpříznivější biologický profil neleží na žádném z extrémů.
Není tedy potřeba nastavovat budík na přesných 7 hodin a 12 minut ani se děsit víkendového devítihodinového spánku. Mnohem důležitější může být dlouhodobá změna. Pokud někdo po letech sedmihodinového spánku začne pravidelně potřebovat deset hodin, nemusí být problémem samotné číslo na budíku. Delší spánek může být zprávou, kterou tělo posílá o něčem úplně jiném.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Nature – Sleep chart of biological ageing clocks in middle and late life [2], Nature – Too little or too much sleep is linked to faster ageing throughout the body [3], Nature Medicine – Biological aging clocks in health and disease [4], American Academy of Sleep Medicine / Sleep Research Society – Recommended Amount of Sleep for a Healthy Adult [5], img AI generated
