Výzkumníci z University of Trento sledovali mozky kuřat, která byla od inkubace držena v úplné tmě a před experimentem neměla žádnou vizuální zkušenost se skutečnými slepicemi ani s jejich sociálním chováním. Když potom poprvé spatřila zjednodušené světelné animace dvou pohybujících se slepic, jejich mozek nereagoval stejně na všechny scény.
Zvláštní aktivita se objevila tehdy, když dvě animované slepice stály čelem k sobě. Přitom obě varianty obsahovaly stejné postavy a stejný biologický pohyb. Rozdíl spočíval pouze v jejich vzájemném uspořádání. Ve druhé scéně byly otočené zády k sobě.
Studie publikovaná v časopise iScience tak přináší další důkaz, že mozek nemusí získávat úplně všechny základní stavební kameny sociálního vnímání učením. Některé mechanismy mohou být připravené ještě před první zkušeností se světem.
Místo slepic jen několik pohybujících se bodů
Experiment byl záměrně navržen tak, aby z vizuální scény odstranil téměř vše, co by mohlo kuřatům napovědět. Výzkumníci jim neukazovali fotografie ani video skutečných slepic. Použili takzvané point-light displays, tedy animace tvořené několika světelnými body umístěnými na důležitých částech těla.
Když se takové body pohybují správným způsobem, pozorovatel v nich dokáže rozpoznat kráčejícího člověka nebo zvíře, přestože nevidí obrys těla, peří, tvář ani jiné detaily.
Kuřata sledovala dvě takto znázorněné slepice. V jedné variantě směřovaly hlavou a tělem proti sobě, takže scéna připomínala dvě zvířata stojící ve vzájemné interakci. Ve druhé se stejné pohybující postavy nacházely zády k sobě.
Pro mozek tedy zůstával základní podnět velmi podobný. Stále viděl dvě živě působící pohybující se bytosti. Změnil se hlavně vztah mezi nimi. Právě tento detail se ukázal jako důležitý.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Kuřata dostala první vizuální zkušenost až během experimentu
Pro výzkum vrozených schopností jsou domácí kuřata mimořádně zajímavým modelem.
Patří mezi takzvané nekrmivé neboli prekociální druhy. Mláďata se líhnou relativně vyspělá, velmi rychle chodí a téměř okamžitě musejí reagovat na prostředí. Jejich mozek proto disponuje řadou mechanismů, které mohou vědci zkoumat téměř ještě předtím, než je začne výrazně formovat vizuální zkušenost.
V tomto experimentu byla oplodněná vejce inkubována v naprosté tmě. Použita byla pouze samičí kuřata, protože předchozí výzkum se stejným typem podnětů ukázal právě u samic výraznější spontánní preference sociálně uspořádaných scén.
Celkem bylo do experimentu zařazeno 35 čerstvě vylíhnutých kuřat. Některá však musela být z následné analýzy vyřazena například proto, že během testu unikla z experimentální polohy nebo většinu času spala. Pro hlavní analýzu mozkové aktivity zůstalo dvacet jedinců, po odstranění statistických odlehlých hodnot devět v každé experimentální skupině.
Důležitější než samotný počet však byla jejich předchozí zkušenost. Žádnou neměla. To, co během testu spatřila, představovalo jejich první vizuální setkání s biologickým pohybem podobným slepici.
Mozek rozlišil živý pohyb od vztahu mezi dvěma bytostmi
Po experimentu vědci sledovali aktivitu několika částí mozku prostřednictvím exprese takzvaných okamžitých časných genů. Ty mohou fungovat jako biologické ukazatele toho, které oblasti nervové soustavy byly během předchozí zkušenosti aktivnější.
Autoři očekávali, že jednoduché rozpoznání živě působícího pohybu a rozeznání potenciálního sociálního vztahu nemusí být totéž. A právě to výsledky naznačily. V některých evolučně starších oblastech, které jsou součástí takzvané social behavior network, nebyl mezi kuřaty sledujícími čelem stojící a zády stojící slepice významný rozdíl.
Tyto oblasti zřejmě reagují především na obecnější signály živého objektu: například na biologický nebo samovolný pohyb. Rozdíl se však objevil v nidopallium caudolaterale, zkráceně NCL.
Jde o oblast ptačího mozku spojovanou s vyššími kognitivními funkcemi a často funkčně přirovnávanou k prefrontální kůře savců. Mozek tedy podle výsledků nepracoval jen s informací „něco živého se pohybuje“. Citlivěji reagoval také na informaci „tyto dvě živé bytosti jsou vůči sobě nějak uspořádány“.
Neznamená to, že kuře chápe rozhovor
Právě zde je potřeba odlišit fascinující výsledek od jeho přehnané interpretace. Studie nedokazuje, že novorozené kuře rozumí úmyslům jiných zvířat nebo že skutečně chápe, co znamená sociální interakce.
Nevíme, zda si při pohledu na dvě proti sobě stojící slepice vytváří něco, co bychom mohli přirovnat k představě „ty dvě spolu komunikují“.
Experiment ukazuje něco základnějšího a možná právě proto zajímavějšího. Mozek bez předchozího vizuálního učení dokáže rozlišit strukturálně sociálně relevantní uspořádání dvou pohybujících se bytostí od velmi podobné scény, ve které jsou od sebe odvrácené.
Taková vrozená citlivost může představovat základ, na němž teprve zkušenost začne stavět složitější sociální poznávání. Mládě se nemusí narodit se znalostí konkrétního sociálního pravidla. Může však přijít na svět s mozkem, který už ví, kam má věnovat zvýšenou pozornost.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Podobnou preferenci ukázala kuřata už dříve
Současná studie navazuje na experiment publikovaný v roce 2024, v němž Giorgio Vallortigara a jeho kolegové použili velmi podobné animace. Tehdy sledovali především chování kuřat.
Vizuálně nezkušené samičky spontánně častěji přistupovaly k animaci dvou slepic stojících čelem k sobě než k variantě, ve které byly otočeny zády. Obě animace přitom obsahovaly stejný typ biologického pohybu.
Výzkum tedy naznačil, že preference sociálně působícího uspořádání existuje ještě před zkušeností. Nová práce se ptá na další otázku: co se při takovém rozlišování odehrává uvnitř mozku?
Výsledek naznačuje, že vrozená citlivost nemusí být jen jednoduchým reflexem přitahujícím zvíře k živým podnětům. Do zpracování potenciálního vztahu mezi dvěma aktéry se zapojují i vyšší asociativní oblasti.
Pravá hemisféra reagovala výrazněji
Výzkumníci zaznamenali ještě jeden zajímavý detail.
Silnější odezva spojená se sociálně uspořádaným pohybem se projevovala především v pravé části NCL. Pokud kuřata sledovala interagující scénu levým okem, tedy převážně pravou mozkovou hemisférou, aktivita byla výraznější.
U ptáků je přitom lateralizace mozku velmi dobře známá. Pravá hemisféra bývá v řadě situací více zapojena do sledování sociálních podnětů, nových objektů, potenciálních hrozeb nebo širších vztahů v prostředí, zatímco levá může mít větší význam například při přesnějším kategorizování známých podnětů.
Autoři proto uvažují, že specializace pravé hemisféry na zpracování sociálně významných vztahů může mít velmi staré evoluční kořeny. Nejde přitom jen o kuřata. Funkční asymetrie mozku při sociálním zpracování se objevuje napříč obratlovci.
Sociální mozek nemusí začínat jako prázdný list
Podobné experimenty zasahují do mnohem širší otázky: kolik ze způsobu, jakým vnímáme jiné živé bytosti, se musíme naučit a kolik základních mechanismů přináší mozek už při narození?
Dlouho je známo, že nově vylíhnutá kuřata spontánně reagují na některé vlastnosti živých organismů. Upřednostňují například biologický pohyb, objekty pohybující se vlastní silou nebo některá uspořádání připomínající obličej.
Podobné predispozice byly popsány také u lidských novorozenců.
Neznamená to, že se mládě rodí s hotovým modelem sociálního světa. Evoluce však může mozek vybavit několika jednoduchými filtry, které jeho pozornost nasměrují k podnětům, u nichž se vyplatí učit nejrychleji.
Pro kuře je mimořádně důležité okamžitě rozeznat živou bytost od kamene. Stejně důležité ale může být rozpoznat, že dvě zvířata nejsou pouze vedle sebe, ale jejich poloha a pohyb naznačují vztah.
Taková schopnost může být velmi jednoduchá. Přesto je jedním ze základních předpokladů toho, aby se později mohl rozvinout složitější sociální život.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
První pohled na svět tedy nemusí být úplně první
Kuřata v experimentu nikdy předtím neviděla slepici. Neviděla dvě zvířata stojící proti sobě, neměla příležitost sledovat jejich komunikaci a nemohla si zkušeností osvojit pravidlo, podle kterého proti sobě otočená těla často znamenají vzájemnou interakci.
Přesto jejich mozky obě situace nezpracovaly stejně.
Vědci tím neprokázali vrozené porozumění sociálním vztahům v lidském smyslu. Ukázali však něco jemnějšího: nervová soustava může být už od prvního okamžiku připravena zachytit určité uspořádání živých bytostí jako zvlášť významné.
Mozek tedy nemusí čekat, až mu svět vysvětlí úplně všechno. Některé otázky má zřejmě připravené ještě předtím, než svět poprvé uvidí.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Žádné výsledky
Zdroje: Kód Enigma [1], iScience – Morandi-Raikova, Zanon & Vallortigara, „The naive brain detects face-to-face biological motion“ [2], PubMed – „The naive brain detects face-to-face biological motion“ [3], iScience – „Innate sensitivity to face-to-face biological motion“ [4], img AI generated
