Jenže když biologové v roce 2024 sestavili nový soubor dat s více než čtyřmi sty druhy a snažili se neopakovat tradiční posedlost velkými a nápadnými zvířaty, vyšel překvapivý výsledek.
Samci jsou sice častěji větším pohlavím než samice, ale větší nejsou u většiny druhů. A ještě zajímavější je, že na problém vědci upozornili už před půlstoletím. Jen jsme je příliš neposlouchali.
Čísla vypadají jinak, než říká poučka
Studie v Nature Communications zahrnula 429 druhů volně žijících savců a u každého měla alespoň devět samců a devět samic. Autoři nepoužili jednoduché pravidlo typu „rozdíl nad deset procent znamená dimorfismus“. Pracovali s variabilitou dat a 95% intervaly spolehlivosti a výsledky vážili podle skutečné druhové bohatosti jednotlivých čeledí.
Výsledek pro tělesnou hmotnost: u odhadovaných 45,1 procenta druhů jsou větší samci, 38,7 procenta je velikostně srovnatelných a u 16,2 procenta jsou větší samice. Samci tedy tvoří největší jednotlivou kategorii, ale ne většinu. Sečteme-li druhy s podobně velkými pohlavími a druhy s většími samicemi, dostaneme 54,9 procenta.
Při použití délky těla místo hmotnosti byl obraz ještě výraznější. V menším souboru 199 druhů bylo přibližně 49,9 procenta druhů monomorfních, větší samce mělo 28 procent a větší samice 22,1 procenta. Autoři upozorňují, že hmotnost může výrazně kolísat podle sezony, výživy či reprodukčního stavu, takže ani ona není vždy ideálním měřítkem „velikosti“.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Problém možná vznikl tím, která zvířata máme rádi
Výzkum rozdílů mezi pohlavími se historicky soustředil na primáty, šelmy a sudokopytníky. A právě v těchto skupinách jsou nápadně větší samci častí. Jelen s parožím, gorilí silverback nebo samec rypouše jsou také vizuálně mnohem zapamatovatelnější než dva skoro stejně velcí hlodavci.
Jenže nejpočetnější savčí řády jsou hlodavci a netopýři. V novém souboru byla zhruba polovina hlodavců velikostně monomorfní a u téměř poloviny analyzovaných netopýrů byly větší naopak samice. Zajíci a králíci rovněž často vykazovali větší samice. Naopak právě skupiny nejčastěji studované v literatuře patřily k těm s vysokým podílem velkých samců.
Extrémy navíc deformují průměr. Samec rypouše sloního severního měl v datech průměrnou hmotnost přibližně 3,2krát vyšší než samice. Nejsilnější opačný extrém představoval jeden druh trubkonosého netopýra, jehož samice byla průměrně asi 1,4krát těžší než samec. Extrémní samčí rozdíly jsou tedy větší – a mohou vytvářet dojem, že jsou zároveň běžnější.
Vědkyně na problém upozornila už v roce 1976
Nejhezčí část příběhu je historická. Zooložka Katherine Ralls ze Smithsonian Institution publikovala roku 1976 rozsáhlou práci nazvanou Mammals in Which Females are Larger Than Males. Už tehdy upozorňovala, že větší samice jsou mezi savci mnohem běžnější, než se všeobecně předpokládá. O rok později při širším přehledu dospěla k závěru, že většina savců není extrémně pohlavně dimorfní a že mezi druhově nejbohatšími skupinami jsou druhy s malými rozdíly mimořádně početné.
Přesto přežila jednodušší poučka. Nová studie ukazuje jeden z důvodů: starší metaanalýzy často pracovaly s průměry bez rozptylu a používaly libovolné hranice – někde pět, jinde deset nebo dvacet procent – pro rozhodnutí, kdy už rozdíl mezi pohlavími „platí“. Navíc byla data taxonomicky nevyvážená.
Nejde tedy o případ, kdy někdo v roce 2024 „vyvrátil Darwina“. Spíše o ukázku, jak dlouho může vědecké vyprávění přežít, pokud odpovídá několika nápadným příkladům a opakuje se častěji než jeho výjimky.
Ani jeden druh nemusí mít stejnou odpověď celý rok
A jednoduché dělení může selhat ještě na jedné úrovni. U prérijních psounů například samci vstupují do období rozmnožování výrazně těžší než samice, ale během sezony zhubnou natolik, že na jejím konci už mezi pohlavími statisticky významný rozdíl nemusí být. U jednoho druhu kaloňů se směr rozdílu mezi samci a samicemi dokonce mění podle zeměpisné šířky.
To ukazuje, že velikost není jen jednoduchou genetickou nálepkou „samec větší“. Ovlivňuje ji způsob rozmnožování, boj o partnery, březost, péče o potomstvo, dostupnost potravy, ekologie i životní strategie konkrétního druhu.
Sexuální výběr tím nikam nemizí
U mnoha savců skutečně vede soutěž samců k evoluci většího těla. Rypouši, jeleni nebo některé primáty jsou učebnicové příklady z dobrého důvodu. Nová data pouze říkají, že z nich nemáme dělat vzor pro všechny savce.
Také větší samice mohou mít evoluční výhody. Ralls už před padesáti lety formulovala myšlenku později označovanou jako „Big Mother Hypothesis“: větší samice může lépe zvládat březost, vytvářet kvalitnější mléko, chránit či přenášet potomky. U létajících savců se zase diskutuje, zda větší velikost samice pomáhá nést embryo a mládě. Ani to však není univerzální pravidlo.
A právě to je nejlepší pointa celé studie. Příroda se nechovala špatně podle našeho pravidla. Pravidlo bylo příliš jednoduché pro přírodu.
Věděli jste, že…
…studie sama sebe nepovažuje za poslední slovo? Její kvalitnější soubor stále zahrnuje jen asi pět procent známých savčích druhů a některé malé, mimořádně druhově bohaté skupiny zůstávají podreprezentované. Výsledek tedy neříká „už známe přesný poměr všech savců“, ale velmi silně ukazuje, že staré tvrzení o převážně větších samcích není daty podloženo.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Nature Communications – New estimates indicate that males are not larger than females in most mammal species [2], Katherine Ralls – Mammals in Which Females are Larger Than Males, The Quarterly Review of Biology [3], Smithsonian Research Online – Mammals in which females are larger than males [4]. img AI generated
