Pokud v soubojích vítězili delší a silnější jedinci, mohl jejich extravagantní krk vzniknout sexuálním výběrem. Jenže když vědci začali přesně porovnávat proporce samců a samic, objevili problém. Relativně delší krk totiž nemají samci. Mají ho samice.
Samci mají delší skoro všechno. To ještě nic nedokazuje
Tým vedený Douglasem Cavenerem z Penn State analyzoval masajské žirafy (Giraffa tippelskirchi) v zoologických zahradách i ve volné přírodě. Pro zvířata v zajetí využili vědci tisíce fotografií z vlastních archivů, zoologických zahrad a veřejných databází Flickr a SmugMug; díky jedinečným skvrnám dokázali konkrétní jedince identifikovat a u mnoha znali také jejich rodokmen a věk. Data pak porovnali s fotografiemi divokých žiraf z ekosystému Tarangire v Tanzanii.
Na první pohled se hypotéza o samčích soubojích zdá potvrzená: dospělí samci skutečně mívají delší krky než samice. Jenže zároveň jsou celkově zhruba o 30 až 40 procent větší. Když proto výzkumníci místo absolutních centimetrů porovnali jednotlivé části těla ve vztahu k celkové stavbě zvířete, obrázek se obrátil. U dospělých samic tvořil krk větší část potenciální tělesné výšky než u samců. Stejný rozdíl se objevil jak v zajetí, tak ve volné přírodě.
A právě to původní verzi hypotézy „necks-for-sex“ komplikuje. Pokud by hlavní příčinou prodlužování krku byla po miliony let především soutěž samců o samice, očekávali bychom u samců také disproporčně delší krky. Výzkum ukazuje pravý opak.
Možná vůbec nešlo o listí nahoře
Cavenerův tým proto vrací do hry potravu, ale s trochu jiným vysvětlením, než jaké známe ze školních obrázků žirafy natahující hlavu k nejvyšší větvi stromu. Podle výzkumníků totiž žirafy – a zvlášť samice – často nevyužívají dlouhý krk jen směrem vzhůru. Dokážou jej zasunout hluboko dovnitř koruny, kde se dostanou k listům, které jsou pro ostatní býložravce a méně specializované konkurenty hůře dostupné.
Pro samice může být taková výhoda mimořádně cenná. Jakmile dosáhnou reprodukčního věku, tráví značnou část dospělého života březí nebo kojí, takže jejich energetické a nutriční nároky jsou vysoké. Autoři proto navrhují, že právě výběr spojený se získáváním potravy a mateřskými náklady mohl být jedním z hlavních motorů původního prodlužování žirafího krku a těla. Nejde ale o definitivní důkaz evoluční historie; studie popisuje současné proporce a z nich odvozuje hypotézu, kterou bude nutné dál testovat.
Zajímavé je i to, kdy rozdíly vznikají. Samci a samice mají při narození velmi podobné tělesné proporce. Teprve při dospívání se jejich vývojové dráhy rozcházejí: samicím zůstává relativně delší krk a prodlužuje se trup, zatímco samci získávají disproporčně delší přední nohy a jinak stavěný krk.
Samci ale ze hry úplně nevypadli
Výzkum totiž nepotopil sexuální výběr úplně. Pouze změnil otázku z „kdo má delší krk?“ na „kdo má mohutnější krk?“
Dospělí samci mají krky v poměru k jejich délce podstatně širší než samice. Když vědci použili plochu krku na fotografiích jako hrubý ukazatel jeho hmotnosti, vyšly samčí krky opět relativně mohutnější. To velmi dobře odpovídá způsobu, jakým žirafí samci bojují: při takzvaném neckingu používají krk jako dlouhou páku a hlavou udeří soupeře do těla. Pro takovou zbraň může být šířka, svalovina a hmotnost důležitější než několik centimetrů délky navíc.
Výzkumníci proto navrhují kompromisní scénář. Dlouhý krk mohl původně vznikat hlavně díky přirozenému výběru spojenému s potravou, přičemž vysoké energetické nároky samic mohly hrát významnou roli. Jakmile už ale žirafy dlouhý krk měly, samci jej mohli druhotně využít jako zbraň a sexuální výběr následně zvýhodňoval jeho mohutnost. Evoluce tak nemusela vybírat mezi „jídlem“ a „sexem“. Jeden tlak mohl vytvořit základní konstrukci a druhý ji později upravit pro jinou funkci.
Otázka stará přes sto let tedy stále nemá jednu jednoduchou odpověď
Proč vznikl žirafí krk dlouhý více než metr a půl, zřejmě nedokáže vysvětlit jediná věta. Potravní konkurence, reprodukční náklady samic, souboje samců, velikost těla a možná i další faktory mohly během milionů let působit současně nebo v různých obdobích. Nová analýza je důležitá hlavně tím, že upozornila na skupinu, která v jedné z nejznámějších hypotéz hrála překvapivě malou roli: samice.
Právě jejich proporce se přitom původnímu jednoduchému příběhu vzpírají. Samci jsou větší, jejich krky jsou absolutně delší a při bojích vypadají jako dokonalý argument pro sexuální výběr. Teprve když se přestaneme dívat na velikost a začneme měřit poměry, ukáže se, že samice investovaly do délky krku ještě výrazněji. Možná tedy ikonická silueta žirafy nevznikla především proto, aby se samci mohli mlátit o partnerky. Mohla začít u mnohem prozaičtějšího problému: jak každý den získat dost potravy pro sebe a potomka.
Věděli jste, že…
…žirafa nemá v krku více obratlů než člověk? Stejně jako většina savců jich má sedm. Extrémní délky dosahuje tím, že jednotlivé krční obratle jsou dramaticky prodloužené. Evoluce dlouhého krku navíc nemohla proběhnout izolovaně: změnit se musela stavba páteře, končetin, svalů i oběhového systému, který dokáže dopravovat krev až do mozku několik metrů nad zemí.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Mammalian Biology – Sexual dimorphisms in body proportions of Masai giraffes and implications for the evolution of the giraffe’s neck [2], Penn State – Food, not sex, drove the evolution of giraffes’ long neck, new study finds [3]. img AI generated
