Bubbles přišel na zkratku
Delfíni jsou považováni za chytrá zvířata i proto, že jejich lov není vždy jen instinktivní rutina. Některé populace používají houby jako ochranu čenichu při hledání potravy na dně, jiné zahánějí ryby na mělčinu nebo spolupracují s lidskými rybáři.
Samec delfína skákavého, kterému zaměstnanci u ostrova Lady Elliot říkají Bubbles, přidal do tohoto katalogu techniku, která zní skoro jako špatný vtip. Neuloví rybu. Donutí ji, aby mu odevzdala to, co ulovila sama.
Mezi lety 2021 a 2025 byl Bubbles dvacetkrát natočen při pronásledování hejn kranasů velkookých. V jedenácti případech ryba během útěku vyvrhla obsah žaludku a delfín ho okamžitě sežral. Získal tak potravu, aniž musel samotnou rybu chytit.
Krádež, jen trochu anatomicky komplikovanější
V ekologii existuje pro podobnou strategii termín kleptoparazitismus. Zvíře nezíská potravu vlastním lovem, ale přivlastní si úlovek někoho jiného.
Klasickým příkladem jsou mořští ptáci, kteří pronásledují jiné ptáky tak dlouho, až jim kořist upadne nebo ji vypustí. Bubbles dělá něco funkčně podobného, jen s jedním poněkud nechutnějším mezikrokem. Kořist už totiž kranas spolkl.
Delfín pronásleduje celé hejno a svým tlakem zřejmě vyvolává stresovou reakci, při níž některá ryba obsah žaludku vyvrhne. Pro Bubblese je výsledek ideální: energeticky drahou část lovu už provedl kranas a on si přebírá hotový produkt. To je důvod, proč autoři nové práce mluví o kleptoparazitismu opatrně, ale vážně.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Možná přesně ví, koho honit
Ještě zajímavější je otázka, zda Bubbles vybírá své oběti náhodně. Při zaznamenaných interakcích používal intenzivní sekvence echolokačních kliknutí a nízkofrekvenčních zvuků. Delfíni pomocí echolokace dokážou získávat velmi detailní informace o předmětech a organismech ve vodě, takže vznikla lákavá hypotéza: Bubbles možná umí rozpoznat, které ryby mají právě plný žaludek.
To by z jeho chování dělalo ještě sofistikovanější strategii. Nehonil by libovolný kranas, ale hledal by kus, u něhož je nejvyšší šance na odměnu. Zatím to ale nevíme.
Zvuky mohou mít jinou funkci a dostupná videa nedokazují, že delfín skutečně „skenuje žaludky“. Mohou například zesilovat stres ryby nebo pomáhat při orientaci v hejnu. Nápad je fascinující, důkaz zatím chybí.
Jeden delfín není druhový zvyk
Tady je potřeba brzdit nejvíc. Studie neukázala, že „delfíni nutí ryby zvracet“. Ukázala jednoho konkrétního delfína, který toto chování opakovaně používá několik let.
Bubbles byl na všech nahrávkách identifikován podle zářezů na hřbetní ploutvi a charakteristické jizvy. Výzkumníci tedy vědí, že nepozorovali dvacet různých zvířat provádějících stejnou techniku. Pozorovali jednoho specialistu. To je ale z hlediska zvířecí inteligence možná ještě zajímavější. Individuální inovace jsou totiž prvním krokem, z něhož může později vzniknout tradice.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Kultura u delfínů nezačíná v knihovně
Když biologové mluví o zvířecí kultuře, nemyslí tím umění nebo náboženství. Jde o chování, které se jedinci naučí od jiných členů skupiny a které se mezi generacemi nebo komunitami šíří sociálním učením. U delfínů už takové příklady známe. Některé techniky lovu se používají jen v určitých populacích a mladí jedinci je přebírají od zkušenějších.
Pokud Bubbles svou metodu vymyslel sám, právě teď můžeme sledovat fázi, která takové tradici předchází. Nejdřív musí někdo přijít na trik. Pak ho musí někdo další idět. A teprve pokud jej převezme, máme zárodek kultury.
Geniální lenoch je pořád geniální
Je snadné Bubblese antropomorfizovat a prohlásit ho za líného delfína, který nechce lovit. Jenže evolučně není na úspoře energie nic líného. Každý lov něco stojí. Pokud zvíře objeví metodu, při níž získá stejné množství energie za menší náklady a přijatelné riziko, jde přesně o typ inovace, který může být výhodný.
Bubbles navíc svou strategii používá opakovaně nejméně několik let. To naznačuje, že nejde o náhodnou jednorázovou událost, po níž si delfín řekl, že ty zvratky vlastně chutnaly docela dobře.
Je to stabilní součást jeho potravního repertoáru. A teď přichází nejzajímavější otázka. Ne zda Bubbles donutí další rybu vyzvracet oběd. Ale zda se jednoho dne vedle něj objeví mladší delfín, který udělá přesně totéž.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Ecology and Evolution – Repeated Observations Suggesting Kleptoparasitism by a Common Bottlenose Dolphin (Tursiops truncatus) on the Great Barrier Reef [2], DOI 10.1002/ece3.74270 [3], Ars Technica – A dolphin named Bubbles makes other fish vomit, then eats it [4]. img ai generated
