1. Netopýři praktikují orální sex
Kdyby měl někdo vymyslet zvíře pro vědecký článek, který zaručeně vyvolá nervózní smích, netopýr by asi nebyl první volba. Jenže právě u kaloňů a dalších druhů netopýrů bylo popsáno chování, které biologové označují jako orální sex. Nejde o lidskou projekci do přírody, ale o konkrétní pozorování při páření.
Studie publikovaná v PLOS ONE v roce 2009 popsala, že samice kaloně krátkonosého během páření olizovaly penis samce a že délka tohoto chování pozitivně souvisela s délkou kopulace. Jiná práce z roku 2013 popsala cunnilingus u kaloňů indických a naznačila, že podobné chování může u netopýrů prodlužovat kopulaci nebo mít jinou reprodukční funkci.
Pro člověka to může působit komicky, ale pro biologa je to připomínka, že sexuální chování v přírodě je mnohem pestřejší než jednoduchý model „samec oplodní samici a hotovo“. Zvířata se páří v sociálních, konkurenčních, hormonálních a evolučních kontextech. Některé projevy mohou posilovat šanci na oplodnění, prodlužovat kontakt, měnit načasování nebo prostě vycházet z přirozeného repertoáru daného druhu.
2. Tělo může reagovat jinak než hlava
Jedním z nejcitlivějších bodů v popularizačních textech o sexualitě je rozdíl mezi tím, co člověk vědomě považuje za přitažlivé, a tím, jak jeho tělo fyziologicky reaguje na podněty. Fyziologická reakce ale neznamená automaticky touhu, souhlas ani osobní preference.
To je důležité chápat velmi přesně: tělesná reakce není morální výpověď, není „skryté přání“ a neříká jednoduše, co člověk chce. Je to autonomní fyziologická odpověď organismu.
3. Lidský penis kdysi přišel o keratinové ostny
Tady evoluce působí skoro jako scenárista, který lidstvu na poslední chvíli ušetřil velmi nepříjemný detail. Někteří primáti a další savci mají na penisu drobné keratinové výrůstky, takzvané penile spines. Lidé je nemají. A podle genetického výzkumu to může souviset se ztrátou specifických regulačních úseků DNA během evoluce člověka.
Studie publikovaná v Nature v roce 2011 porovnávala lidský genom s genomy dalších primátů a hledala lidsky specifické delece regulační DNA. Autoři spojili jednu z těchto ztrát mimo jiné s vymizením penilních ostnů u člověka. Nature tehdy výsledek popularizačně shrnula jako příklad toho, jak ztráta určitých genetických regulačních prvků mohla přispět k hladšímu penisu a dalším lidským znakům.
Co to znamená? Ne že by existoval jeden jednoduchý „gen pro ostny“, který někdo vypnul jako lampu. Evoluce pracuje složitěji. Důležité ale je, že i intimní anatomie člověka nese stopy hluboké evoluční historie. Tělo není hotový design. Je to výsledek dlouhé série ztrát, úprav, kompromisů a náhodných výhod.
4. Erekce se může objevit už před narozením
Tento fakt zní velmi nekomfortně, ale medicínsky nejde o nic erotického. Ultrazvuková pozorování popsala erekci mužského plodu v děloze. V odborné literatuře se objevují kazuistiky už z 90. let a z počátku nového tisíciletí. Je důležité dodat, že se tím nemyslí sexualita v psychologickém nebo dospělém smyslu. Jde o reflexní fyziologický jev související s vývojem těla, krevním průtokem a autonomním nervovým systémem.
5. Masturbace u zvířat je běžnější, než jsme si dlouho připouštěli
Není to jen lidská záležitost a není to ani výjimka několika „chytrých“ druhů. Masturbace byla popsána u primátů, delfínů, koní, veverek, mořských leguánů, tučňáků a nově se o ní mnohem víc mluví i u ptáků. U některých druhů může sloužit jako sexuální výstup, u jiných se spekuluje o reprodukčních funkcích, například o vlivu na kvalitu spermatu, připravenost k páření nebo sociální napětí.
6. Sex v přírodě často neslouží jen k rozmnožování
Jedna z největších chyb v uvažování o zvířecí sexualitě je představa, že každé sexuální chování musí mít okamžitý reprodukční účel. Samozřejmě, z evolučního pohledu je reprodukce zásadní. Jenže konkrétní projevy sexuálního chování mohou mít i jiné funkce: upevňování sociálních vztahů, snižování napětí, soutěž mezi jedinci, hierarchii, stimulaci, učení nebo prostě práci s biologickým vzrušením.
To vidíme u různých sociálních živočichů. Sexuální chování se může objevovat mimo plodné období, mezi jedinci stejného pohlaví, v situacích, kde početí není možné, nebo jako součást sociální dynamiky skupiny. Když se na takové chování díváme jen lidskou morálkou, snadno ho označíme za „divné“. Když ho vidíme biologicky, stává se jedním z mnoha nástrojů, jimiž živé organismy řeší život ve skupině.
To neznamená, že každý sexuální projev v přírodě má krásné a jasné vysvětlení. Často ho neznáme. Ale už samotná pestrost ukazuje, že evoluce není cudná účetní, která povoluje jen chování s okamžitým potomkem na konci. Příroda experimentuje, opakuje, ztrácí, upravuje a nechává přežít i věci, které jsou funkční jen někdy nebo jen nepřímo.
7. Lidská sexualita je méně spořádaná, než si rádi představujeme
Člověk má tendenci oddělovat „normální lidskou sexualitu“ od „divné přírody“. Jenže to je pohodlná iluze. I lidská sexualita je evoluční, tělesná a často plná věcí, které se nevejdou do jednoduchého společenského vyprávění. Touha není vždy logická, tělo nereaguje vždy podle vědomé preference, intimita má biologickou i kulturní vrstvu a mnohé naše rozpaky vycházejí spíš z morálky než z biologie.
To neznamená, že všechno je jedno nebo že hranice neexistují. Naopak. Právě u lidí je zásadní souhlas, bezpečí, zralost, respekt a schopnost rozlišit mezi fantazií, tělesnou reakcí a skutečným jednáním. Ale pokud chceme sexualitě rozumět, nestačí ji idealizovat nebo dělat, že se v ní nic trapného a zvláštního neděje.
Příroda nám v tomto ohledu nedává vzor k napodobování. Dává nám zrcadlo. Ukazuje, že sexualita je starší, komplikovanější a méně uhlazená než lidské kulturní příručky. A možná právě proto je kolem ní tolik studu: připomíná nám, že pod civilizovanými slovy pořád běží velmi stará biologie.
Sex v přírodě není čistý, cudný ani přehledný. Netopýři, primáti, ptáci, lidé i naši evoluční předkové ukazují, že sexuální chování je směs reprodukce, tělesných reflexů, sociálních funkcí, náhodných evolučních stop a kulturních interpretací. Některé fakty působí vtipně, jiné nepříjemně a další nás nutí přemýšlet, jak rychle dáváme biologii lidské nálepky.
Druhý díl série proto není o tom, že bychom se měli přírodou řídit. Je o něčem jiném: že příroda není upravená pro naši slušnost. A když ji začneme brát vážně, zjistíme, že „divné“ často znamená jen to, že jsme si na daný jev ještě nevytvořili pohodlný příběh.
Zdroje: All That’s Interesting: 21 Weird Sex Facts That You Really Don’t Want To Know [1], Tan, M. et al.: Fellatio by Fruit Bats Prolongs Copulation Time, PLOS ONE, 2009 [2], Maruthupandian, J.; Marimuthu, G.: Cunnilingus Apparently Increases Duration of Copulation in the Indian Flying Fox, PLOS ONE, 2013 [3], Chivers, M. L. et al.: Gender and sexual orientation differences in sexual response to sexual activities versus gender of actors in sexual films, Journal of Personality and Social Psychology, 2007 [4], McLean, C. Y. et al.: Human-specific loss of regulatory DNA and the evolution of human-specific traits, Nature, 2011 [5], Nature News: How the penis lost its spikes, 2011 [6], Sherer, D. M. et al.: In-utero fetal penile erection, Journal of Ultrasound in Medicine, 1990 [7], Jakobovits, A. A.: Fetal penile erection, Ultrasound in Obstetrics & Gynecology, 2001 [8], img ai generated
