Kosti tam byly od začátku. Nikdo ale nevěděl, proč
Göbekli Tepe změnilo pohled na společnost raného neolitu. Monumentální kruhové a oválné stavby se zdobenými sloupy vznikaly v jihovýchodním Turecku už od desátého tisíciletí před naším letopočtem, tedy v době, kdy se způsob života lidí teprve zásadně proměňoval.
První desetiletí výzkumu proslavila lokalitu jako mimořádné rituální centrum. Podle vlivné interpretace sem přicházely skupiny lovců a sběračů ke společným obřadům, aniž by místo fungovalo jako běžná vesnice.
Tato představa už v posledních letech slábla. Přibývaly doklady obytných staveb a každodenní činnosti. Nová studie přidává další důležitý kus skládačky: první dva dobře zachované pohřební kontexty.
Jeden hrob obsahoval nejméně tři lidi
Pohřby pocházejí z mladší fáze lokality, přibližně z období 8700 až 8000 př. n. l. V jednom případě byla pod podlahou obdélné stavby nalezena jáma s ostatky nejméně tří lidí. Těla v ní nebyla zachována v původní anatomické poloze. Lebky byly seskupeny v jedné části hrobu a dlouhé kosti jinde, což naznačuje, že se k pohřebišti lidé opakovaně vraceli a starší ostatky přesouvali, aby vytvořili místo pro dalšího zemřelého.
Druhý pohřeb obsahoval mladou ženu uloženou ve skrčené poloze na boku. Z velké části šlo o primární pohřeb, tedy tělo uložené jako celek. Právě tento relativně neporušený hrob se ukázal jako mimořádně cenný pro vysvětlení jiné záhady.
Rozbité kosti nemuseli lidé rozbíjet
Ve výplních monumentálních staveb Göbekli Tepe byly po desetiletí nacházeny stovky fragmentů lidských kostí. Některé nesou stopy záměrného opracování a skutečně souvisejí s neobvyklými pohřebními praktikami.
Mnoho dalších ale působilo záhadně. Byly rozlámané, pokryté minerálními usazeninami, někdy okousané hlodavci a rozptýlené bez jasného anatomického uspořádání. Podobné poškození nyní vědci našli i na kostech z neporušených pohřbů.
To je důležité. Pokud kost zůstala prokazatelně uvnitř hrobu a přesto se postupně rozpadla, část poškození nemusí být výsledkem rituální manipulace. Mohla vzniknout tlakem půdy, chemickými procesy a působením zvířat. A pak přišla ještě zajímavější možnost.
Některé mrtvé možná přestěhoval svah, nikoli lidé
Göbekli Tepe je umělý pahorek tvořený dlouhodobým hromaděním staveb a sedimentů. Pohřby v obytných budovách na jeho výše položených částech mohly být během staletí narušovány erozí a sesuvy.
Kosti pak mohly postupně sklouznout do níže ležících prostor a skončit ve výplních monumentálních staveb. Tafonomické znaky – tedy stopy procesů, které působily na tělo po smrti – se mezi nově prozkoumanými hroby a částí dříve nalezených fragmentů nápadně podobají.
Autoři proto navrhují, že alespoň část lidských kostí, které archeologové dříve nacházeli rozptýlené mezi stavební sutí, může pocházet z původně normálních podpodlahových pohřbů přemístěných přírodními procesy.
To neruší možnost rituálních zásahů. Některé lebky z Göbekli Tepe nesou zřetelné řezné či ryté stopy a zvláštní zacházení s lidskými hlavami je známo i z dalších neolitických lokalit regionu. Jen už nemusíme rituálem vysvětlovat úplně každou kost.
Z „chrámu lovců“ se stává mnohem normálnější místo
Pohřbívání lidí pod podlahami domů bylo v neolitu Anatolie a Levanty běžné. Mrtví zůstávali doslova uvnitř prostoru živých.
Právě existence takových hrobů v Göbekli Tepe podporuje současnou představu, že lokalita nebyla pouze zvláštním shromaždištěm, kam lidé občas přicházeli na ceremonie. Měla také domácí rozměr a pravděpodobně zde lidé skutečně žili.
Samotné hroby samozřejmě nedokazují nepřetržité celoroční osídlení. Ani monumentální a rituální funkce místa tím nemizí.
Naopak se ukazuje něco zajímavějšího: rozdíl mezi „chrámem“ a „vesnicí“ možná vůbec neodpovídá tomu, jak lidé před jedenácti tisíci lety své prostředí chápali. Totéž místo mohlo být současně domovem, místem pohřbů, společných hostin i obřadů.
A právě dva nenápadné hroby mohou pomoci odstranit jednu z moderních škatulek, do nichž jsme Göbekli Tepe po desetiletí vkládali.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], PLOS One – First burials give insights into mortuary rites at Göbeklitepe, Early Neolithic Türkiye [2], German Archaeological Institute – Menschliche Überreste und Bestattungssitten in Göbekli Tepe [3]. foto shutterstock
