Poslední archeologické výzkumy ukazují, že dávné civilizace nebyly jen světem válek a vlády mužů — a že dějiny nejsou tak jednoznačné, jak jsme si dlouho mysleli.
Města starší než Egypt: kde začíná příběh ženských rad
Když se v 50. letech minulého století poprvé zkoumal Çatalhöyük v dnešním Turecku, vědci netušili, že narážejí na něco, co přepíše moderní chápání moci.
Toto osídlení, staré přes 9000 let, bylo výjimečné: žádné paláce, žádné pevnosti, žádné monumenty, žádné jasné známky hierarchie. A přesto fungovalo.
Když se analýza prohlubovala od studia vrstev omítky až po DNA analýzu, začal se rýsovat obraz společnosti, kde se rozhodovalo spíš konsenzuálně než autoritativně.
A právě u těchto rozhodovacích struktur našli archeologové první náznaky, že vliv žen byl v těchto komunitách mnohem větší, než se kdy předpokládalo.
Sítě, které držely město pohromadě: ženský model moci
V neolitických městech v Anatolii i Levantě byly struktury moci obvykle skryté, bez trůnů a bez titulů. Místo toho fungovala síť sdílených odpovědností, která stavěla na ženských rolích:
– kontrola nad rozdělováním potravy
– vedení obřadů spojených se sklizní
– rituály, které určovaly období setby
– péče o ekonomické uzly domácnosti
– sociální provázání mezi rodinami
V takových společnostech měly ženy přirozenou autoritu, protože nesly znalosti o tom, co zajišťuje přežití. A nové výzkumy ukazují, že právě kolem těchto oblastí vznikaly ženské rady jako skupiny starších žen, které rozhodovaly o zásadních otázkách komunity.
ČTĚTE TAKÉ: 12 000 let staré selfie: záhadná tvář z tureckého Karahan Tepe mění dějiny umění i lidství
Archeologické nálezy, které změnily příběh
Tento obrázek není jen hypotéza. Podložený je několika klíčovými objevnými body:
Pohřby starších žen s významnými artefakty
V některých lokalitách byly nalezeny hrobky, kde byly ženy pohřbeny s předměty, jež nesymbolizovaly domácnost — ale rituální a společenský status.
Analýza opotřebení kostí a kloubů
Ukazuje, že některé ženy vykonávaly úkony spojované spíše s obřady a koordinací než s fyzickými pracemi.
Distribuce domů a absence elitních obytných prostor
Organizace domů v Çatalhöyüku i v Jerichu naznačuje strukturu, kde ženy byly centrem rodinné jednotky — a rodina byla centrem všeho.
Ikonografie plná ženských symbolů
Figurky, reliéfy a rituální předměty častěji zobrazují ženské motivy, plodnost, péči, zralost — ne válečné scény.
ČTĚTE TAKÉ: Kráčeli vedle sebe? Co říkají fosilní stopy o soužití různých druhů lidí
Když je moc tichá: co znamená „ženská rada“
V moderních termínech bychom to nazvali „komunitní radou starších žen“, ale jde o anachronismus. V neolitu nebyly funkce pojmenované. Autorita vycházela z věku, zkušeností a schopnosti držet komunitu pohromadě.
Výzkumy ukazují, že právě ženy často:
– koordinovaly sdílení zdrojů
– vedly přechodové rituály
– rozhodovaly o migraci skupin
– měly hlavní hlas při rozdělování obilí
– určovaly termíny důležitých obřadů
Nešlo o matriarchát, jak si ho představujeme dnes. Šlo o sociální rovnováhu, kde ženský hlas byl klíčový — a někdy i rozhodující.
Co se stalo, že tento model zanikl?
Nástup patriarchálních struktur nebyl náhlý. Souvisel především s vznikem velkých států, rozvojem zemědělství do podoby nadprodukce, tím vniknutou potřebou chránit zásoby, s rozdělováním práce a růstem militarizace
Když se začala prosazovat moc silou a nikoli konsenzem, do popředí vystoupily jiné typy autority. Ale stopy staršího modelu přežily — v rituálech, v ikonografii, a někdy i v překvapivě dlouhých tradicích ženských shromáždění.
ČTĚTE TAKÉ: Ztracená říše Hatti: nové archeologické nálezy mění pohled na dějiny Anatolie
Proč to mění náš obraz dějin
Dlouho jsme vyrůstali s představou, že historie lidské společnosti byla vždy postavená na dominanci mužů — a že ženy měly pouze okrajové role.
Nové archeologické poznatky přepisují tento obraz. Ukazují, že některé z nejstarších měst na světě byly mnohem rovnostářštější, než si moderní společnost dokáže představit.
Tento model není utopie. Je to fakt, který vyplouvá z půdy, kde před devíti tisíci leti žili lidé, jejichž jména už dávno neznáme. Ale jejich způsob života nám stále dokáže něco říct, že společnost nemusí stát na síle, ale na propojení.
Starověká města, která fungovala pod vedením ženských rad, nejsou romantickým obrazem minulosti — jsou vědecky podloženou skutečností.
A přestože tento model vlády zmizel s nástupem států a armád, jeho ozvěna v dnešní době znovu zaznívá.
Jak ukazují archeologické důkazy, dávné kultury nám připomínají, že budování světa nebylo vždy o nadvládě — někdy to bylo o spolupráci.
A možná právě proto tato města přežila tisíce let bez pevností.
Zdroje
Hodder, I. Çatalhöyük: The Leopard’s Tale. Thames & Hudson, 2011.
Mellaart, J. Earliest Civilizations of the Near East. London: Thames & Hudson, 1965.
Wright, K. The Women’s Role in Early Urban Societies. Journal of Anthropological Research, 2018.
British Institute at Ankara – excavation reports
Smithsonian: Neolithic community dynamics archives
