Jablko, kuše a nemožná volba
Na náměstí v Altdorfu stojí podle slavné legendy Vilém Tell před krutým rozhodnutím. Odmítl se poklonit klobouku habsburského správce Gesslera, vystavenému jako symbol podřízenosti. Za trest má kuší sestřelit jablko položené na hlavě vlastního syna. Minout by znamenalo ohrozit dítě, odmítnout pak vzepřít se moci, která může oba potrestat. Tell zamíří a zasáhne. Vítězný okamžik se stal jedním z nejznámějších obrazů evropského boje za svobodu.
Legenda ale pokračuje. Gessler si všimne, že Tell měl připravený ještě jeden šíp. Když chce vědět proč, slyší, že druhý měl být určen jemu, pokud by první zabil chlapce. Následuje zatčení, plavba po jezeře, bouře, útěk a nakonec pomsta. V této podobě působí příběh jako dokonalý dobrodružný scénář. Jeho slabinou je však něco jiného než dramatičnost: chybí spolehlivý současný doklad, že se události skutečně staly.
Mezera dlouhá více než století
Tellův domnělý čin bývá tradičně kladen na 18. listopad 1307. Nejstarší dochovaná podrobná vyprávění o hrdinovi však vznikla až mnohem později. Zásadní pramen představuje Bílá kniha ze Sarnenu, soubor záznamů sestavovaný kolem roku 1470. V ní se objevuje příběh Tella, jablka a odporu vůči správci. Mezi údajným činem a jeho písemným zachycením tedy leží dlouhá doba, během níž se události mohly měnit v ústním podání.
To samo o sobě nedokazuje, že žádný člověk jménem Tell nežil. Středověké záznamy jsou neúplné a život obyčejného člověka nemusel zanechat stopu. Znamená to však, že není poctivé předkládat příběh jako jistou historickou událost, natož uvádět konkrétní listopadový den jako doložené datum. Historici zde pracují s tradicí, nikoli s přímým svědectvím z roku 1307.
Stejné jablko v jiných zemích
Pozoruhodné je, že motiv střelce, který musí zasáhnout malý předmět na hlavě blízkého člověka, se objevuje i v jiných evropských tradicích. Podobný příběh najdeme v severském prostředí v mnohem starších textech. To vyvolává otázku, zda švýcarská legenda nezpracovala putující vypravěčský motiv a nepřipojila jej ke konkrétnímu boji o politickou samostatnost.
Podobnost příběhů ještě neznamená, že známe jednoduchou cestu přenosu z jedné země do druhé. Folklor má vlastní historii, vyprávění se přetvářejí a někdy nezávisle vznikají podobné motivy. Právě srovnávání nám ale ukazuje, že před očima nemusíme mít reportáž o jediné události, ale vzorec vyprávění, v němž se schopnost jednotlivce mění ve vítězství nad mocí.
Proč Švýcarsko hrdinu potřebovalo
Příběhy o vzniku Švýcarské konfederace se dotýkají skutečných mocenských sporů středověkých alpských oblastí a rostoucí samosprávy jednotlivých komunit. Pozdější vypravěči však složité konflikty práv, privilegií a místních aliancí mohli shrnout do srozumitelného obrazu jediného člověka. Tellova kuše nahradila obtížně zapamatovatelné smlouvy; Gesslerův klobouk ztělesnil mocenskou svévoli.
Takový symbol se dal využívat v různých stoletích a pro odlišné politické cíle. Tell se stal hrdinou divadelních her, umění a veřejných slavností. Friedrich Schiller jeho příběh literárně zpracoval a Gioachino Rossini jej přenesl do opery. V té chvíli už nešlo o hledání jediného středověkého střelce. Legenda získala vlastní kulturní život, který může být dobře doložený i tehdy, když skutečný předobraz zůstává nejistý.
Historická pravda a pravda legendy
Když dnes navštívíme Altdorf nebo uvidíme Tellův pomník, nepřicházíme proto nutně na místo prokazatelné střelby z listopadu 1307. Přicházíme na místo, na němž generace lidí vyjadřovaly vlastní představu o svobodě. Archeologický důkaz střely ani soudobý úřední záznam o Gesslerově trestu nejsou známy. O to lépe však můžeme sledovat, jak legenda postupně rostla a co jednotlivým generacím znamenala.
Vilém Tell tak zůstává fascinující právě proto, že jej lze vyprávět dvěma způsoby. V prvním je neohrožený otec, který pod tlakem tyrana dokáže nemožné. Ve druhém sledujeme společnost, která si takovou postavu vytvořila nebo převzala, protože potřebovala dát své historii tvář. Druhý příběh je možná méně přímočarý, ale má jednu výhodu: stojí na otázkách, které lze skutečně zkoumat.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Swiss National Museum – Tell’s birth in the White Book of Sarnen [2], e-codices – The White Book of Sarnen, manuscript description [3], Swiss Federal Department of Foreign Affairs – William Tell, a symbol of Switzerland [4]; img ai generated








