Obloha nad Českem právě nabízí úkaz, který se odehrává jen jednou za mnoho let – na severozápadním a jihozápadním obzoru se současně objevily dvě komety, Lemmon (C/2025 A6) a SWAN (C/2025 R2). Jedna září nazelenalým světlem, druhá vytváří mléčně modrý chvost. Pro astronomy i laiky jde o dvojí vesmírné divadlo, které spojuje vědu, poezii i kus historie: možnost spatřit na vlastní oči zbytky materiálu, z něhož kdysi vznikla naše Sluneční soustava.
Co se stalo
Kometa Lemmon (C/2025 A6) byla objevena 3. ledna 2025 na observatoři Mount Lemmon Survey v Arizoně. Od té doby se její dráha zpřesňovala a nyní – v polovině října – se nachází v nejpříznivější pozorovací fázi. 21. října 2025 proletí ve vzdálenosti zhruba 0,6 astronomické jednotky, tedy asi 89 milionů kilometrů od Země, a 8. listopadu dosáhne perihelu, svého nejbližšího bodu ke Slunci.
Její svítivost („magnituda“) se aktuálně pohybuje mezi +4 a +5, což znamená, že při tmavé obloze a dobrých podmínkách může být viditelná i pouhým okem. Nejlépe ji spatříte krátce po západu Slunce, když pohlédnete na severozápadní obzor.
Druhá – menší a méně jasná – je kometa SWAN (C/2025 R2), která byla zachycena 11. září 2025 přístrojem SWAN na palubě sondy SOHO. Její dráha ji vede po jihozápadním obzoru, kde je v říjnu viditelná zejména s dalekohledem nebo větším binokulárem.
To, že dva kometární objekty jsou pozorovatelné téměř současně, je vzácnost. Podle dat TheSkyLive a NASA naposledy k takové shodě došlo před více než deseti lety.
Proč je to důležité
Komety jsou časové kapsle Sluneční soustavy – zmrzlé kousky lehkých prvků, leďových jader a prachu, které se od vzniku našeho systému téměř nezměnily. Když se přiblíží ke Slunci, jejich ledy sublimují a vytvářejí charakteristický chvost – viditelnou „píseň vakuového větru“.
Každá z komet má svůj příběh. Lemmon pochází z tzv. Oortova oblaku, vzdáleného rezervoáru kometárních těles na okraji Sluneční soustavy. SWAN je pravděpodobně menší a mladší objekt, který možná vzešel z původního většího kometárního jádra rozděleného v minulosti gravitací planet.
Pozorování komet vědcům umožňuje sledovat chemické složení a vývoj materiálu, z něhož se formovala Země. Zároveň však má takové pozorování i symbolický rozměr: připomíná nám pomíjivost a současně cyklickost všech věcí.
Jak to víme
Data o dráze a svítivosti komet pocházejí z observatoří NASA Jet Propulsion Laboratory, Mount Lemmon Survey a ESA SOHO/SWAN instrumentu. Aktuální efemeridy (údaje o poloze komet) jsou k dispozici na portálech TheSkyLive a Space.com, které spolupracují s IAU Minor Planet Center.
V Česku informace shromažďuje Astronomický ústav AV ČR a Česká astronomická společnost, které aktualizují přehledy pozorování včetně mapek viditelnosti.
Jak komety pozorovat
🕐 Nejlepší čas: od 19:00 do 20:00 SEČ, krátce po západu Slunce.
📍 Směr pohledu:
Lemmon: severozápadní obzor (výška asi 15–20° nad horizontem),
SWAN: jihozápadní obzor nízko nad horizontem.
🔭 Pomůcky: dalekohled nebo binokulár 7×50 či 10×50 – v tmavých oblastech může Lemmon být viditelná i bez optiky.
📷 Fotografování: použijte stativ, expozici 5–15 s a nízké ISO 400–800; pro mobilní telefony aplikace s nočním režimem a manuální expozicí.
🌤️ Podmínky: nutná jasná obloha a co nejmenší světelné znečištění – ideální místa jsou Krušné hory, Vysočina nebo Šumava.
Co je sporné
Viditelnost komet závisí na mnoha faktorech: aktivita jádra, úhel osvětlení, složení prachu i počasí v atmosféře. Mnoho komet se v minulosti „přecenilo“ – vědci odhadovali magnitudu +3, a nakonec byla sotva +6.
Proto je třeba brát současné odhady jako optimistické scénáře.
Ani Lemmon, ani SWAN nejsou „velké komety století“, ale jejich současná blízkost v čase a poloze je astronomickou lahůdkou.
Box: Pět tipů, jak uspět při pozorování komet
1️⃣ Vyjeďte za město – světelné znečištění je největší nepřítel.
2️⃣ Nenechte se zmást hvězdami – kometa má rozpitý tvar a slabý chvost.
3️⃣ Nečekejte na dokonalý tvar – komety jsou živé a mění se z noci na noc.
4️⃣ Fotografujte krátce, ale opakovaně – lepší série kratších expozic než jedna dlouhá.
5️⃣ Sdílejte pozorování – astronomické společnosti uvítají i amatérské snímky.
Když se z večerního šera na obzoru vynoří dvě slabé záře – jedna zelenkavá, druhá namodralá –, díváme se na prastaré posly vzniku našeho světa. Každá z nich letí tisíce let přes vesmír, než na pár nocí zamíří k nám. Takové okamžiky nepřinášejí jen vědecký přehled – ale i cosi, co věda sama měřit nedokáže: pocit pokory a součásti vesmíru.
Zdroje: Space.com, NASA, The Sky Live, Astronom.cz, img klingai AI generated
