Nejstarší vzorek pochází z vrstvy staré přibližně 688 000 let. Moderní genetické metody z něj dokázaly získat nejen DNA zvířete, které jej vytvořilo, ale také genetické stopy okolního ekosystému.
A právě tady potřebuje senzační příběh jednu důležitou opravu: nález mamutí nebo kočičí DNA neznamená, že sysel právě povečeřel mamuta či šavlozubou kočku. Jeho trus je mnohem zajímavější než jídelníček. Funguje jako malá biologická časová kapsle.
Zamrzlá nora dokáže přežít celé doby ledové
Arktičtí sysli si v nezaledněné části východní Beringie budovali hluboké nory a zásobárny. V oblasti Klondiku se některé po opuštění uzavřely v permafrostu a zamrzlé podloží uchovalo nejen rostlinný materiál, srst a další stopy, ale i drobné fekální pelety. Tyler Murchie a jeho kolegové pro studii publikovanou roku 2026 v Nature Communications analyzovali třináct vzorků pocházejících z různých období pleistocénu a holocénu.
Nejstarší vzorek ležel pod vrstvou sopečného popela Gold Run, jejíž stáří bylo stanoveno na 688 ± 44 tisíc let. Okolní makrofosilie ukazují chladnou a suchou keřovou tundru s břízami, vrbami, ostřicemi a travinami. Další syslí „archivy“ pocházely například z období kolem 80 tisíc let a z poslední doby ledové. Vznikl tak neobvyklý soubor biologických momentek od středního pleistocénu téměř po současnost.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Jeden bobek obsahoval mnohem víc než DNA jednoho sysla
Pomocí metagenomického sekvenování a cíleného zachytávání DNA získal tým široké spektrum genetického materiálu rostlin, hmyzu, mikroorganismů i savců. Z těchto nepatrných vzorků se podařilo sestavit více než osmnáct mitochondriálních genomů – mimo jiné syslů, zajíců, stepních bizonů, koní a srstnatých mamutů.
To je podstatně víc informací, než obvykle poskytne jedna kost. Kost většinou vypráví především příběh organismu, kterému patřila. Koprolit může obsahovat DNA svého původce, jeho střevního mikrobiomu a potravy, ale také genetický materiál z půdy, rostlin a dalších organismů v bezprostředním okolí. Výzkumníci provedli kontroly kontaminace a sledovali charakteristické poškození velmi staré DNA; výsledky podporují závěr, že nejde o moderní materiál, který do vzorků pronikl dodatečně.
Ne, sysel pravděpodobně nesnědl velkou kočku
Právě tady se populární interpretace výsledků začala od samotné studie trochu vzdalovat. Ve vzorcích se skutečně objevila DNA šelem – vlků, lasicovitých a také několik sekvencí odpovídajících rodu Puma či jeho blízkým pleistocenním příbuzným. Autoři ale výslovně upozorňují, že u kočkovitých jde o nízký počet fragmentů a tehdejší druhy nejsou dostatečně zastoupeny v genetických databázích. Část DNA klasifikovaná jako puma by například mohla ve skutečnosti patřit vyhynulému Miracinonyx trumani, často označovanému jako americký gepard, nebo jinému příbuznému.
A původ takové DNA je ještě otevřenější. Sysli jsou oportunisté a možnost využívání mršin nelze vyloučit. Stejně dobře však mohla genetická stopa pocházet z predátora, který se snažil proniknout do hibernakula, nebo z okolního sedimentu a materiálu přineseného do nory. Sami autoři u nejvýraznějšího vzorku považují za možné právě setkání s predátorem. Koprolit tedy není účet z restaurace. Je směsí informací o syslovi a jeho bezprostředním světě.
Uvnitř se skrýval i sysel bez dnešního jména
Nečekaně důležitou část objevu tvoří DNA samotných syslů. Nejstarší vzorek obsahoval genetickou linii starou kolem 700 tisíc let, která předchází rozdělení několika dnešních populací rodu Urocitellus. To znamená, že trus neuchoval pouze seznam obyvatel dávné Beringie, ale umožnil nahlédnout přímo do evoluční historie jeho původce.
Výzkum navazuje na práci stejného týmu z roku 2021. Tehdy DNA vytažená přímo z yukonského permafrostového sedimentu umožnila rekonstruovat ústup mamutí stepi během posledních 30 tisíc let a dokonce naznačila, že mamuti a koně mohli v některých částech regionu přežívat déle, než ukazovaly klasické kosterní nálezy. Nová studie ukazuje, že syslí nory mohou poskytovat ještě koncentrovanější a časově přesnější biologické „balíčky“.
Archiv, který právě začíná tát
Celý objev má i méně veselou stránku. Materiál přežil stovky tisíc let právě proto, že zůstal zmrzlý. S oteplováním Arktidy však permafrost degraduje a s ním mohou mizet biologické archivy, o jejichž existenci jsme se teprve naučili.
Paleontologie budoucnosti tak možná nebude hledat jen velké kosti a zuby.
Někdy může celý zmizelý ekosystém čekat v něčem, co po sobě před 700 tisíci lety nechal jeden velmi obyčejný sysel.
Věděli jste, že…
…environmentální DNA zásadně změnila způsob, jakým lze rekonstruovat minulost? Organismy po sobě zanechávají genetický materiál ve výkalech, moči, srsti, buňkách nebo rozkládajících se tkáních. Pokud se tato DNA uchová v permafrostu nebo sedimentu, vědci mohou odhalit přítomnost druhů i na místě, kde se nenašla jediná jejich kost.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Nature Communications – Ground squirrel coprolites preserve complex archives of ancient environmental DNA over 700,000 years [2], Nature Communications – Collapse of the mammoth-steppe in central Yukon as revealed by ancient environmental DNA [3], McMaster Ancient DNA Centre – Collapse of the Mammoth-steppe in Central Yukon [4]. img AI generated
