Stát už existoval, voliči ho teprve měli naplnit politikou
Výsledek ukázal stát mnohem pestřejší, než naznačovaly zakladatelské legendy. Když 28. října 1918 vzniklo Československo, nemělo parlament vzešlý z voleb občanů nového státu. První zákonodárný sbor vznikl revoluční cestou. Národní výbor byl rozšířen na Revoluční národní shromáždění a jeho složení vycházelo z politických poměrů posledních předválečných voleb do rakouské říšské rady, doplněných podle nových poměrů.
Bylo to praktické řešení pro stát, který potřeboval okamžitě přijímat zákony, budovat správu a vytvořit ústavní rámec. Nemohlo však nahradit volby.
Ty přišly až v roce 1920, když Československo získalo novou ústavu a volební zákony. Volby do Poslanecké sněmovny se konaly 18. dubna 1920, následované 25. dubna volbami do Senátu. Začalo první řádné volební období Národního shromáždění republiky Československé. Statistiky ČSÚ evidují pro sněmovní volby téměř 6,918 milionu oprávněných voličů a volební účast 89,62 procenta.
Vysoká účast nebyla jedinou pozoruhodností. Nový stát vstoupil do parlamentní politiky se zásadně širším pojetím volebního práva, než jaké znala habsburská monarchie před válkou.
Ženy nečekaly na hlas desítky let po vzniku republiky
Z dnešního pohledu je snadné přehlédnout, jak mimořádná byla jedna vlastnost prvních československých voleb: ženy hlasovaly od samého začátku řádného parlamentního systému republiky.
Československá ústava z roku 1920 vycházela ze zásady politické rovnosti mužů a žen a nový volební systém umožnil ženám nejen hlasovat, ale také kandidovat. V některých starších demokraciích se ženské volební právo prosazovalo odděleně až po dlouhých desetiletích existence parlamentních institucí. Československo vznikalo v době, kdy už první světová válka a širší společenské změny zásadně posunuly evropskou diskusi o občanských právech.
To neznamená, že společnost roku 1920 byla rovnostářská v dnešním významu. Politická a společenská realita žen zůstávala plná omezení. V samotném principu hlasování však nový stát přijal jeden z nejmodernějších prvků své doby.
První volby proto nebyly pouze hlasováním o jednotlivých stranách. Prakticky ukázaly, koho nová republika považuje za politického občana.
Na lístku nebyla jedna československá společnost
Další představa, kterou první volby komplikují, je obraz Československa jako politicky jednolitého státu Čechů a Slováků. Republika byla od svého vzniku mnohonárodnostní. Vedle Čechů a Slováků zde žily miliony Němců, Maďaři, Rusíni, Poláci a další skupiny, které měly vlastní politické organizace a zájmy.
Do voleb roku 1920 vstoupilo 23 kandidujících stran a seskupení; 16 z nich získalo mandát. Výsledek tak vytvořil mimořádně pestrou Poslaneckou sněmovnu.
Právě tato fragmentace se stala dlouhodobou vlastností první republiky. Parlamentní systém musel spojovat nejen levici, střed a pravici, ale současně české, slovenské, německé a další politické proudy. Vládu proto obvykle nebylo možné vytvořit jednoduchým vítězstvím jediné strany. Československá politika se od počátku stávala politikou koalic.
Největší stranou se stala sociální demokracie
Volby do Poslanecké sněmovny vyhrála Československá sociálně demokratická strana dělnická, která získala 74 z 300 mandátů. Silný výsledek zaznamenala také německá sociální demokracie. ČSÚ ukazuje, že mandáty se rozdělily mezi širokou škálu socialistických, agrárních, lidových, národně demokratických, německých, slovenských a maďarských formací.
Výsledek je třeba číst v kontextu doby. Evropa se právě vzpamatovávala z první světové války, hospodářského rozvratu a sociálního napětí. Ruská revoluce ukázala radikální variantu politického převratu a dělnické hnutí bylo mimořádně silné napříč kontinentem. Československá sociální demokracie představovala velkou politickou sílu už před vznikem republiky.
Její volební vítězství však neznamenalo jednoduché převzetí moci jednou stranou. Parlamentní matematika vyžadovala koalice a sociální demokracie sama navíc brzy prožila hluboký vnitřní konflikt mezi reformním a radikálním křídlem. Z levicového sporu následně roku 1921 vznikla Komunistická strana Československa.
První volby tak nejen rozdělily mandáty. Pomohly odkryt politické linie, které budou republiku provázet další dvě desetiletí.
Volební mapa nebyla dokončená
Ani první volby se přitom nekonaly úplně stejným způsobem na celém území, které si Československo nárokovalo. Státní hranice ještě nebyly všude definitivně stabilizované a některé oblasti řešily složité poválečné územní spory.
Statistiky ČSÚ například u roku 1920 zachycují specifika spojená s Podkarpatskou Rusí a Těšínskem; právě poválečné uspořádání ukazuje, že volby probíhaly ve státě, jehož konkrétní podoba se ještě dotvářela.
To je podstatný rozdíl oproti pozdějším volbám v zavedené republice. Roku 1920 se nehlasovalo pouze o složení parlamentu. Parlamentní demokracie se zaváděla současně s tím, jak se teprve stabilizovaly hranice, státní instituce i politická identita obyvatel.
Demokracie nevytvořila jednotu, ale pravidla pro nesouhlas
Zakladatelský příběh první republiky bývá často spojen s Masarykem, Benešem, legiemi a vznikem samostatného státu. Volby roku 1920 ukazují jinou stránku stejného příběhu.
Občané nové republiky rozhodně neměli jeden politický názor. Rozcházeli se v otázkách sociálních, ekonomických, národnostních, náboženských i státoprávních. Někteří byli nadšenými zastánci republiky, jiní její podobu přijímali s mnohem menším nadšením. V parlamentu se objevily strany, jejichž představy o budoucnosti státu se dramaticky lišily.
Právě v tom však spočíval význam voleb. Jejich úkolem nebylo dokázat, že nový stát vytvořil jednotný národ se stejným názorem. Měly dát politickému konfliktu pravidla.
Téměř devadesátiprocentní účast navíc ukázala, že o novou instituci existoval mimořádný zájem. Miliony lidí dostaly možnost poprvé rozhodovat v celostátních volbách státu, který ještě před dvěma lety neexistoval.
Československo tedy roku 1918 získalo hranice a vládu. Teprve v dubnu 1920 dostalo parlament, o jehož složení rozhodli jeho občané.
KDYŽ JEDEN HLAS MĚNÍ HISTORII
Volby bereme jako samozřejmou součást demokracie. Jenže tajné hlasování, volební právo, kandidátky, průzkumy i samotné sčítání hlasů mají překvapivě dramatickou historii. Speciál Kódu Enigma ukazuje volby bez stranických hesel a aktuální agitace – jako příběh moci, pravidel, manipulací, omylů i okamžiků, kdy skutečně rozhodl jediný hlas.
Žádné výsledky
Zdroje: Kód Enigma [1], Český statistický úřad – Volby do Národního shromáždění 1920 až 1935 [2], Český statistický úřad – Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 1920–2006 [3], Český statistický úřad – Volby do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění ČSR 1920–1935 [4], Český statistický úřad – Výsledky voleb v Československu [5], Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR – Národní shromáždění československé 1920–1925 [6]
