V první polovině devatenáctého století dokázala veřejná přednáška o takzvaném živočišném magnetismu přilákat publikum podobně spolehlivě jako dnes vystoupení iluzionisty. Předvádějící tvrdili, že určitým působením mohou člověka uvést do zvláštního stavu, někdy připomínajícího spánek, jindy doprovázeného změnou vnímání nebo neobvyklou reakcí na pokyny. Diváci si nebyli jistí, zda sledují skutečný přírodní jev, rafinovanou hru, nebo úplný podvod. Mezi skeptiky patřil také manchesterský chirurg James Braid.
V listopadu 1841 navštívil Braid vystoupení francouzského demonstrátora Charlese Lafontaina. Právě toto setkání se stalo podnětem pro řadu pokusů, díky nimž Braid významně přispěl k novému způsobu vysvětlování hypnózy. Je důležité nepředstavovat si, že během jediné přednášky objevil všechno, co o hypnóze víme dnes. Šlo o začátek dlouhé změny: od představ o neviditelné magnetické síle k pozorování, experimentům a snaze hledat vysvětlení v psychických a tělesných procesech.
Léčivá síla, kterou nikdo nedokázal ukázat
Myšlenku živočišného magnetismu v Evropě proslavil v osmnáctém století Franz Anton Mesmer. Tvrdil, že živými organismy prochází zvláštní fluidum a že jeho působení může obnovovat zdraví. V jeho době takové představy dobře zapadaly do fascinace magnetismem, elektřinou a dalšími tehdy ještě málo pochopenými přírodními jevy. Přítomnost slova magnetismus však sama o sobě nedokazovala, že jde o skutečné magnetické působení v dnešním fyzikálním smyslu.
Mesmerismus nabízel působivé demonstrace. Účastníci někdy popisovali tělesné pocity, změny pozornosti, uvolnění nebo silné emocionální reakce. Tyto projevy bylo možné pozorovat, ale z jejich existence neplynulo, že je vyvolává neviditelné fluidum. Právě tento rozdíl je důležitý. Vědecké zkoumání musí oddělit skutečný prožitek člověka od vysvětlení, které mu někdo přisuzuje.
Braid vnímal veřejná vystoupení podezřívavě. Nepovažoval je za dostatečný důkaz magnetické síly, ale zároveň nechtěl tvrdit, že všechny pozorované změny jsou nutně hrané. Jeho přístup měl praktickou výhodu: místo přijetí nebo odmítnutí celé podívané začal zkoumat konkrétní podmínky, za nichž účastníci reagují.
Od magnetismu k soustředěné pozornosti
Při vlastních experimentech zkoumal, jak se stav člověka mění při dlouhodobém zaměření zraku a pozornosti na určitý bod nebo objekt. Některé jeho metody využívaly fixaci pohledu na předmět umístěný v neobvyklé poloze. Účastníci mohli vykazovat změny vnímání a reagovat jinak na pokyny než v běžném stavu. Braid tak ukazoval, že ke vzniku těchto projevů není nutné předpokládat neviditelnou sílu přecházející z magnetizéra na pokusnou osobu.
V roce 1841 se tedy nestalo to, že by lidstvo poprvé zažilo hypnózu. Stavy podobné hypnóze byly popisovány mnohem dříve a samy metody sugesce mají složitou historii. Význam Braidovy práce spočíval především v proměně vysvětlení a ve snaze vytvořit metodu, kterou lze zkoumat a opakovat. Označení hypnotismus a pozdější terminologie jsou spojeny s jeho další odbornou prací, nikoli s jedinou večerní návštěvou Lafontainova vystoupení.
Některé pozdější populární texty vytvořily z Braidova příběhu jednoduchou legendu: skeptik přišel odhalit šarlatána a okamžitě objevil moderní hypnózu. Historie byla pozvolnější. Braidova první veřejná demonstrace vlastní metody se obvykle datuje na 27. listopadu 1841, zatímco Lafontaine v Manchesteru vystupoval ve více termínech včetně 13. listopadu. Právě zde je potřeba opatrnosti při používání přesného výročního data.
Hypnóza není spánek ani ovládnutí člověka
Slovo hypnóza bývá dodnes spojováno se ztrátou vlastní vůle. V divadelních představeních se může zdát, že hypnotizér člověku jednoduše přikáže cokoli a on musí poslechnout. Takový obraz ale neodpovídá tomu, jak se hypnóza zkoumá v současné psychologii a medicíně. Hypnotický stav je spojen se zaměřenou pozorností a zvýšenou vnímavostí k určitým podnětům a sugescím; to však neznamená automatické vypnutí vědomí nebo možnost libovolného ovládání druhé osoby.
Lidé se v hypnotické vnímavosti výrazně liší. Někteří reagují na určité postupy snadněji, jiní méně. Odborníci navíc rozlišují mezi terapeutickou prací využívající hypnotické techniky a veřejnou zábavou založenou na očekávání publika, sociálních rolích a ochotě účastníků spolupracovat. Právě proto nelze výsledek jevištního vystoupení jednoduše přenášet do závěrů o lidském mozku.
Hypnotické techniky mají určité klinické využití, například jako doplněk některých postupů zvládání bolesti nebo úzkosti, ale jejich účinnost se liší podle obtíží a použité metody. Nenahrazují univerzálně lékařskou péči ani nejsou zázračným prostředkem na všechny nemoci. Historická zkušenost s mesmerismem ukazuje, proč je důležité testovat konkrétní tvrzení a nepřijímat velkolepé vysvětlení jen proto, že je demonstrace působivá.
Skeptik, který si dovolil změnit názor
Braidův příběh stojí na nenápadné intelektuální odvaze. Mohl po návštěvě veřejné přednášky jednoduše prohlásit všechno za podvod a dále se tím nezabývat. Mohl také přijmout vysvětlení demonstrátora a začít mluvit o tajemných magnetických silách. Neudělal ani jedno. Pokusil se zkoumat, které projevy jsou skutečně pozorovatelné a jak je lze vyvolat jinými prostředky.
To neznamená, že všechny jeho vlastní interpretace byly bezchybné. Práce v psychologii a medicíně se od devatenáctého století zásadně proměnila a mnohé tehdejší představy byly překonány. Změnil se jazyk, experimentální metody i chápání pozornosti a sugesce. Zůstala však důležitá otázka, kterou Braid pomohl prosadit: pokud lidé vykazují zvláštní stavy vědomí, musíme zkoumat jejich mechanismus, nikoli je automaticky připisovat neviditelným silám.
Veřejná demonstrace, která v Manchesteru přilákala zvědavé publikum, tak vedla k něčemu trvalejšímu než k jednorázovému úžasu. Ukázala cestu od fascinující podívané k otázkám, které lze vědecky zkoumat. A připomněla jednu z nejlepších vlastností dobrého skeptika: nemusí popřít všechno, co vidí. Stačí, když odmítne přijmout první nabízené vysvětlení.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], History Scotland – Hypnotism Demonstrated for the First Time (James Braid, 1841) [2].
