Na benátském náměstí svatého Marka si návštěvníci obvykle prohlížejí kamennou dlažbu, arkády a monumentální průčelí baziliky. V listopadu 2019 však stejné místo vypadalo jinak. Voda přetékala přes okraje nábřeží a vnikala do ulic, obchodů i historických budov. Lidé se brodili tam, kde ještě nedávno chodili, a město, jehož půvab vyrůstá ze soužití s mořem, znovu poznalo nebezpečnou stránku tohoto vztahu.
Mimořádná vysoká voda známá jako acqua alta dosáhla večer 12. listopadu 2019 podle oficiálního benátského měření 187 centimetrů nad místním referenčním bodem. To není údaj o hloubce vody na každé ulici ani tvrzení, že celé město pokrývala téměř dvoumetrová vrstva. Jde o výšku hladiny vůči používanému místnímu měřicímu systému. Událost patřila k nejvyšším zaznamenaným v moderní historii města. Dne 13. listopadu následovala další mimořádně vysoká voda a další podobné epizody přicházely během téhož týdne.
Město, které počítá s vodou, ale ne s každou její výškou
Benátky vznikly v mělké laguně oddělené od Jaderského moře soustavou ostrovů, mělčin a průlivů. Voda je tu všudypřítomná: slouží k dopravě, utváří podobu ulic a po staletí formovala hospodářství i architekturu. Stejná poloha však město vystavuje přílivovým a meteorologickým výkyvům. Pokud hladina vystoupá vysoko, začne se voda šířit od kanálů do níže položených částí historického centra.
Někdy je příčinou především astronomický příliv. Jindy se přidá vítr, tlakové poměry a dlouhodobě vyšší hladina moře. V severním Jadranu mohou silné větry hnát vodu směrem k benátské laguně a nízký atmosférický tlak její hladinu dále zvyšuje. Moře navíc může v podlouhlém Jaderském moři kmitat způsobem, který zesílí některé extrémní situace. Žádný z těchto mechanismů není sám o sobě záhadný; nebezpečná bývá jejich souhra.
Právě ta se projevila v listopadu 2019. Italské výzkumné instituce později popsaly kombinaci astronomického přílivu, neobvykle vysoké střední hladiny Středozemního moře, atmosférického tlaku a silného větru. Zůstává tedy nepřesné tvrdit, že Benátky zaplavila pouze jedna bouře nebo pouze klimatická změna. Šlo o konkrétní extrémní epizodu, k jejímuž dopadu přispívá dlouhodobá zranitelnost města.
Voda neničí jen to, co strhne
Představa povodňové katastrofy bývá spojena s prudkou řekou, která odnáší auta, stromy nebo části domů. V Benátkách je hlavní nebezpečí často méně dramatické na pohled, ale pro památky mimořádně závažné. Slaná voda proniká do zdiva, do pórů kamene a do podlah. Když pak vysychá, může zanechávat soli, jejichž krystalizace postupně poškozuje historické materiály.
Vysoká voda navíc omezuje dopravu, přístup do budov a běžný provoz města. Narušuje elektrické rozvody v nízko položených prostorách, poškozuje vybavení obchodů a komplikuje ochranu uměleckých děl a archivů. I když voda po několika hodinách opadne, důsledky mohou přetrvávat dlouhé týdny a někdy vyžadují náročné restaurátorské práce.
Benátky přitom nejsou pouze turistickou kulisou. Jsou také domovem obyvatel, pracovníků, studentů a místních podniků. Každá mimořádná acqua alta se proto promítá do každodenního života, nejen do fotografií slavného náměstí. Právě proto není možné řešit problém jen obnovou několika nejznámějších staveb.
Mohou moře zastavit pohyblivé brány?
Po desetiletí se připravoval projekt MOSE, soustava mobilních bariér u vstupů z Jaderského moře do laguny. Její základní princip je poměrně snadné pochopit: když nehrozí extrémní příliv, jsou brány skryté ve své konstrukci pod vodou a nenarušují běžnou výměnu vody. Když předpověď upozorní na nebezpečně vysokou hladinu, systém může brány zvednout a lagunu dočasně oddělit od moře.
Právě listopad 2019 ukázal, jak velká může být cena za nedokončenou ochranu. MOSE tehdy ještě nebyl v běžném provozu. Později se systém začal při hrozících vysokých přílivech používat a od roku 2020 přispěl k ochraně historického centra při řadě epizod, které by dříve vedly k rozsáhlejšímu zaplavení.
Ani takové technické řešení ovšem neznamená, že problém navždy zmizel. Každé uzavření průlivů má dopravní, ekologické a provozní důsledky. Brány je nutné udržovat, pravidelně kontrolovat a rozhodovat, kdy je zvednout. Z dlouhodobého hlediska vzniká složitější otázka: co se stane, pokud bude kvůli růstu hladiny moře nutné lagunu od Jadranu oddělovat stále častěji?
Dvě různá čísla, jedna historická katastrofa
U povodně z listopadu 2019 lze narazit na údaj 187 centimetrů i na jiné hodnoty, například v odborných materiálech některých italských institucí. Část rozdílů souvisí s používanými měřicími místy, referenčními výškami a zpracováním dat. Pro historickou rekonstrukci je proto důležité vždy říci, odkud číslo pochází. Benátská městská databáze uvádí pro večer 12. listopadu hodnotu 187 centimetrů a pro ráno následujícího dne další výrazně zvýšenou hladinu.
Nešlo ani o absolutně nejvyšší novodobé měření. V roce 1966 dosáhla voda podle městských záznamů 194 centimetrů. Obě události ale připomínají, že budoucnost Benátek bude stále více záviset na kombinaci pečlivého monitorování, technické ochrany a dlouhodobé péče o křehké městské prostředí.
Na fotografiích ze záplav působí Benátky téměř neskutečně: historická architektura a voda se prolínají ještě těsněji než obvykle. Pro obyvatele však nejde o romantickou scenérii. Je to připomínka, že město postavené v laguně musí každý den vyjednávat s mořem – a že samotná krása takového místa neznamená, že je před vodou chráněné.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Comune di Venezia – Valori caratteristici della marea a Venezia [2], ISPRA – Venice, 2019: The Acqua Alta Year [3].
