Průzkum se snaží zjistit názor milionů lidí tím, že se zeptá několika stovek
Proto se mohou pečlivě provedené průzkumy a výsledky voleb lišit. Kdyby bylo možné několik dní před volbami zavolat úplně každému oprávněnému voliči, získat od něj pravdivou odpověď a současně vědět, zda se jeho rozhodnutí do volebního dne nezmění, předvolební průzkumy by byly podstatně jednodušší disciplínou. Ve skutečnosti pracují s výběrem lidí, který má zastupovat mnohem větší populaci.
Právě zde vzniká první zdroj nejistoty. Náhodně vybraný vzorek nikdy nebude dokonale totožný s celou společností. Pokud například z tisíce dotázaných určitý podíl podporuje jednoho kandidáta, neznamená to, že přesně stejný podíl existuje mezi miliony voličů. Výsledky proto doprovází statistická nejistota, obvykle vyjadřovaná intervalem nebo chybou výběru.
Pew Research Center připomíná, že u typického vzorku kolem tisíce lidí se samotná výběrová chyba může pohybovat přibližně kolem několika procentních bodů. To však ještě není celý problém. Reálná chyba průzkumu může být vyšší, protože statistická náhoda je pouze jedním z několika způsobů, jak se odhad může od skutečného volebního výsledku odchýlit.
Nejtěžší není někoho najít, ale najít správné lidi
Moderní průzkumy narážejí na problém, který před několika desetiletími vypadal mnohem jednodušeji: lidé stále častěji odmítají odpovídat.
Nejde přitom pouze o to, kolik respondentů průzkum získá. Rozhodující je, kdo odpovědět nechce. Pokud by odmítání bylo dokonale náhodné, stačilo by oslovit více lidí. Jenže určité skupiny mohou být ochotnější komunikovat s výzkumníky než jiné. Lišit se může věk, vzdělání, životní styl, politický zájem i důvěra v instituce.
Výzkumné agentury proto používají vážení. Jestliže například ve vzorku chybí určitý typ respondentů, jejich dostupné odpovědi mohou dostat větší statistickou váhu, aby výsledná struktura více odpovídala známému složení populace.
Tento postup je nezbytný, ale není magický. Agentura musí vědět, podle čeho vzorek upravit. Věk, pohlaví, vzdělání nebo region lze odhadnout z kvalitních populačních dat. Mnohem obtížnější je opravit něco, co výzkumník vůbec nevidí – například situaci, kdy určitou politickou skupinu odlišuje od ostatních právě mimořádně nízká ochota účastnit se průzkumů.
Největší otázka zní: Kdo opravdu přijde?
Předvolební průzkum má ještě těžší úkol než běžný výzkum veřejného mínění. Nestačí zjistit, co si lidé myslí. Je nutné odhadnout, kteří z nich svůj názor skutečně převedou do hlasu.
Člověk může říct, že určitě přijde, a nakonec zůstane doma. Jiný tvrdí, že pravděpodobně volit nebude, ale několik dní před hlasováním změní názor. Účast přitom nemusí být stejná mezi všemi skupinami obyvatel.
Proto některé průzkumy pracují s kategorií pravděpodobných voličů. Výzkumníci vytvářejí modely využívající předchozí volební účast, zájem o politiku, jistotu odpovědi nebo další ukazatele. Výsledek však závisí na předpokladech modelu.
Pokud agentura správně odhadne preference, ale špatně složení lidí, kteří nakonec přijdou k urnám, může se její předvolební model od výsledku lišit i bez jakékoli chyby ve sčítání hlasů.
Lidé také mění názor
Další komplikace je téměř banální. Průzkum provedený v pondělí zjišťuje názory z pondělí.
Do voleb mohou zbývat dny nebo týdny. Přijde politická debata, ekonomická zpráva, skandál, mezinárodní událost nebo pouze soukromý rozhovor s rodinou. Někteří lidé se rozhodnou až na poslední chvíli.
To je důvod, proč není správné hodnotit každý rozdíl mezi průzkumem a výsledkem jako „selhání“. Pokud výzkum správně zachytil stav společnosti v okamžiku sběru dat a část voličů se následně přesunula, změnil se předmět měření.
Podobný problém vytvářejí nerozhodnutí respondenti. Agentura může uvést jejich podíl samostatně, různě je matematicky rozdělit nebo vytvořit model jejich pravděpodobného budoucího rozhodnutí. Každá metoda přidává další předpoklad.
A co slavný „stydlivý volič“?
Po překvapivých volebních výsledcích se pravidelně objevuje atraktivní vysvětlení: lidé údajně výzkumníkům nechtěli přiznat, koho budou volit.
Takový mechanismus může existovat. V sociálních vědách je známá sociální žádoucnost, tedy sklon odpovídat způsobem, který respondent považuje za společensky přijatelnější. Z jednoduchého rozdílu mezi průzkumem a výsledkem však nelze automaticky dokázat, že právě toto se stalo.
Odchylku mohou způsobit problémy se vzorkem, rozdílná volební účast, metodika vážení, pozdní rozhodnutí, způsob položení otázky nebo kombinace několika faktorů.
Pew Research Center při analýze amerických volebních průzkumů například upozorňoval, že problém může spočívat v nedostatečném zastoupení některých typů voličů, nikoli nutně v tom, že přítomní respondenti výzkumníkům systematicky lhali.
„Lidé se styděli přiznat svůj hlas“ je tedy poutavý příběh. Statistická realita bývá méně dramatická a podstatně složitější.
Průzkum není věštecká koule
Největší problém možná vzniká až ve chvíli, kdy se výzkumný výsledek dostane k veřejnosti.
Rozdíl 31 ku 29 procentům vizuálně připomíná sportovní skóre, v němž někdo vede o dva body. Ve statistickém průzkumu však mohou být oba odhady zatíženy nejistotou, která neumožňuje říci, že první kandidát skutečně vede.
Ještě větší zmatek nastává při sledování drobných změn mezi jednotlivými měřeními. Posun o jeden procentní bod může být skutečnou změnou nálady společnosti, ale stejně dobře může vzniknout běžným kolísáním vzorku. Čtenář pak sleduje dramatické „růsty“ a „propady“, přestože se skutečná podpora téměř nepohnula.
Proto jsou často užitečnější dlouhodobé řady několika průzkumů než jedno izolované číslo.
A především: průzkum není předpověď budoucnosti. Je to odhad neviditelného stavu společnosti vytvořený z omezeného množství informací. Někdy je mimořádně přesný. Jindy narazí na problém, který jeho metodika nedokázala zachytit.
Teprve volby přinášejí údaj, který průzkum nikdy mít nemůže. Neptají se lidí, co mají v úmyslu udělat. Spočítají to, co nakonec skutečně udělali.
KDYŽ JEDEN HLAS MĚNÍ HISTORII
Volby bereme jako samozřejmou součást demokracie. Jenže tajné hlasování, volební právo, kandidátky, průzkumy i samotné sčítání hlasů mají překvapivě dramatickou historii. Speciál Kódu Enigma ukazuje volby bez stranických hesel a aktuální agitace – jako příběh moci, pravidel, manipulací, omylů i okamžiků, kdy skutečně rozhodl jediný hlas.
Zdroje: Kód Enigma [1], Pew Research Center – Key things to know about election polls [2], Pew Research Center – Understanding the margin of error in election polls [3], Pew Research Center – What 2020’s Election Poll Errors Tell Us About the Accuracy of Issue Polling [4], Pew Research Center – 2024 Election Methodology [5]