Úterý není demokratičtější než neděle
Za těmito rozdíly stojí historie dopravy, náboženství, práce i rozhodnutí stará více než století. Kdyby všechny moderní demokracie vznikly podle jednoho univerzálního návodu, pravděpodobně bychom chodili volit ve stejný den.
Nechodíme.
Americké federální volby se tradičně konají v úterý po prvním listopadovém pondělí. V řadě evropských států se hlasuje v neděli. Česká republika je známá dvoudenními volbami v pátek a sobotu.
Rozdíl nevznikl proto, že by některý den týdne byl z hlediska politologie vhodnější. Volební kalendář je historická fosilie. Uchovává podmínky společnosti, v níž dané pravidlo vzniklo.
Nejlépe je to vidět na americkém úterý.
V roce 1845 se muselo myslet na koně a kostel
Americký Kongres sjednotil den výběru prezidentských volitelů roku 1845. Zákon stanovil úterý následující po prvním pondělí v listopadu. Library of Congress připomíná, že prezidentské volby roku 1848 byly první, při nichž všechny státy hlasovaly ve stejný den.
Proč právě úterý?
Spojené státy byly převážně zemědělskou společností a cesta k volebnímu místu mohla trvat dlouho. Neděle byla pro velkou část obyvatel vyhrazena náboženským povinnostem. Pokud měl člověk cestovat k okresnímu centru například celý den, pondělí bylo vhodné pro cestu a úterý pro hlasování. Středa navíc bývala v řadě oblastí tržním dnem.
Listopad byl praktický z jiného důvodu. Hlavní sklizeň už skončila, zatímco nejhorší zimní počasí ještě obvykle nezačalo.
Americký volební kalendář je tedy produktem doby, kdy rychlost politické participace určoval kůň.
Proč „po prvním pondělí“ místo prostého prvního úterý?
Formulace obsahuje ještě jednu zvláštnost. Nejde jednoduše o první úterý v listopadu, ale o úterý po prvním pondělí. To znamená, že volební den připadá mezi 2. a 8. listopad.
Pravidlo zabránilo tomu, aby volby připadly na 1. listopad. Důvod se tradičně spojuje mimo jiné s náboženským svátkem Všech svatých a s praktickými hospodářskými zvyklostmi počátku měsíce.
Ať už jednotlivé motivace vážily různě, výsledek přežil úplně jiný svět. Američan dnes může k volbám dojet autem během deseti minut a výsledek sledovat na telefonu. Přesto hlasuje v den, který byl vybrán pro společnost zemědělců cestujících na koni.
Jinde zvítězil víkend
Evropská tradice se vyvinula jinak. V mnoha zemích je běžné nedělní hlasování, protože většina lidí nemusí opouštět zaměstnání a volební místnosti lze otevřít na celý den. Jiným státům vyhovuje sobota nebo kombinace více dnů.
Česká republika používá charakteristický pátek a sobotu. Například Ministerstvo vnitra u parlamentních voleb dlouhodobě uvádělo hlasování v pátek od 14 do 22 hodin a v sobotu od 8 do 14 hodin. Tato organizace poskytuje dvě odlišná okna. Člověk může hlasovat po práci v pátek nebo během sobotního dopoledne a časného odpoledne.
Není to univerzální model a nevychází z nějaké zvláštní vlastnosti české demokracie. Je to institucionální tradice, kterou si stát ponechal, protože systém prakticky funguje a voliči jej znají.
Jeden den, nebo dva?
Počet volebních dnů představuje samostatnou volbu. Jeden den zjednodušuje organizaci a soustředí celý proces do kratšího období. Více dnů může nabídnout voličům větší časovou flexibilitu, současně ale znamená, že musí být urny a dokumentace bezpečně zabezpečeny přes noc.
České dvoudenní hlasování proto obsahuje procedury pro přerušení voleb. Po skončení prvního dne se volební materiály zabezpečí a pokračuje se následující ráno.
Znovu se ukazuje, že zdánlivě kulturní zvyk vytváří technické důsledky. Jiná délka hlasování znamená jinou organizaci komisí, zabezpečení volebních místností i čas začátku sčítání.
Volební den může ovlivnit, kdo má čas přijít
Kalendář není úplně neutrální.
Hlasování v běžný pracovní den může být jednodušší pro člověka s flexibilní pracovní dobou než pro zaměstnance, který musí být dlouho na směně. Víkend zase může kolidovat s cestováním, náboženskými povinnostmi nebo jinými aktivitami.
Proto některé země doplňují hlavní volební den předčasným hlasováním, korespondenčními možnostmi nebo jinými způsoby účasti. Moderní debata se tak posunula od otázky „který den je správný?“ k otázce „jak zajistit, aby datum nevytvářelo zbytečnou překážku?“.
A zde se volební kalendář potkává s tématem, které provází celý náš seriál. Politické právo existuje na papíře, ale jeho reálná hodnota závisí také na tom, zda je prakticky použitelné.
Kalendář si pamatuje svět, který dávno zmizel
Právě proto je volební den tak krásným historickým detailem.
Úterý ve Spojených státech nese stopu 19. století, zemědělského rytmu a dlouhých cest. České páteční odpoledne a sobota odrážejí jinou institucionální tradici. Nedělní volby v dalších zemích vycházejí z jiného uspořádání pracovního týdne.
Moderní voliči přitom většinou nic z této historie řešit nemusí. Datum najdou v kalendáři a přijmou ho jako samozřejmost. Stejně jako kabinka, urna nebo hlasovací lístek však ani den voleb nevznikl náhodou.
Dokonce i datum, kdy demokracie požádá občana o hlas, je pozůstatkem způsobu, jakým žili lidé před několika generacemi.
KDYŽ JEDEN HLAS MĚNÍ HISTORII
Volby bereme jako samozřejmou součást demokracie. Jenže tajné hlasování, volební právo, kandidátky, průzkumy i samotné sčítání hlasů mají překvapivě dramatickou historii. Speciál Kódu Enigma ukazuje volby bez stranických hesel a aktuální agitace – jako příběh moci, pravidel, manipulací, omylů i okamžiků, kdy skutečně rozhodl jediný hlas.
Zdroje: Kód Enigma [1], Library of Congress – Today in History: Election Day [2], Library of Congress – Election Day Collection Coverage [3], Ministerstvo vnitra ČR – Informace o způsobu hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny [4]
