Jsou to knihy, které se nesmějí otevřít
Když Vesuv roku 79 pohřbil Herculaneum, udělal s jednou soukromou knihovnou něco paradoxního. Zničil ji a současně ji zachránil. Intenzivní žár proměnil papyrové svitky ve zuhelnatělé černé válce. Organický materiál karbonizoval, ale část knih si zachovala původní stočenou strukturu.
Když byly svitky od 18. století znovu objevovány ve Ville dei Papiri, začal jiný problém. Pokusit se je rozvinout znamenalo riskovat, že křehký objekt popraská nebo se doslova rozpadne na prach.
Některé rané pokusy skutečně skončily poškozením nenahraditelných textů. Zároveň ale každý svitek, který se podařilo alespoň částečně přečíst, připomněl, jaký poklad kolekce představuje: obsahuje antické texty, které se nikde jinde nedochovaly. Dnes už svitky nemusíme fyzicky otevírat. Můžeme se pokusit otevřít je matematicky.
Virtuální rozbalování vyřešilo jeden problém a vytvořilo další
Moderní rentgenová tomografie dokáže zobrazit jednotlivé vrstvy stočeného papyru. Software potom rekonstruuje jejich tvar, digitálně je narovná a vytvoří virtuální plochu, na níž se vědci snaží najít písmo.
Právě tímto způsobem se v posledních letech podařilo z herkulánských svitků přečíst první větší souvislé pasáže. Jenže zbývá fyzikální problém. Běžný antický inkoust byl často založený na uhlíku. A papyrus po výbuchu Vesuvu rovněž z velké části zčernal a karbonizoval. Rentgen se tak snaží odlišit uhlík od uhlíku.
Rozdíly existují, například v mikrostruktuře povrchu, a moderní algoritmy se je učí rozeznávat. Signál je ale mimořádně slabý a nejkvalitnější skenování celého svitku je časově i finančně náročné.
Přitom dochovaná sbírka zahrnuje kolem 1 800 svitků a fragmentů. Nelze tedy jednoduše vzít všechny a bez rozmyslu je poslat na nejdražší dostupné zobrazování. Potřebujeme poznat, které mají nejlepší šanci.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Olovo by mohlo udělat z téměř neviditelného písma maják
Některé starověké inkousty obsahují kovové příměsi, včetně olova. A právě olovo se při rentgenování chová úplně jinak než uhlík. Výzkumníci proto vytvořili vlastní moderní papyrové svitky. Psali na ně inkoustem s přesně kontrolovaným množstvím olova, srolovali je a následně je v prostředí s malým množstvím kyslíku zahřáli tak, aby napodobili karbonizaci originálů.
Pak svitky rentgenovali. Rozdíl byl dramatický. Olovo pohlcuje rentgenové záření mnohem účinněji než zuhelnatělý papyrus, takže písmo začalo v tomografických datech výrazně vystupovat. V experimentálních podmínkách mohl být kontrast olovnatého inkoustu proti papyru až mnohonásobně vyšší. To je příjemné pro virtuální čtení. Ale nejpraktičtější část studie přišla ještě před samotným CT.
Nejdřív stačí svitek „osahat“ ručním přístrojem
Olovo lze detekovat také pomocí rentgenové fluorescence, XRF. Přístroj vyšle rentgenové záření do materiálu a podle charakteristického záření vracejícího se zpět určí přítomné chemické prvky. Výzkumníci ukázali, že olovo v jejich karbonizovaných svitcích dokázal zachytit i relativně jednoduchý ruční XRF analyzátor.
Právě to může být pro Herculaneum mimořádně praktické. Místo nákladného podrobného skenování stovek objektů by bylo možné nejprve projít sbírku rychlejším chemickým screeningem.
Svitek obsahuje výrazný kovový signál? Pak má smysl zařadit ho mezi prioritní kandidáty na detailní tomografii. Nemá? Může být stále čitelný jinými metodami, ale pravděpodobně nebude mít tak snadno viditelné písmo.
Experimentální svitky psaly děti citáty ze Star Wars
Celý experiment má mimochodem velmi neantickou část. Výzkumníci pořídili moderní egyptský papyrus, tradiční inkoust a připravili několik variant s různou koncentrací olova. Samotné texty na listy zapisovali středoškoláci a objevily se na nich pasáže z Bible, Star Wars i amerického sci-fi seriálu The Outer Limits. Pak je tým úmyslně spálil.
Výsledek vypadal jako malé černé kopie herkulánských svitků a poskytl jednu obrovskou výhodu: vědci přesně věděli, co je uvnitř. Mohli tedy porovnat rentgenový obraz s původním textem a zjistit, jak malé množství olova ještě dokážou spolehlivě detekovat.
Dokonce se ukázalo, že software původně vytvořený pro virtuální „rozbalování“ stočených vrstev v lithium-iontových bateriích lze přizpůsobit také papyru. Moderní baterie tak nepřímo pomohly číst římskou knihovnu.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Nevíme, kolik skutečných svitků bude mít vhodný inkoust
Tady je hlavní omezení. Experiment ukázal, že metoda funguje, pokud inkoust obsahuje dostatek olova. Neukázal, že takto byly napsány stovky herkulánských svitků.
Většina klasického antického inkoustu byla uhlíková a obsah kovů se mohl měnit podle období, receptury i místních surovin. Z reálných starověkých papyrů ale víme, že se olovo či měď v některých inkoustech skutečně objevují, a stopy olova už byly hlášeny také u materiálu spojeného s Herculaneem.
Teď bude potřeba zjistit, jak často. Metoda tedy neřeší celou knihovnu. Dává vědcům něco možná méně efektního, ale velmi užitečného: triáž.
Uvnitř může být text, který svět nečetl dva tisíce let
Na herkulánských svitcích je lákavé právě to, co nevíme. Velká část dochované antické literatury přežila pouze proto, že ji další generace považovaly za dostatečně důležitou na to, aby ji opisovaly. Obrovské množství knih zmizelo. Villa dei Papiri představuje výjimečnou časovou kapsli. Knihy tam nebyly vybírány renesančními učenci ani středověkými opisovači podle toho, co stojí za zachování.
Prostě tam ležely v okamžiku, kdy Vesuv vybuchl. Dosud rozluštěné texty jsou silně spojené s filozofií a s okruhem epikurejce Filodéma, ale dokud většina svitků zůstává zavřená, nemůžeme vědět, co dalšího kolekce ukrývá. Proto je výběr správného svitku mnohem důležitější, než může působit.
Možná někde mezi stovkami černých válců leží dílo, jehož název známe pouze z jiného antického autora. Možná text, o jehož existenci vůbec nevíme. Nový experiment nám jeho obsah neprozradil. Dal nám ale jednoduchý způsob, jak zvýšit šanci, že drahé přístroje namíříme právě na kus uhlí, ve kterém je skutečně co číst.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], PLOS One – A model carbonized papyrus scroll opens a novel path to identifying readable scrolls of the Herculaneum Library [2], University of California, Berkeley / ScienceDaily – Scientists burned their own scrolls to unlock a 2,000-year-old mystery [3]. img ai generated
