V Ostravě stojí dům, kde se lidé pokoušeli mluvit s mrtvými
Na Hvězdné ulici v ostravských Radvanicích stojí budova, která měla před sto lety neobvyklé poslání. Scházeli se v ní lidé přesvědčení, že lidská duše smrtí nezaniká a za určitých okolností je možné navázat s ní spojení. Potřebovali k tomu člověka se zvláštním nadáním, kterému říkali médium, a také skupinu účastníků ochotných naslouchat zprávám údajně přicházejícím ze záhrobí.
Dnes bychom si podobné setkání snadno představili jako scénu z hororového filmu. Spiritisté v něm však viděli něco mnohem vážnějšího. Věřili, že zkoumají pokračování lidské existence po smrti, a řada z nich považovala svou činnost za cestu k duchovnímu a mravnímu zdokonalení.
Radvanický spolek Bratrství byl založen roku 1912 a o dva roky později začal budovat vlastní spolkový dům. Ten se postupně stal významným centrem spiritismu ve Slezsku a na severovýchodní Moravě. Místní věřící v komunikaci s duchy se ale nespokojili s pořádáním seancí. Vydávali časopis, organizovali výstavy, pořádali přednášky a účastnili se debat o podobě celého československého spiritistického hnutí.
Pátého listopadu 2026 se do někdejšího spiritistického domu vrátí badatelé, tentokrát však nikoli proto, aby vyvolávali zemřelé. Ostravská univerzita zde uspořádá konferenci Spiritismus – fenomén nejen slezský, která se bude zabývat historií hnutí, jeho uměním i tím, proč dokázalo oslovit tolik různých vrstev společnosti.
A právě Radvanice ukazují, že český spiritismus byl mnohem víc než několik podivínů sedících kolem stolu.
Nejdřív se začaly pohybovat stolky. Pak přišla zpráva ze záhrobí
Moderní spiritismus se v Evropě rozšířil především v druhé polovině 19. století. Jeden z jeho nejznámějších počátků se odehrál roku 1848 v americkém státě New York, kde sestry Margaret a Kate Foxovy tvrdily, že dokážou prostřednictvím záhadných klepavých zvuků komunikovat s duchem zemřelého.
Příběh vzbudil obrovskou pozornost a pomohl odstartovat módní vlnu spiritistických seancí. Později se však samotný případ Foxových stal předmětem přiznání, odvolávání přiznání a sporů o podvody. Historicky proto není důkazem skutečné komunikace s mrtvými, ale dokladem toho, jak silně podobné události ovlivňovaly veřejnost.
Z Ameriky se spiritismus šířil do Evropy, kde se propojoval s různými náboženskými, filozofickými a společenskými proudy. Ve Francii získaly velký vliv spisy Allana Kardeca, který učení o duchovním světě uspořádal do rozsáhlejšího systému. V britském prostředí se rozvíjelo hnutí, které kladlo důraz na média, seance a údajné projevy zemřelých.
Do českých zemí se tyto představy dostávaly prostřednictvím knih, časopisů, přednášek i osobních kontaktů. Moderní spiritismus zde však nevznikl v úplném kulturním prázdnu. Lidé už dávno znali lidové příběhy o duších, znameních smrti a tajemných jevech. Nové hnutí jim nabídlo odlišnou možnost: nadpřirozeno nemělo zůstávat pouze předmětem vyprávění, ale údajně se dalo přímo zkoumat.
Právě v tom spočívala jeho přitažlivost. Spiritisté nevěřili pouze tomu, že mrtví někde existují. Byli přesvědčeni, že se s nimi mohou pokoušet navázat kontakt.
Jak vlastně vypadala spiritistická seance?
Průběh seancí se lišil podle místních tradic, schopností připisovaných médiu i přesvědčení jednotlivých účastníků. Základní uspořádání však často bývalo podobné.
Skupina lidí se sešla v uzavřené místnosti, obvykle kolem stolu. Přítomní se soustředili, někdy se modlili nebo zpívali, a médium se mělo pokusit navázat spojení s duchovním světem. Odpovědi se podle výpovědí účastníků mohly projevovat klepáním, pohybem předmětů, automatickým psaním nebo hlasovým projevem média.
Některá média tvrdila, že během seance upadají do zvláštního stavu vědomí, v němž jejich tělem nebo hlasem promlouvá zemřelý člověk. Jiná údajně zapisovala zprávy, aniž by vědomě rozhodovala o jejich obsahu.
Pro účastníky mohly být takové zážitky silně přesvědčivé, zvlášť pokud se týkaly nedávno zemřelého příbuzného. Zpráva, kterou člověk považoval za vzkaz od milované osoby, mu mohla přinášet útěchu nebo potvrzovat jeho víru v posmrtný život.
Z vědeckého hlediska však samotná zkušenost účastníka nedokazuje nadpřirozený původ jevu. Některé pohyby předmětů při skupinových seancích lze vysvětlit nevědomými svalovými pohyby, označovanými jako ideomotorický efekt. V jiných historických případech byly odhaleny vědomé triky a podvody.
To ale neznamená, že každý člověk vystupující jako médium nutně podváděl. Mnozí mohli svým zážitkům upřímně věřit.
Právě rozdíl mezi osobním přesvědčením a ověřitelným důkazem je pro pochopení spiritismu důležitý. Historici mohou studovat, co účastníci prožívali a čemu věřili, aniž by museli přijmout jejich vysvětlení, že s nimi skutečně komunikovali mrtví.
Proč lidé v průmyslovém Ostravsku hledali duchovní svět?
Na první pohled může být překvapivé, že významné spiritistické centrum vzniklo právě v průmyslovém prostředí Ostravska, spojeném s doly, hutěmi a dělnickými komunitami.
Ve skutečnosti se však zájem o duchovní otázky a rozvoj průmyslové společnosti nevylučovaly. Prudké společenské změny 19. a počátku 20. století přinášely nové možnosti, ale také nejistotu, pracovní nebezpečí a proměnu tradičních vztahů.
Spiritismus nabízel odpovědi na otázky, které technický a hospodářský pokrok sám neřešil. Co se stane s člověkem po smrti? Může se ještě setkat se svými blízkými? Má utrpení nějaký hlubší význam?
Zároveň oslovoval lidi, kteří hledali duchovní cestu mimo tradiční církevní instituce. Někteří spiritisté považovali své přesvědčení za slučitelné s křesťanskými hodnotami, jiní kritizovali zavedené náboženské autority nebo usilovali o vlastní podobu víry.
Radvanické Bratrství ukazuje, jak široké mohly být zájmy těchto komunit. Podle Encyklopedie města Ostravy se jeho členové věnovali nejen seancím, ale také výstavám medijních kreseb a kurzům mezinárodního jazyka esperanto. Mnozí propagovali abstinenci, nekuřáctví a vegetariánství.
To je detail, který se do dnešního obrazu vyvolávačů duchů příliš nehodí. Lidé, kteří se pokoušeli rozmlouvat se zemřelými, se současně zajímali o zdravější způsob života, vzdělávání a mezinárodní porozumění.
Spiritismus pro ně nebyl pouze způsobem, jak zažít něco tajemného. Mohl představovat celkový životní postoj.
Dům duchů měl vlastní časopis i celostátní sjezdy
Radvanický spolek se postupně vypracoval v organizaci, která dokázala oslovovat zájemce daleko za hranicemi Ostravy.
Od roku 1920 vydával pravidelně Spiritistickou revue. Prostřednictvím časopisu mohl šířit své názory, informovat o činnosti spolků a udržovat kontakty s dalšími skupinami věřícími v komunikaci s duchy.
Činnost Bratrství vyžadovala překvapivě běžné organizační schopnosti. Bylo potřeba zajišťovat prostory, připravovat program, tisknout publikace, pořádat výstavy a komunikovat s členy. Za příběhy o nadpřirozenu tak stála každodenní práce skutečného spolku.
Významným okamžikem se stal červenec 1931. Při příležitosti dvoudenního celostátního sjezdu spiritistů byla 5. července slavnostně otevřena rozsáhlá přístavba radvanického spiritistického domu.
To ukazuje, jaké postavení si Bratrství během necelých dvou desetiletí vybudovalo. Na místě, které bychom dnes spojovali spíše s regionální historií Ostravy, se scházeli představitelé hnutí přesahujícího hranice Slezska.
Jenže právě rozsah spiritistických aktivit přinesl také komplikace. Různé skupiny neměly vždy shodné představy o tom, jak by měl spiritismus fungovat, co má být jeho hlavním posláním a kdo by jej měl zastupovat navenek.
A tak se vedle otázek posmrtného života začalo řešit něco mnohem pozemštějšího: organizace a vedení.
Ostrava proti Praze: Spor o to, kdo povede československé spiritisty
Na připravované ostravské konferenci se historička Andrea Hudáková zaměří právě na vnitřní organizaci československého spiritistického hnutí a postavení radvanického Bratrství.
Podle jejího představení výzkumu se snahy o sjednocení různých spiritistických skupin objevovaly už koncem 19. století, tedy dávno před vznikem Československa.
Společné přesvědčení, že je možné komunikovat se zemřelými, však samo o sobě nestačilo k vytvoření jednotné organizace. Jednotlivé spolky se lišily v názorech na učení, praxi i způsob řízení.
Postupně se prosadil spor mezi pražským centrem a zemským ústředím působícím ve Slezsku a na Moravě. Významnou roli na slezské straně mělo právě radvanické Bratrství.
Není ovšem přesné představovat si souboj dvou dokonale jednotných táborů, které si prostě chtěly přivlastnit moc nad všemi vyvolávači duchů. Šlo o složitější proces, v němž se prolínaly rozdílné organizační představy, místní zájmy i snaha definovat společný program.
Podrobnosti tohoto vývoje jsou předmětem historického výzkumu. Z dosud zveřejněných informací například nelze spolehlivě sestavit úplnou posloupnost jednotlivých konfliktů ani určit, kdo měl v každém období větší členskou základnu.
Jisté ale je, že snaha vytvořit jednotné československé spiritistické vedení nakonec nebyla úspěšně završena.
Je to zvláštní historický paradox. Hnutí, které hledalo spojení s neviditelným světem, nedokázalo překonat všechny rozdíly mezi vlastními pozemskými organizacemi.
Obrazy, o nichž autoři tvrdili, že je nekreslí vlastní rukou
Jednou z nejpozoruhodnějších součástí spiritismu byly takzvané medijní kresby.
Jejich autoři věřili, že při tvorbě působí jako prostředníci duchovních bytostí. Někteří kreslili ve změněném stavu vědomí, jiní uváděli, že jejich ruku vede síla mimo jejich vlastní vůli.
Vznikaly složité ornamenty, fantaskní rostliny, geometrické obrazce i obrazy údajných duchovních světů. Mnohé práce jsou vizuálně natolik pozoruhodné, že dnes přitahují pozornost také historiků umění a badatelů zabývajících se neškolenou výtvarnou tvorbou.
Slezští spiritisté takové kresby pravidelně vystavovali. Dochované přehledy uvádějí výstavy v Radvanicích, Ostravě, Karviné, Opavě, Brně i dalších městech.
Například v roce 1926 se Bratrství účastnilo velké průmyslové, živnostenské a kulturní výstavy v Orlové. O rok později představilo své medijní kresby také na výstavě v Opavě.
Samotná tvorba přitom překračovala hranice spiritistických komunit. Návštěvníky mohly obrazy zajímat svým neobvyklým vzhledem, ať už věřili jejich údajnému nadpřirozenému původu, nebo nikoli.
Z dnešního pohledu není potřeba připisovat kresbám působení duchů, abychom je považovali za hodnotné. Jsou dokladem lidské tvořivosti, specifických psychických prožitků i prostředí, ve kterém vznikaly.
Navíc pomáhají zachytit svět lidí, kteří se často nedostávali do hlavních proudů uměleckého života. Řada medijních autorů neměla akademické výtvarné vzdělání, přesto vytvářela rozsáhlé a technicky náročné kompozice.
Mohlo být médiem i dítě?
Jednou z citlivějších kapitol historie spiritismu je zapojování dětí.
V některých spiritistických komunitách se věřilo, že právě děti mohou mít zvláštní schopnost přijímat zprávy z duchovního světa. Jejich údajná nevinnost nebo menší ovlivnění běžnými společenskými názory měly podle stoupenců hnutí usnadňovat kontakt s duchy.
Děti tak mohly být představovány jako média, jejichž projevy dospělí vykládali jako důkaz přítomnosti zemřelých.
Této problematice se na ostravské konferenci bude věnovat historička Jitka Schlichtsová. Samotné téma otevírá řadu důležitých otázek: jak dospělí interpretovali dětské chování, jakou roli hrála očekávání účastníků a nakolik děti přejímaly představy prostředí, v němž vyrůstaly.
Nelze samozřejmě bez konkrétních pramenů tvrdit, že každé dítě vystupující jako médium bylo manipulováno nebo vědomě předvádělo naučené projevy.
Psychologie však zná řadu mechanismů, které mohou podobné zkušenosti ovlivňovat. Děti bývají citlivé na očekávání autorit a v určitých situacích mohou nevědomky přizpůsobovat chování tomu, co od nich dospělí očekávají.
Historická skutečnost, že někdo dítě považoval za médium, tedy není důkazem nadpřirozených schopností. Je však důležitým svědectvím o představách, které v dané komunitě panovaly.
A připomíná, proč je při zkoumání podobných jevů nutné brát vážně nejen přesvědčení účastníků, ale také jejich zranitelnost.
Duchové měli pomáhat dokonce při hledání pokladů
Víra v komunikaci se zemřelými je mnohem starší než moderní spiritistické spolky 19. století.
V evropské lidové kultuře se po staletí objevovaly příběhy o mrtvých, kteří se vracejí, varují živé nebo ukazují cestu k ukrytým pokladům. Podobné představy se prolínaly s náboženskými praktikami, magickými návody i místními pověstmi.
Na ostravské konferenci se badatelka Anna Grůzová zaměří na historický slezský rukopis spojený s pokusy komunikovat s duchy při hledání pokladu.
Takový pramen je zajímavý právě pro srovnání starších magických tradic s moderním spiritismem. Ukazuje, že představa kontaktu s neviditelnými bytostmi neměla vždy stejné cíle.
Zatímco novodobí spiritisté často zdůrazňovali posmrtný život, mravní zdokonalování a poznání duchovního světa, ve starších magických praktikách se mohl objevovat také velmi praktický účel: získat informaci, která měla člověka dovést k bohatství.
Tyto tradice však nelze jednoduše označit za totéž. Podobnost víry v duchy ještě neznamená přímou historickou návaznost konkrétních rituálů.
Právě rozlišení různých podob víry v nadpřirozeno patří k úkolům současných historiků.
Konec Bratrství nepřineslo odhalení podvodu, ale státní zásah
Radvanické Bratrství prošlo během své existence několika zásadními historickými proměnami.
Jeho činnost narušila druhá světová válka. Po jejím skončení se spolek znovu pokusil navázat na předchozí aktivity a v roce 1947 se v radvanickém spiritistickém domě konala další výstava medijních kreseb.
Politické prostředí se však brzy zásadně změnilo.
Po nástupu komunistického režimu v roce 1948 začala státní moc omezovat nezávislé spolky a organizace, které nezapadaly do nového systému kontroly veřejného života.
Podle Encyklopedie města Ostravy byla činnost radvanického Bratrství po roce 1949 úředně zastavena. Historické přehledy spojují konec organizované spolkové činnosti s počátkem padesátých let.
Dlouholeté snahy o sjednocení československých spiritistů tak skončily v době, kdy už bylo stále obtížnější provozovat jakoukoli nezávislou duchovní organizaci.
Je však třeba rozlišovat konec oficiálního spolku a zánik osobního přesvědčení jeho členů. Zákaz organizované činnosti neznamená, že jednotliví lidé přestali věřit v posmrtný život nebo se o spiritismus zajímat.
Pro historiky dnes představují dochované časopisy, knihy, kresby a spolkové dokumenty vzácný zdroj informací o komunitě, která po několik desetiletí tvořila součást kulturního života Ostravska.
Její někdejší dům je zároveň hmatatelnou připomínkou toho, jak výrazné místo mohlo podobné hnutí v regionu zaujímat.
Proč se historici k vyvolávačům duchů vracejí právě dnes?
Konference Ostravské univerzity plánovaná na 5. listopadu 2026 nabídne řadu pohledů na minulost spiritismu: od jeho evropských počátků a místních spolků přes dětská média až po literaturu, výtvarné umění a film.
Není to důkaz, že by vědci začali potvrzovat existenci duchů. Je to důsledek rostoucího zájmu o dějiny skupin, které stály mimo hlavní politické, náboženské nebo kulturní instituce.
Spiritismus je pro takové studium mimořádně vhodný.
Ukazuje, jak se lidé vyrovnávali se smrtí, proč hledali alternativní duchovní autority a jak se z osobního přesvědčení mohlo stát organizované společenské hnutí. Jeho historii přitom tvořily nejen neobvyklé seance, ale také časopisy, výstavy, přednášky, sjezdy a každodenní spolkový život.
Radvanický příběh odhaluje ještě jednu zajímavou skutečnost. Hnutí, jehož stoupenci byli přesvědčeni, že mohou překročit hranici mezi živými a mrtvými, dokázalo vytvořit skutečné vazby mezi lidmi v různých částech země. Někdy spolupracovali, jindy soupeřili o podobu své organizace a o právo zastupovat společné přesvědčení.
Duchové, které chtěli přivolat, zůstávají předmětem jejich víry. Domy, knihy, obrazy a spory, které po sobě zanechali, jsou však skutečnou součástí našich dějin.
A právě proto stojí za to se k nim vracet.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Ostravská univerzita – Spiritismus: fenomén nejen slezský, program konference 5. listopadu 2026 [2], Encyklopedie města Ostravy – Dokončení přístavby spiritistického domu v Radvanicích v roce 1931 [3], iDNES.cz – Pře Ostravy s Prahou o duchařské centrum: od spiritistického spolku k nucené likvidaci, 30. října 2026 [4], Český rozhlas Vltava – Spiritismus byl různotvárný! Jeho akčním rádiem rezonují slezské Radvanice i podkrkonošská Jilemnice, 23. října 2026 [5], Czech Mediumistic Art – Medijní kresba, historický přehled výstav a dobové dokumenty [6], Náboženský infoservis – Pozvánka: Spiritismus – fenomén nejen slezský, 16. října 2026 [7], img ai generated
