Kosti, které měly patřit drakům
V jeskyni leží mohutná lebka, vedle ní dlouhé kosti končetin a zuby, které by dnešnímu návštěvníkovi připomněly šelmu. Člověk před několika staletími ale neměl k dispozici zoologické atlasy, evoluční teorii ani paleontologii. Když takové pozůstatky objevil hluboko pod zemí, mohl si je spojit s tvory, o nichž slýchal v legendách.
Právě na podobné příběhy upozornil paleontolog a kurátor Aleš Plichta při představení výstavy Šelmy v proměnách času v brněnském pavilonu Anthropos. Podle jeho vysvětlení se v 17. století kosti jeskynních medvědů pokládaly za pozůstatky draků. V jeskyni Výpustek, spojované s označením dračí jeskyně, lidé dokonce hledali roh jednorožce. Takovému předmětu se přisuzovaly mimořádné léčivé schopnosti.
Neznamená to, že každá nalezená kost měla svou přesně určenou bájnou identitu. Ukazuje to spíše, jak lidé vysvětlovali neznámý přírodní nález pomocí představ své doby. Teprve postupné srovnávání koster, studium hornin a rozvoj přírodních věd umožnily poznat, jaká zvířata v jeskyních skutečně zanechala své ostatky.
Pravěké Česko nebylo jedinou krajinou
Pod slovem pravěk si často představíme mamuty putující zamrzlou plání. Jenže území dnešního Česka prošlo během čtvrtohor opakovaným střídáním chladnějších a teplejších období. Podle toho se měnily lesy, otevřená krajina i živočichové, kteří v nich nacházeli potravu.
V chladnějších fázích poslední doby ledové se na rozsáhlých územích střední Evropy rozkládala otevřená stepní a tundrová krajina. Žili v ní sobi, koně, pratuři či stepní zubři a v některých obdobích také srstnatí nosorožci a mamuti. Za těmito býložravci přicházely velké šelmy. Nebyla to tedy země pokrytá jedním souvislým ledovcem, ale pestrá krajina, v níž se podmínky měnily s podnebím i nadmořskou výškou.
Jeskyně Moravského krasu představují jeden z nejlepších archivů této minulosti. Sedimenty v nich uchovaly kosti zvířat, která se tam ukrývala, přezimovala, rodila mláďata nebo se stala kořistí jiných šelem. Část ostatků mohla být do podzemí také zanesena vodou či jinými přírodními procesy. Samotná přítomnost kosti proto ještě neznamená, že dané zvíře v jeskyni trvale žilo.
Jeskynní medvěd byl obr, ale ne lovec z hororů
Jeskynní medvědi patří k nejvýraznějším obyvatelům evropského pravěku. Mohutná stavba těla a velké zuby působí hrozivě, jejich jídelníček však podle mnoha paleontologických poznatků tvořila převážně rostlinná potrava. Od současného medvěda hnědého se lišili stavbou lebky i některými dalšími znaky a jejich vývojová historie nebyla totožná.
Nálezům z Barové jeskyně v Moravském krasu se věnovalo několik podrobných odborných studií. Výzkumníci doložili pozůstatky jeskynních medvědů, lvů, hyen a vlků. Radiokarbonové datování části kosterního materiálu ukázalo na období přibližně před 53 až 35 tisíci lety. V jedné z výzkumných sond tvořily medvědí kosti více než devadesát procent nalezených fragmentů.
Barová jeskyně pravděpodobně sloužila medvědům po dlouhou dobu zejména k zimování. Někteří zde uhynuli kvůli stáří, nemoci nebo nedostatku zásob na přežití zimy. Na kostech jsou ovšem patrné také stopy zubů jiných šelem. Do podzemí se tedy nedostávaly pouze ostatky zvířat, která pokojně zemřela během zimního spánku.
Lvi, hyeny a vlci patřili do stejného světa
Dnešní turista by v Moravském krasu lva ani hyenu nehledal. V pozdním pleistocénu však byli součástí tamních živočišných společenstev. Jeskynní lev nebyl prostě dnešní africký lev přestěhovaný do chladného podnebí; šlo o vyhynulou formu velké kočkovité šelmy. Jeskynní hyeny zase patřily k nebezpečným predátorům i mrchožroutům, schopným rozdrtit silné kosti.
V Barové jeskyni se jejich pozůstatky nacházely společně s kostmi vlků, rysů a dalších šelem. Paleontologové podle okousaných kostí zkoumají, kdo na kom hodoval. Takové stopy mohou ukázat na mrchožroutství, a někdy i na možné útoky na oslabená zvířata. Nesmíme ale z každého škrábance automaticky rekonstruovat dramatický souboj medvěda a lva.
Výstava v Anthroposu zasazuje tato zvířata do delšího vývojového příběhu. Kromě jeskynních medvědů a lvů představuje také hyeny, psovité šelmy a vzácné pravěké kočkovité šelmy včetně šavlozubého homotheria. To je důležitá připomínka: dnešní fauna je jen současnou kapitolou mnohem delších dějin života na našem území.
Jak věda pozná zvíře z několika kostí
Dřívější představa dračích pozůstatků nezmizela jedním převratným objevem. Paleontologie vznikala postupně, když přírodovědci začali systematicky porovnávat lebky, zuby a končetiny nalezené v zemi s kostrami známých živočichů. Velký zub mohl na první pohled působit fantasticky, ale jeho tvar, opotřebení a zasazení v čelisti už nabízely konkrétní vodítka.
Dnes odborníci pracují i s datováním vrstev a kostí, mikroskopickými stopami na jejich povrchu nebo chemickým složením zachovaných tkání. Dokážou tak zjišťovat nejen druh zvířete, ale někdy také přibližné stáří nálezu, potravu nebo okolnosti smrti. Když se například objeví kost se stopami zubů, může vyprávět o potravních vztazích dávno zmizelého ekosystému.
Ani moderní metody však neodstranily veškerou nejistotu. Jedna jeskyně může obsahovat pozůstatky z různých tisíciletí a starší výkopy nemusely zaznamenávat všechny důležité okolnosti nálezu. O to cennější jsou pečlivě dokumentované současné výzkumy, které studují nejen samotnou kost, ale i vrstvu, v níž ležela.
Záhada nezmizela. Jen změnila podobu
Je snadné se pousmát nad představou, že v Moravském krasu kdysi hledali draky nebo léčivý roh jednorožce. Jenže skutečný příběh je neméně překvapivý. Pod dnešními lesy a turistickými cestami zůstaly zachované stopy světa, kde se střídaly chladné stepi s teplejšími obdobími a jeskyně sdíleli obrovští medvědi s dalšími šelmami.
Nová výstava Šelmy v proměnách času, otevřená od 23. října 2026 v pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně, ukazuje tuto proměnu na originálních nálezech, rekonstrukcích i srovnání vyhynulých zvířat s jejich současnými příbuznými. Důležitější než možnost spatřit kostru dávného obra je však poznání, které z těchto kostí získáváme. Když jim rozumíme, neříkají nám už nic o dracích. Vyprávějí o podnebí, potravních řetězcích a životě na území, které dnes považujeme za svůj domov.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Moravské zemské muzeum – Šelmy v proměnách času [2], iROZHLAS – Jeskynní medvědi, lvi i parajaguáři: reportáž z Anthroposu (27. 10. 2026) [3], National Museum – The mammalian fauna of Barová Cave (2017) [4], Acta Musei Moraviae – Barová Cave: results of paleontological research in the Medvědí chodba probe [5], Acta Musei Moraviae – New data from paleontological research in the Barová Cave [6] img ai generated
