Pod hladinou se nedalo zjistit, zda už začala válka
Dne 27. října 1962 byla kubánská raketová krize na hraně. Washington a Moskva řešily sovětské jaderné rakety na Kubě, zatímco americké námořnictvo pátralo po sovětských ponorkách v Atlantiku. Jednou z nich byla B-59, diesel-elektrická ponorka třídy Foxtrot. Nebyla stavěná pro dlouhý pobyt v teplých karibských vodách a její posádka trpěla horkem, vyčerpanými bateriemi a zhoršujícími se podmínkami.
Ponorky měly omezené spojení s domovem. Muži uvnitř proto nedokázali spolehlivě poznat, zda napětí mezi velmocemi už nepřerostlo ve válku. A právě tehdy začala americká plavidla používat malé signální hlubinné nálože, jejichž účelem bylo dát sovětské posádce najevo, že má vyplout na hladinu. Američané považovali takové signály za kontrolovaný postup; pro lidi zavřené v ocelovém trupu mohly znít jako útok.
FOTO CREDIT Olga Archipova, CC BY-SA 4.0
Zbraň, o které pronásledovatelé nevěděli
B-59 nevezla jen běžná torpéda. Na palubě měla také torpédo s jadernou hlavicí. Americká strana o této skutečnosti v daném okamžiku nevěděla. Právě tato informační propast patří k nejděsivějším okolnostem celé události: jeden tým se pokoušel přimět protivníka k vynoření, druhý se mohl domnívat, že je napaden v situaci, kdy začala světová válka.
Podle svědectví později zveřejněných v dokumentech National Security Archive se velitel ponorky Valentin Savickij v kritickém okamžiku přiblížil rozhodnutí jaderné torpédo použít. Přítomný důstojník Vasilij Archipov však vyhodnotil americké manévry jinak, pomohl Savického uklidnit a zabránit eskalaci. Zjednodušená legenda občas tvrdí, že šlo o jedno dramatické hlasování tří mužů. Archivní obraz je složitější a přesný průběh rozhodování nelze převyprávět jako dokonale zaznamenaný dialog.
Signální výbuchy a omyl, který mohl být osudný
Na amerických palubách panovala představa, že hlubinné signály budou srozumitelné. Sovětští ponorkáři však předem neměli jistotu, jak má takové „upozornění“ vypadat. Zvuky výbuchů a otřesy trupu uvnitř odříznuté ponorky proto vyvolávaly strach. Jeden z tehdejších členů posádky později přirovnal situaci k pobytu v plechovém sudu, do kterého někdo mlátí kladivy.
Ponorka se nakonec vynořila a jaderná zbraň zůstala nepoužitá. Teprve po desetiletích se veřejnost dozvěděla, jak blízko se tehdy mohly přiblížit dvě události, které si nikdo nepřál spojit: lokální střet válečných lodí a odpálení jaderné hlavice.
Proč Archipovův příběh není jen historická legenda
Archipov bývá nazýván mužem, který zachránil svět. Je to silná, ale zpětně neověřitelná zkratka. Nevíme, jak by se Spojené státy nebo Sovětský svaz zachovaly po případném výbuchu. Víme však, že vojenská eskalace měla potenciál být katastrofální a že jaderné torpédo skutečně na palubě bylo.
Příběh B-59 připomíná něco nepříjemně aktuálního: ani nejdokonalejší strategické plány nemohou odstranit neporozumění, únavu a nedostatek informací. Někdy o bezpečnosti milionů lidí nerozhoduje jediný geniální tah státníka, ale schopnost člověka pod tlakem nepovažovat nejhorší možnost automaticky za jistotu.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], National Security Archive – Underwater Cuban Missile Crisis [2], National Security Archive – Joint Chiefs notes and B-59 deck logs [3], img ai generated
