Nylon vznikl jako náhrada hedvábí. Nakonec se dostal od punčoch až k padákům

Chemici hledali způsob, jak napodobit přírodu

Ve třicátých letech minulého století patřilo přírodní hedvábí mezi ceněné materiály. Bylo příjemné na dotek a elegantní, jenže jeho získávání bylo nákladné a záviselo na biologickém procesu. Chemici společnosti DuPont proto hledali syntetická vlákna, jejichž vlastnosti by bylo možné opakovaně vyrábět v průmyslovém měřítku.

Výzkumný tým vedený Wallacem Carothersem pracoval s polymery – dlouhými řetězci molekul, z nichž lze vytvořit pevné a pružné materiály. Výsledkem byl nylon, zejména typ nylon 6,6, který dokázal nabídnout kombinaci pevnosti, odolnosti a zpracovatelnosti. Nešlo o to vytvořit jen levnější hedvábí. Výzkumníci chtěli pochopit, jak navrhovat látky s požadovanými vlastnostmi od základu.

Oznámení, na které čekal textilní průmysl

Dne 27. října 1938 se nylon představil veřejnosti v New Yorku. Zpráva vyvolala velký zájem zejména v oděvním průmyslu, kde se nová vlákna nabízela jako alternativa hedvábných punčoch. První vzorky získali zaměstnanci firmy a později omezený počet zákaznic, ale skutečné celonárodní uvedení na americký trh přišlo až 15. května 1940.

První den se prodalo téměř 800 tisíc párů nylonových punčoch. Z obyčejného spotřebního výrobku se stala technická senzace. Chemické řetězce, které člověk nemohl vidět pouhým okem, najednou ovlivňovaly módu a každodenní nakupování.

Válka dala vláknu jiné poslání

Po vstupu Spojených států do druhé světové války se výroba nylonu ve velké míře přeorientovala na vojenské potřeby. Materiál našel uplatnění v padácích, lanech, stanovém vybavení a dalších technických výrobcích, kde byla důležitá pevnost a nízká hmotnost.

Nylon se po válce vrátil na civilní trh a stal se součástí mnoha dalších předmětů: koberců, sportovního vybavení, kartáčků, technických vláken a strojních komponent. Jeho vývoj ovšem také předznamenal novou otázku: co se stane, když lidstvo začne vyrábět obrovská množství materiálů, které se v přírodě rozkládají velmi pomalu?

Z revolučního vlákna běžná samozřejmost

Dnes nylon málokdo považuje za převratný objev. Je natolik rozšířený, že jsme si ho přestali všímat. Právě to je možná nejvýmluvnější důkaz jeho úspěchu. Z chemického experimentu se stal materiál, který lidé berou do rukou každý den, aniž by přemýšleli, jak neobvyklé bylo ve třicátých letech vyrobit něco podobného hedvábí bez jediného bource.

MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT

iPhone vs. Android: dvě cesty k jednomu zařízení – a proč každá mění, jak používáme svět

Daytonský víkend: když se budoucnost navrhovala v hotelovém pokoji

Pád z výšky tří kilometrů byl teprve začátek. Juliane pak jedenáct dní hledala cestu z pralesa

^{Zdroje: Kód Enigma [1], American Chemical Society – Wallace Carothers and the development of nylon [2], ACS – Chemistry Chronicles: Nylon [3], img ai generated}