Dar, který měl jednu zásadní podmínku
Na konci devatenáctého století se v newyorském přístavu objevil mimořádný symbol přátelství Francie a Spojených států: monumentální ženská postava se zdviženou pochodní. Dnes ji známe jednoduše jako Sochu Svobody, ale její oficiální název vyjadřuje širší myšlenku: Svoboda osvěcující svět.
Projekt měl od počátku společný finanční plán. Francouzská strana zajistila vznik sochy, americká se zavázala vybudovat odpovídající podstavec a připravit místo pro instalaci.
Znělo to jednoduše, jenže právě tato dělba odpovědnosti způsobila komplikace. Zatímco dílo Frédérica Augusta Bartholdiho vznikalo ve Francii, americká sbírka na podstavec postupovala pomaleji, než organizátoři předpokládali.
DOBOVÝ NÁKRES SOCHY SVOBODY, ZDROJ PICRYL
Měděná žena a železná kostra
Bartholdi vytvořil obrovskou postavu z tenkých měděných plátů nesených vnitřní konstrukcí. Na technickém řešení se podílel tým spojený s Gustavem Eiffelem, pozdějším autorem slavné pařížské věže.
Kdyby byla tak velká socha vyrobena jako kompaktní kovový odlitek, její hmotnost a statické problémy by byly nesmírné. Lehký plášť na nosné konstrukci umožnil monument sestavit v životní velikosti.
Socha vznikla ve Francii, poté byla rozebrána a přepravena lodí přes Atlantik. Do New Yorku dorazila v červnu 1885 v rozložených částech. Byla tu ovšem komplikace: podstavec ještě nebyl dokončen. Slavný dar tak musel čekat, protože jeho nové domovské místo nebylo připravené.
HLAVA SOCHY SVOBODY V PAŘÍŽI, ZDROJ PICRYL
Novinář, který proměnil stavbu ve veřejnou sbírku
Rozhodující podporu přinesl vydavatel Joseph Pulitzer a jeho list New York World. Noviny rozjely rozsáhlou sbírkovou kampaň a vyzvaly k příspěvkům bohaté i chudé čtenáře. Podle americké National Park Service se během několika měsíců podařilo vybrat přes sto tisíc dolarů, což umožnilo stavbu dokončit.
Síla tohoto příběhu spočívá v tom, že monument dnes spojovaný s celým národem pomohly financovat tisíce jednotlivců. Socha nebyla jen diplomatickým projektem dvou vlád ani hotovým darem velkých mecenášů. Aby získala místo v přístavu, musela se stát věcí veřejného zájmu.
Den velkého odhalení
Dne 28. října 1886 byla Socha Svobody slavnostně odhalena za účasti prezidenta Grovera Clevelanda. Počasí bylo deštivé a mlhavé, přesto se v ulicích a na vodě shromáždily ohromné davy.
Oslavy doprovázely průvody, vlajky, hudba a lodní sirény. Monument, který dnes působí jako samozřejmá součást newyorského panoramatu, tehdy představoval výsledek let práce, přesunů a nejistoty.
Pozoruhodné je, že současný význam sochy jako symbolu naděje pro přistěhovalce zesílil postupně. Slavný sonet Emmy Lazarusové vznikl už roku 1883 při snaze pomoci financovat podstavec, ale bronzová deska s textem byla instalována až v roce 1903.
Ellis Island se navíc jako přistěhovalecká stanice otevřel v roce 1892. Symboly tedy nevznikají jednou provždy; jejich význam dopisují generace lidí, kteří kolem nich žijí.
FINÁLNÍ PODOBA NA DOBOVÉ FOTOGRAFII, FOTO PICRYL
Co dnes připomíná její výročí
Měděný povrch sochy časem získal charakteristickou zelenou patinu. Proměna barvy je přirozeným důsledkem chemických procesů na povrchu kovu, nikoli původní výtvarný záměr. Změnila se i technika osvětlení a způsoby, jimiž je monument udržován.
Po 140 letech je však nejpozoruhodnější možná něco jiného než výška nebo hmotnost slavné stavby. Socha, kterou celý svět vnímá jako samozřejmý symbol svobody, má v samotných základech příběh finanční nejistoty a občanské spolupráce. Bez ní by se slavný francouzský dar mohl ještě dlouho dívat na Ameriku z rozložených přepravních beden.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], National Park Service – Statue of Liberty Facts [2], National Park Service – Liberty Island Chronology [3], National Park Service – Creating the Statue of Liberty [4], USPTO – Lighting the way [5], National Park Service – Joseph Pulitzer [6], img ai generated
