Člověk po několika letech za mřížemi vyjde z věznice a najednou musí rozhodovat o věcech, které za něj dlouho řešil někdo jiný. Kde bude bydlet? Jak získá práci? Jak zaplatí dluhy? Co udělá, až se objeví první problém a nebude po ruce dozorce ani přesný denní rozvrh?
Právě na tuto chvíli se pokouší připravovat odsouzené otevřená věznice v Jiřicích na Nymbursku. Nejde v ní o odstranění trestu, ale o promyšlenější přípravu na jeho konec.
Analýza zveřejněná 19. října 2026 přinesla pozoruhodné číslo: lidé, kteří prošli jiřickým programem, vykazovali po třech letech od propuštění o 40 procent nižší recidivu než vybrané srovnatelné skupiny odsouzených ze standardních věznic.
Pokud by se podobný rozdíl dařilo dlouhodobě udržovat, znamenal by méně dalších trestných činů, méně poškozených a méně lidí vracejících se za mříže. Abychom ale pochopili, co výsledky skutečně říkají, je důležité podívat se na samotný program i způsob výzkumu.
Vězení, které má připomínat každodenní život
Otevřená věznice Jiřice funguje od roku 2017 a má kapacitu 32 odsouzených. Je určena lidem v závěrečné části výkonu trestu, kteří splňují podmínky pro zařazení a prokázali snahu pracovat na změně svého života. Nejde tedy o běžný náhodný vzorek celé vězeňské populace. Právě výběr účastníků je důležitý pro interpretaci pozdějších výsledků.
V Jiřicích zůstávají odsouzení pod pravidly a dohledem vězeňské služby. Podstatná část jejich dne ale směřuje k běžným povinnostem, s nimiž se po propuštění setkají. Pracují, učí se samostatněji organizovat čas, řeší finanční závazky a připravují si podmínky pro návrat do společnosti. Důležitou roli hrají i rodinné vztahy a spolupráce s odborníky a organizacemi, které mohou pomoci po skončení trestu.
To je odlišný princip od prostředí, v němž se většina potřeb řeší za odsouzeného. Jestliže člověk nemusí dlouho plánovat nákupy, jednat se zaměstnavatelem ani nést běžnou odpovědnost za domácí povinnosti, může být přechod na svobodu náročnější. Otevřený režim se snaží některé z těchto dovedností procvičovat ještě v době, kdy existuje dohled a možnost odborné pomoci.
Co přesně znamená o 40 procent nižší recidiva
Evaluaci připravily České priority ve spolupráci s RUBIKON Centrem a Vězeňskou službou ČR. Zahrnula 298 odsouzených, kteří otevřenou věznicí prošli od října 2017 do ledna 2025. Autoři pro jednotlivé účastníky pomocí algoritmu hledali ve vězeňské populaci osoby s podobnými charakteristikami a porovnávali jejich pozdější návrat k trestné činnosti.
Výsledek, který organizace zveřejnily, zní: po třech letech od propuštění byla recidiva jiřických účastníků přibližně o 40 procent nižší než u jejich srovnávacích skupin. Jde o relativní rozdíl, nikoli o snížení o 40 procentních bodů. Kdyby například nějaká srovnávací skupina vykazovala recidivu 50 procent, relativní snížení o 40 procent by znamenalo 30 procent, tedy rozdíl dvaceti procentních bodů. Jde pouze o názorný početní příklad, nikoli o skutečné naměřené hodnoty z Jiřic.
Důležité je také to, že nejde o experiment s náhodným rozdělením odsouzených. Účastníci otevřené věznice už při vstupu splňují určité podmínky a mohou se v některých vlastnostech lišit od ostatních. Párování s podobnými odsouzenými takové zkreslení omezuje, ale nemůže zaručit odstranění všech nepozorovaných rozdílů, například osobní motivace nebo podpory rodiny. Výsledky proto silně podporují další zkoumání a rozvoj podobných programů, samy o sobě však neprokazují, že všech čtyřicet procent rozdílu způsobilo právě uspořádání věznice.
Pozornost si zaslouží i samotné slovo recidiva. Různé analýzy mohou sledovat nové odsouzení, záznam v rejstříku trestů nebo opětovný nástup do vězení, a tato měřítka nejsou zaměnitelná. Starší výzkum Institutu pro kriminologii a sociální prevenci z roku 2025 například pracoval s údaji o návratu do výkonu trestu a se záznamy rejstříku trestů. Jeho procenta proto nelze jednoduše položit vedle nové tříleté analýzy a považovat je za totéž.
Kolik stojí další trestný čin – a kolik jeho předcházení
Druhá část výzkumu se pokusila vyčíslit společenské náklady a přínosy jiřického modelu. Autoři odhadli celkové společenské přínosy na 188,3 milionu korun. Po započtení rozdílů v provozních a personálních nákladech oproti standardnímu vězeňství podle nich vyšel čistý společenský přínos na 139,5 milionu korun, tedy v průměru 25,7 milionu ročně.
To neznamená, že se každý rok objeví 25,7 milionu korun navíc na účtu ministerstva. Jde o ekonomický model, do něhož vstupují širší dopady kriminality a jejího předcházení: náklady trestního řízení, dalšího výkonu trestu či škody způsobené obětem a společnosti. Výsledek proto závisí na použitých předpokladech, ocenění jednotlivých dopadů a odhadu skutečného vlivu programu na recidivu.
Podstata této úvahy je přesto srozumitelná. Pokud člověk po propuštění pracuje a znovu nepáchá trestnou činnost, nemá z toho prospěch jen on. Snižuje se riziko dalších obětí, dalšího vyšetřování a dalších nákladů na věznění. Otázka tedy není pouze, kolik stojí otevřenější režim dnes, ale také jaké výdaje může společnost ušetřit v dalších letech.
Proč může větší odpovědnost pomáhat
Pobyt ve vězení má zvláštní paradox: systém musí udržovat pořádek a bezpečnost, zároveň ale připravuje člověka na život, v němž za něj rozhodování nikdo nepřevezme. Práce, běžné hospodaření, řešení dluhů a udržování kontaktu s blízkými mohou podporovat dovednosti, které po propuštění rozhodují o každodenním fungování.
Není přitom nutné předpokládat jeden zázračný psychologický mechanismus. Stabilnější bydlení může omezit chaos po propuštění, pracovní návyky mohou usnadnit hledání zaměstnání a dostupná pomoc může zabránit tomu, aby se první neúspěch proměnil v další krizi. Studie Jiřic ale samostatně nedokazuje, který z těchto faktorů vysvětluje největší část naměřeného rozdílu. Nabízí výsledek celého souboru opatření, nikoli laboratorní izolaci jedné příčiny.
Odborné šetření publikované v roce 2026 v časopise Kriminalistika ostatně upozornilo na význam malokapacitního prostředí, práce s dluhy a spolupráce s neziskovými organizacemi. Zároveň pojmenovalo slabší místa systému, především návaznou pomoc po propuštění a institucionální podmínky dalšího rozvoje. Dovednosti získané během trestu mohou ztrácet účinek, pokud člověk po jeho skončení nenajde bydlení, práci nebo podporu.
Norsko: trestem má být omezení svobody
Podobné uvažování je dlouhodobě součástí norského vězeňství. Tamní vězeňská služba popisuje princip normality jednoduše: trestem je omezení osobní svobody, nikoli automatické odebrání dalších práv. Život ve věznici se proto má v mezích bezpečnosti co nejvíce podobat běžnému životu. Neznamená to absenci pravidel, ale požadavek, aby omezení měla bezpečnostní důvod.
Norský systém klade důraz také na postupný návrat do společnosti. Odsouzený může podle podmínek přecházet z přísnějšího zabezpečení do mírnějšího režimu, následně do přechodného zařízení či jiné formy výkonu trestu mimo klasickou věznici. Významná je návaznost zdravotních, vzdělávacích a sociálních služeb poskytovaných institucemi, které fungují i mimo vězeňský systém.
Norsko ale není jednoduchý návod, který lze beze změny přenést do Česka. Země se liší personálními kapacitami, právními pravidly, skladbou odsouzených i sociálním zázemím. Také samotné mezinárodní porovnávání recidivy bývá obtížné, protože jednotlivé státy používají odlišné definice a sledovaná období. Norská zkušenost proto ukazuje uskutečnitelný princip, zatímco česká data umožňují testovat, zda může fungovat i v našich podmínkách.
Nejde o věznici pro každého. Právě v tom je důležitá otázka
Otevřený režim nenahrazuje potřebu zabezpečených věznic ani nevylučuje trest za závažnou kriminalitu. Jiřice pracují s vybranými odsouzenými v určité fázi trestu a jejich zkušenost nemůže automaticky popsat všechny pachatele. Právě proto má smysl zkoumat, pro koho takový přístup funguje, jak dlouho jeho účinek přetrvává a kolik stojí jeho rozšíření.
Nejvýznamnější otázka totiž nemusí znít, zda je věznice dost přísná. Důležitější může být, v jakém stavu z ní člověk vyjde. Odsouzený, který po propuštění dokáže pracovat, řešit své závazky a nevytvoří další oběť, představuje pro společnost jiný výsledek než ten, kdo se za několik měsíců vrátí zpět. První česká ekonomická evaluace Jiřic ukazuje, že takový rozdíl stojí za pozornost — a za další pečlivé ověřování.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Vězeňská služba ČR – Cost-benefit analýza Otevřené věznice Jiřice (19. 10. 2026) [2], České priority / RUBIKON Centrum / RESCALED – Výsledky cost-benefit analýzy [3], Institut pro kriminologii a sociální prevenci – Otevřená věznice v Jiřicích: analýza rejstříku trestů (2025) [4], Kriminalistika – Otevřená věznice v Jiřicích: expertní šetření (2026) [5], Norwegian Correctional Service – Principle of normality and progression [6]. img ai generated
