Objev zcela mění dosavadní modely vzniku planetárních systémů – a naznačuje, že fyzika vesmíru je pružnější, než jsme si mysleli.
Co se vlastně stalo
Tým z Evropské jižní observatoře (ESO) využil kombinaci dat z teleskopů TESS, CHEOPS a HARPS. Cílem bylo potvrdit anomální signály zaznamenané v souhvězdí Vlasy Bereniky.
Analýza ukázala, že kolem hvězdy mladší než 200 milionů let obíhá šest planet – a jedna z nich, HD 110067 b, se vymyká všemu, co zatím známe.
Podle současných modelů se planety tohoto typu formují až po miliardách let, když se disk prachu a plynu dostatečně ochladí a zhutní. V tomto případě se však planeta objevila příliš brzy – její mateřská hvězda ještě „nedospěla“.
Proč je to fyzikální paradox
Planeta je velká zhruba jako Neptun, ale její hustota odpovídá spíše plynné obálce bez výrazného jádra. To by naznačovalo, že vznikla rychlou akrecí materiálu, která odporuje známým principům gravitační stability.
Zjednodušeně řečeno – podle současné astrofyziky by se takto mladá planeta měla rozpadnout, nikoli existovat.
Spektrální analýza navíc ukázala, že atmosféra planety obsahuje stopy metanu a amoniaku, přestože hvězda vyzařuje příliš intenzivní ultrafialové záření, aby takové molekuly mohly přežít.
Vědci tak stojí před otázkou, zda existuje dosud neznámý mechanismus ochrany atmosfér mladých světů, nebo zda je nutné přepsat modely planetární evoluce.
Možné vysvětlení
Jedna z hypotéz, kterou zveřejnila University of Geneva, předpokládá, že planeta mohla vzniknout kolizním sloučením dvou menších těles v rané fázi vývoje hvězdného systému. Jiní odborníci navrhují, že jde o „migrující svět“ – planetu, která se zformovala dál od hvězdy a později se k ní přesunula.
Problém je, že zatím žádná z teorií nedokáže vysvětlit, jak planeta přežila období silného záření a nestability hvězdného větru. To vede některé fyziky k závěru, že proces vzniku planet může probíhat v kratším čase, než jsme doposud odhadovali – možná dokonce během několika milionů let.
Co tento objev znamená
Pokud se měření potvrdí, půjde o zásadní zlom v našem chápání formování planet. Znamenalo by to, že vesmír dokáže tvořit světy i v podmínkách, které považujeme za nemožné. Podle profesora Daniela Bayese z Cambridge jde o důkaz, že model Sluneční soustavy není univerzální šablonou, ale pouze jednou z mnoha cest evoluce.
Tento objev také zvyšuje šanci, že se podobné mladé planety nacházejí i v jiných hvězdných systémech – a že ve vesmíru existují světy, které by mohly být obyvatelné mnohem dřív, než se jejich hvězdy dostanou do stabilní fáze.
Vesmír je nepředvídatelný
Planeta HD 110067 b je důkazem, že vesmír se neřídí našimi tabulkami. Tam, kde jsme čekali prázdno, se objevil svět – křehký, ale odolný.
A možná právě takové objevy nám připomínají, že fyzika není uzavřený systém zákonů, ale živý jazyk, který se stále přepisuje.
Zdroje
European Southern Observatory (ESO). Discovery of the HD 110067 planetary system, 2024.
NASA / TESS Mission Archive, HD 110067 Observation Data, 2024.
Bayes, D., University of Cambridge. Rapid Planet Formation in Young Stellar Systems, 2023.
University of Geneva, Department of Astrophysics. Collisional Origins of Sub-Neptune Worlds, 2023.
Nature Astronomy, Vol. 8, 2024: “Anomalous Gas Giants in Pre-Main-Sequence Systems.”
