Na přídi amerického křižníku USS Birmingham vyrostla v listopadu 1910 stavba, která vypadala jako nepříliš uklidňující kompromis mezi dřevěným mostem a startovací rampou. Přes palubu se táhla šikmá plošina dlouhá přibližně 25 metrů. Na jejím horním konci stál dvouplošník Curtiss s pilotem Eugenem Elym, před nímž nebyla žádná běžná rozjezdová dráha. Pokud se stroj nestačí odlepit od prken, skončí rovnou nad vodou.
Ely se přesto 14. listopadu 1910 rozjel. Jeho letoun opustil příď, krátce klesl tak nízko, že se dotkl hladiny, a znovu nabral výšku. Následně přistál na souši, přibližně čtyři kilometry od lodi. Za dnešními letadlovými loděmi stojí mimo jiné právě tento krátký let, při němž se podařilo předvést, že letadlo může vzlétnout přímo z válečného plavidla.
Nápad, který vypadal jako zbytečné riziko
Na začátku 20. století nebylo vůbec jasné, jakou vojenskou roli budou letadla hrát. Byla pomalá, křehká a náchylná k nehodám. Přesto se rychle ukazovalo, že stroj schopný vystoupat nad bojiště může nabídnout mimořádný výhled na pohyb protivníka. Pro námořnictvo však vznikal zásadní problém: jak dostat letadlo do vzduchu daleko od pobřežního letiště a jak je potom bezpečně získat zpět?
Americký námořní důstojník Washington Irving Chambers patřil k lidem, kteří v letectví rozpoznali budoucí příležitost. Spojil se s průkopníkem letectví Glennem Curtissem a pilotem Eugenem Elym. Ely byl civilní letec zvyklý předvádět odvážné kousky na leteckých přehlídkách. Na experimentu se tak setkala technická zvědavost armády s odvahou pilota, který nepatřil do tradičního námořního prostředí.
Pro první pokus nebyla postavena nová loď. Námořnictvo upravilo stávající křižník Birmingham a na jeho přídi vytvořilo dočasnou dřevěnou konstrukci. Délka plošiny se v pramenech uvádí jako 83 stop. Samotný použitelný rozjezd byl ještě kratší, protože letoun nestál úplně na jejím zadním okraji. Už to stačilo, aby se z experimentu stal test nejen motoru a vztlaku, ale také nervů pilota.
Počasí nepřálo, loď nakonec stála
Původní představa počítala s tím, že se Birmingham bude pohybovat a proudění vzduchu nad jeho přídí pomůže letadlu získat vztlak. Jenže počasí u Hampton Roads ve Virginii bylo nepříjemné: nízká oblačnost, mrholení, mlha a slabý vítr. Loď se nakonec zastavila na kotvě. Ely tak musel odstartovat bez výhody další rychlosti, kterou by mohl dodat pohyb plavidla proti větru.
Podle historických záznamů amerického námořnictva se vznesl přibližně v 15.17. Dvouplošník byl poháněn motorem o výkonu 50 koňských sil, což ve srovnání s dnešními letadly působí téměř neuvěřitelně skromně. Ely se prudce rozjel po dřevěné konstrukci. Jakmile dosáhl konce, stroj začal klesat a jeho části se dotkly hladiny. Vrtule utrpěla drobné poškození, ale motor pracoval dál a letoun se znovu vznesl.
Pilot přistál na Willoughby Spit, jen několik kilometrů od místa startu. Nebyl to dlouhý let ani ukázka elegantního řízení velkého stroje. Pro námořnictvo však představoval zásadní odpověď: vzlet z paluby byl za určitých podmínek možný. To, co ráno mohlo vypadat jako troufalá demonstrace, se odpoledne proměnilo v konkrétní technický důkaz.
Vzlétnout byl teprve začátek
Jedna otázka však zůstávala otevřená. Pokud má být letadlo skutečně užitečné pro loď na moři, nestačí ho z paluby vypustit. Musí být možné ho také získat zpět. Ely na tuto část problému odpověděl o dva měsíce později. Dne 18. ledna 1911 přistál s letadlem na křižníku USS Pennsylvania v Sanfranciském zálivu. Na palubě bylo improvizované záchytné zařízení, které pomáhalo stroj zabrzdit.
Dnešní letadlové lodě používají mnohem sofistikovanější techniku. Palubní letouny odstartují díky silným motorům, případně katapultům, a při přistání je zpomalují pevná záchytná lana. Princip je však překvapivě podobný otázkám, které řešili průkopníci před více než stoletím: jak vměstnat náročný manévr s letadlem do velmi omezeného prostoru a přitom zachovat dostatečnou bezpečnost.
Ely se bohužel velkého rozvoje námořního letectví nedožil. V říjnu 1911 zahynul při letecké havárii během veřejného vystoupení v Georgii. V té době byl stále ve věku, kdy by se dnes většina pilotů teprve připravovala na dlouhou kariéru. Jeho krátký život ukazuje také vysokou cenu raných leteckých experimentů: technika se zlepšovala často právě díky lidem ochotným riskovat se stroji, jejichž slabiny zatím nebyly dostatečně známé.
Co změnila jedna dřevěná rampa
Historie námořního letectví nevznikla jediným okamžikem a žádný pilot nevyřešil všechny její problémy sám. Elyho první start však poskytl klíčovou zkušenost, na kterou mohli navázat další konstruktéři a námořní velitelé. Průzkum z moře, později útoky i obrana flotil získaly možnost působit za horizontem, kam už z lodní paluby nebylo vidět.
Když si dnes představíme letadlovou loď, vybaví se nám obrovská plovoucí základna s desítkami strojů a složitými systémy řízení provozu. Za touto samozřejmostí stojí i chvíle, kdy jediný dvouplošník poprvé opustil několik desítek metrů prken nad chladnou vodou. Nešlo o krásný start, ale o ten druh neobratného úspěchu, bez kterého by pozdější technický pokrok neměl na čem stavět.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Naval History and Heritage Command – Birmingham I (Scout Cruiser No. 2) [2], Smithsonian National Air and Space Museum – Eugene Ely and the Birth of Naval Aviation [3], img ai generated
