Od chudoby k moci
Idi Amin Dada se narodil kolem roku 1925 v západní Ugandě. Nebyl vzdělaný, ale měl fyzickou sílu, přirozené charisma a schopnost budit respekt.
Než vstoupil do armády, živil se jako rybář a boxer – dokonce získal titul mistra Ugandy v těžké váze.
Britové si jeho síly všimli a přijali ho do koloniálních jednotek. Tam se naučil disciplíně, taktice, ale i brutalitě. Po získání nezávislosti Ugandy v roce 1962 se Amin rychle vyšvihl na jeden z nejvyšších postů armády.
V roce 1971 provedl státní převrat a svrhl prezidenta Miltona Oboteho.
Uganda ho tehdy vítala jako nového hrdinu – muže z lidu, který měl přinést pořádek. Nikdo netušil, že se právě rodí jedna z nejkrutějších diktatur Afriky.
Prezident, polní maršál, doživotní vůdce
Amin si brzy přisvojil všechny možné tituly a nechal se dokonce oslovovat jako: „Jeho Excelence doživotní prezident, polní maršál Al Hadži doktor Idi Amin Dada, Vítěz britského impéria, Pán všech zvířat na zemi i ryb v moři, a vládce všech lidí Afriky.“
Své absurdní sebestylizace používal k budování mýtu neporazitelného vládce. Věřil, že je vyvolený, chráněný duchy a předurčený vládnout Africe.
Idi Amin na oficiální návtěvě Izraele v čercenci 1971, foto: Wikimedia Commons
Zpočátku byl lidem sympatický – tančil na veřejnosti, vtipkoval s novináři, objímal děti. Ale pod povrchem se měnil v paranoika, který začal vidět nepřátele všude.
Vláda strachu
Mezi lety 1971 a 1979 nechal Amin zabít odhadem 200 až 300 tisíc lidí. Cílem byli především členové opozice, intelektuálové a menšiny, které označil za „zrádce národa“. Bez soudu mizeli studenti, vojáci, učitelé i duchovní.
Aminův režim se vyznačoval chaosem, sadismem a improvizací – ale také precizním zastrašováním. Zatímco armáda vraždila, on pořádal opulentní hostiny a uděloval si nové medaile.
V roce 1972 vyhnal z Ugandy více než 60 000 Asiatů, většinou Indů, kteří tvořili klíčovou část ekonomiky. Tvrdil, že plní „boží rozkaz“. Výsledkem byl hospodářský kolaps a hlad.
Diktátor, který slyšel hlasy
Amin se považoval za hluboce věřícího muslima – ale jeho víra měla znepokojivé rysy. Tvrdil, že s ním mluví Bůh, že jeho sny předpovídají budoucnost. Věřil v černou magii, amulety i neviditelné ochránce. Když měl špatné tušení, nechával své odpůrce popravovat „pro jistotu“.
Jeho blízcí později vypověděli, že Amin trpěl nočními záchvaty hněvu a halucinacemi. Někteří historici se domnívají, že mohl mít neléčenou formu psychózy nebo posttraumatické poruchy z vojenských služeb.
Konec tyrana
V roce 1979 byl Amin svržen poté, co napadl sousední Tanzanii. Před armádou uprchl do Libye a později do Saúdské Arábie, kde žil v exilu až do své smrti v roce 2003.
Nikdy nebyl postaven před soud. Poslední roky života strávil v tichosti – bez moci, bez titulu, obklopen jen několika členy rodiny. O své vládě prý řekl: „Jsem hrdý na všechno, co jsem udělal. Nebyl jsem diktátor – byl jsem prorok.“
Dědictví strachu
Idi Amin zůstává symbolem šílenství moci – voják, který se změnil v boha, a bůh, který se změnil v monstrum. Jeho příběh ukazuje, že diktatura nezačíná násilím, ale vírou ve vlastní neomylnost.
Uganda se z jeho vlády vzpamatovávala celé dekády. Amin však dodnes fascinuje – ne pro svou brutalitu, ale pro otázku, kterou po sobě zanechal: Jak hluboko v člověku spí touha po absolutní moci?
🪖 Další články ze seriálu Diktátoři napříč dejinami:
Jak se rodí tyranie: Anatomie moci, která se stále vrací, aneb co spojuje Stalina, Pol Pota a další
Psychologie diktátora: co se děje v hlavě člověka posedlého mocí
Propaganda jako zbraň: jak diktátoři ovládli svět – a proč se jejich metody vracejí v éře algoritmů
Architekt kambodžské genocidy: Pol Pot zemřel v džungli, zatímco svět čekal na spravedlnost
Zdroje: Britannica,com, BBC, The Guardian, History.com. Reuters, Foto: Wikimedia Commons