Pilot, který poznal moc ještě před Hitlerem
Hermann Göring se narodil roku 1893 v bavorském Rosenheimu. Během první světové války se stal stíhacím pilotem, získal významná vyznamenání a po smrti Manfreda von Richthofena později velel jeho proslulé stíhací jednotce. Po porážce Německa přišel o vojenský svět, v němž dosáhl společenského postavení a uznání. Žil také ve Švédsku, kde pracoval v letectví, než se vrátil do německé politiky.
K Adolfu Hitlerovi se připojil v rané fázi nacistického hnutí. V roce 1923 se účastnil neúspěšného mnichovského puče a při střelbě utrpěl zranění. Léčba bolesti a následné užívání morfinu se staly počátkem jeho dlouho diskutovaného vztahu k opioidním lékům. Právě tento detail bývá v populárních životopisech někdy zveličován do obrazu člověka, který kvůli drogám údajně přestal být schopen rozhodovat. Tak jednoduché vysvětlení však historické a lékařské důkazy nepodporují.
Göring měl jiné, mnohem závažnější schopnosti: uměl získávat moc, budovat kontakty a využívat státní instituce proti protivníkům. Po nástupu nacistů do vlády v roce 1933 se stal jedním z klíčových organizátorů diktatury.
Muž, který pomáhal vytvářet represivní stát
Jako pruský ministr vnitra podporoval nacistické násilí proti politickým odpůrcům a podílel se na vzniku tajné státní policie, z níž se vyvinulo Gestapo. Na počátku režimu získal mimořádně široký vliv nad policií a administrativou největší německé země. Jeho kroky pomáhaly změnit státní aparát v nástroj pronásledování, zatýkání a zastrašování.
Později převzal i velení nově budované Luftwaffe a od roku 1936 řídil čtyřletý hospodářský plán, jehož cílem bylo připravit zemi na válku. Nebyl pouhým reprezentativním členem Hitlerova okolí. Rozhodoval o průmyslu, surovinách a pracovní síle; jeho hospodářské impérium se rozšiřovalo také na podniky zabavené v okupovaných územích. Podle United States Holocaust Memorial Museum pracovaly v závodech spojených s koncernem Reichswerke Hermann Göring během války stovky tisíc nuceně nasazených lidí.
Jeho postavení přitom nerostlo jen díky vojenským funkcím. V nacistické hierarchii dlouho vystupoval jako Hitlerův předpokládaný nástupce, což mu dodávalo mimořádnou váhu při vyjednávání i mocenských konfliktech. Úspěch režimu a jeho vlastní moc pro něj byly těsně propojené.
Protižidovská politika jako státní plán
Göringova odpovědnost za nacistické zločiny je doložena nejen jeho veřejným postavením, ale i konkrétními rozhodnutími. Po listopadovém protižidovském pogromu roku 1938 koordinoval opatření, která Židy dále vytlačovala z hospodářského života. Nacistický režim je připravoval o firmy, majetek a možnost samostatně ekonomicky existovat. Židovskému obyvatelstvu byla navíc uložena kolektivní pokuta ve výši jedné miliardy říšských marek.
V červenci 1941 Göring písemně pověřil Reinharda Heydricha přípravou celkového řešení takzvané židovské otázky na územích pod německým vlivem. Z tohoto procesu se vyvinula koordinace genocidní politiky známé jako konečné řešení, jejímž cílem byla vražda evropských Židů. Göring tak nebyl vzdáleným pozorovatelem holokaustu, který pouze podepisoval dokumenty bez znalosti jejich důsledků. Patřil ke státním představitelům, jejichž rozhodnutí poskytovala represivnímu aparátu pravomoci a organizační rámec.
Současně jeho letectvo útočilo na civilní i vojenské cíle a válečné hospodářství, které pomáhal řídit, těžilo z okupace a nucené práce. Pozdější tvrzení, že si nebyl vědom rozsahu nacistického násilí, se neslučovala s jeho veřejně doloženou činností.
Ukradené obrazy, uniformy a vlastní říše přepychu
Göring se proslavil okázalým životním stylem, výstředními uniformami a luxusním sídlem Carinhall severně od Berlína. Velkou část své soukromé reprezentace budoval pomocí majetku získaného za cenu pronásledování jiných lidí. Shromažďoval cenná umělecká díla včetně předmětů konfiskovaných židovským sběratelům a v okupovaných zemích.
Tato posedlost uměním nebyla nevinnou soukromou zálibou. Nacistické drancování evropských sbírek představovalo součást systému vyvlastňování a násilí, z něhož představitelé režimu osobně profitovali. Göring měl přístup k rozsáhlé kořisti a vybíral si díla, která měla potvrzovat jeho postavení. Přesvědčení o vlastní výjimečnosti tak převáděl do okázalého hmotného světa, který stál vedle brutality státní moci.
Právě kontrast mezi pohodlím a utrpením obětí bývá na jeho životě zarážející. Zatímco statisíce lidí pracovaly v donucovacím systému a miliony byly pronásledovány nebo vražděny, jeden z jeho hlavních architektů žil mezi obrazy, reprezentačními předměty a pompézními symboly moci.
Morfin, paracodein a mýtus o kokainu
Göringův vztah k drogám si zaslouží vlastní kapitolu, ale ne bulvární zkratku. Po zranění z roku 1923 měl potíže s užíváním morfinu a v pozdějším období pravidelně užíval paracodein, opioidní léčivo. Americký psychiatr Douglas Kelley, který jej vyšetřoval po zajetí, popisoval i silný návyk na samotné polykání tablet. V některých dobových svědectvích se objevují mimořádně vysoké počty pilulek, ale samotný počet bez znalosti dávky účinné látky neříká, jak velké bylo farmakologické zatížení.
Novější medicínsko-historická analýza upozorňuje, že Göringovy problémy s opioidy byly reálné, ale jeho političtí soupeři mohli jejich dopady zveličovat. Autoři dokonce zpochybňují některé tradiční závěry o závažnosti paracodeinové závislosti. Nelze proto z těchto údajů automaticky odvodit, že nacistické zločiny páchal kvůli intoxikaci nebo že nebyl schopen chápat vlastní rozhodnutí.
A co slavné historky o „kokainovém“ Göringovi? Pro jeho dlouhodobé užívání kokainu nejsou v prověřených podkladech srovnatelně pevné důkazy jako pro opioidy. Zaměňovat tyto látky by bylo historicky i medicínsky nepřesné. Podstatná pointa zůstává ještě nepříjemnější: Göring mohl mít problém se závislostí a současně být schopným, cílevědomým vykonavatelem zločinné politiky.
Konec Hitlerova dědice
S prodlužující se válkou Göringova prestiž slábla. Luftwaffe nedokázala zvrátit vývoj bitvy o Británii ani zastavit spojenecké bombardování Německa. V závěru války se jeho vztah s Hitlerem rozpadl a pokusil se jednat o převzetí moci. Po německé kapitulaci padl do amerického zajetí a stal se nejvýše postaveným nacistickým představitelem souzeným u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku.
Při procesu vystupoval sebevědomě, často se snažil ovládnout výslech a zlehčovat svou osobní odpovědnost. Tribunál jej však uznal vinným ve všech čtyřech bodech obžaloby a odsoudil k smrti. V noci před plánovanou popravou, 15. října 1946, spáchal sebevraždu kyanidem. Ostatní odsouzení byli následujícího dne popraveni.
Způsob, jakým se Göring vyhnul šibenici, dodnes vzbuzuje otázky ohledně toho, jak se k jedu dostal. Neměl by však zastínit to podstatné. Jeho zločiny nevysvětluje ani okázalost, ani obezita, ani užívání opioidů. Rozhodující byla moc, kterou dobrovolně použil při budování diktatury, rozpoutání války, hospodářském drancování a organizaci pronásledování. Právě v této odpovědnosti spočívá důvod, proč patří mezi lidské bestie moderních dějin.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], United States Holocaust Memorial Museum – Hermann Göring's Role in the Holocaust [2], United States Holocaust Memorial Museum – Hermann Göring: Timeline [3], United States Holocaust Memorial Museum – Nuremberg Trial: Göring Testifies [4], Cureus / PubMed Central – A Profound, Abiding Hatred: An Analysis of Hermann Goering's Alleged Morphine Addiction [5], United States Holocaust Memorial Museum – International Military Tribunal: The Defendants [6]. foto picryl
