Vědci a historici dnes rozplétají jeho skutečný příběh – a nacházejí fascinující obraz člověka, který dokázal proměnit víru v nástroj psychologického ovládání.
Když Sibiř porodí legendu
Grigorij Rasputin se narodil v roce 1869 ve vesnici Pokrovskoje na Sibiři – zapadlé, drsné krajině, kde víra a pověra splývaly v jedno. Už jako mladý byl znám svým podivným pohledem a schopností přesvědčovat. Lidé mu přisuzovali léčivé schopnosti, on sám tvrdil, že jeho síla pochází z Boha.
Cestoval po klášterech, poznal asketický život i opilecké extáze poutníků. Tady se zrodil jeho paradox: asketický mystik s neukojitelným egem. Podle deníků ruského duchovního Makarije Rasputin projevoval známky disociativního chování – střídání transu, euforie a hluboké pokory. Moderní psychiatři by dnes mluvili o charismatickém typu s prvky narcismu a psychózy.
Muž, který vstoupil do carského paláce
Roku 1905 se Rasputin dostal do Petrohradu a během několika let si získal vliv, jaký neměl žádný laik před ním. Když carovna Alexandra zjistila, že její syn Alexej trpí hemofilií, Rasputin dokázal to, co lékaři neuměli: zklidnit jeho krvácení.
Dodnes se vedou spory, co se tehdy skutečně stalo. Podle historiků z Oxford University (2022) mohl Rasputinova „zázračná“ léčba souviset s tím, že doporučil přestat podávat chlapci aspirin – tehdy běžný lék, který však zhoršuje srážlivost krve. Jinými slovy: spíše intuice než zázrak.
Rasputin okolo roku 1855, na snímku s generál majorom Puťatinom a plukovníkom Lomanom, zdroj: PicRyl
Ať už byl mechanismus jakýkoli, carovna tomu uvěřila. A s ní i car Mikuláš II. Rasputin se stal neoficiálním duchovním poradcem carské rodiny, člověkem, který mohl vstoupit do ložnice vládnoucí dynastie – a odtud ovlivňovat dějiny impéria.
Moc sugesce: jak Rasputin ovládal lidi
V moderním psychologickém výzkumu je Rasputin považován za klasický případ charismatického manipulátora. Jeho metoda nebyla magie, ale sugesce: práce s dechem, rytmem hlasu a dotekem, která uváděla posluchače do transu.
Studie Journal of the History of Psychology (2023) analyzuje svědectví jeho současníků – Rasputin využíval techniky, které dnes známe z hypnózy: opakování klíčových slov, přímý oční kontakt, náhlé ticho. Navíc vyzařoval silnou neverbální dominanci.
Psychologové z Imperial College London popsali tento fenomén jako „Rasputinův efekt“ – kombinaci neobvyklé sebejistoty, tělesné blízkosti a spirituální rétoriky, která u posluchače vytváří iluzi nadpřirozené autority.
Stíny víry a strach aristokracie
Rasputinova moc však budila odpor. V aristokratických kruzích se stal symbolem úpadku monarchie. Jeho přítomnost v paláci byla vnímána jako hrozba – nejen morální, ale i politická. Car Mikuláš II. ztrácel důvěru veřejnosti, zatímco Rasputin rostl v mýtu i nenávisti.
Rasputin v nemocnici v roce 1914 po pokusu u vrazdu, zdroj: PicRyl
Podle záznamů Britského velvyslanectví v Petrohradu (1916) měl Rasputin přístup k důvěrným dokumentům a ovlivňoval personální rozhodnutí v armádě. Historici se dodnes přou, zda byl opravdu tak vlivný, nebo zda jeho „moc“ existovala hlavně v hlavách těch, kteří se ho báli.
Když se Rusko propadalo do chaosu první světové války, Rasputin se stal obětním beránkem systému – zosobněním všeho, co lidé považovali za zkažené.
Poslední noc
V prosinci 1916 ho skupina aristokratů v čele s knížetem Jusupovem pozvala na večeři. Podle jejich verze mu podali jed, když nezemřel, střelili ho. Když ani to nestačilo, shodili ho do ledové řeky Něvy.
Pitva však ukázala, že Rasputin se skutečně utopil – zemřel až poté, co přežil jed i kulky. Jeho smrt se tak stala stejně legendární jako jeho život. Ať už šlo o shodu okolností, nebo o důkaz neuvěřitelné tělesné odolnosti, příběh tím vstoupil do dějin jako archetyp: člověk, který nešel zabít.
Mezi vírou a manipulací
Moderní historici i neurovědci dnes nahlížejí Rasputina jinak. Nebyl démon ani světec, ale člověk s výjimečnou schopností číst lidskou psychiku a využívat ji. Jeho „zázraky“ byly kombinací empatie, intuice a psychologické dominance – tedy nástrojů, které se v rukou charismatika mění ve zbraň.
Rasputinův příběh je lekcí o tom, že víra sama o sobě není nebezpečná – nebezpečné je, když se promění v nástroj moci.
Zdroje
Oxford University Press. Rasputin and the Fall of the Romanovs (2022).
Journal of the History of Psychology. The Rasputin Effect: Charisma and Suggestion in Historical Context (2023).
Imperial College London. Psychology of Charismatic Influence (2024).
British National Archives. Papers from the Embassy in Petrograd, 1916.
University of St Andrews. The Myth and Reality of Grigori Rasputin (2020).
Harvard University Library. Primary Correspondence of Tsarina Alexandra Feodorovna (digit. edition, 2019).