Nicolae Ceaușescu: diktátor, který místo vytouženého nebe skončil před popravčí četou

dyž se ale v prosinci 1989 lidé konečně odvážili promluvit, jeho impérium se zhroutilo během čtyř dnů. Z boha národa se stal vězeň vlastního lidu.

Co se stalo

Nicolae Ceaușescu se dostal k moci v roce 1965, po smrti Gheorghe Gheorghiu-Deje. Zpočátku působil jako umírněný reformátor – odsoudil invazi Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a získal si tím sympatie Západu. Brzy se ale z reformátora stal autokrat s neomezeným kultem osobnosti.

Pod hesly „nezávislosti“ a „národní suverenity“ vytvořil režim, který kombinoval stalinskou kontrolu s orientálním megalomanstvím.

Během 70. let rozpoutal program „systematizace“, v jehož rámci nechal zbourat stovky vesnic, aby „modernizoval“ Rumunsko. Současně zahájil stavbu Paláce lidu – gigantické budovy, která dodnes patří mezi největší na světě (více než 330 000 m²).

Palác lidu, gigantická stavba v Bukurešti, která zdecimovala rumunskou ekonomiku, zdroj Pexels

Proč je to důležité

Ceaușescu se stal symbolem paradoxu východního bloku: člověkem, který získal respekt Západu tím, že se postavil Moskvě, a zároveň doma vytvořil nejtvrdší diktaturu v Evropě.

Na rozdíl od jiných komunistických vůdců proměnil komunismus v rodinnou dynastii. Jeho manželka Elena Ceaușescu zastávala funkci vicepremiérky a nechala si udělovat čestné doktoráty z chemie i univerzitní tituly, které nedokázala obhájit ani jazykově, ani odborně. Režim kolem ní vybudoval mýtus o „geniální vědkyni“, zatímco Rumuni trpěli nedostatkem potravin, topení i elektřiny.

V 80. letech se země propadla do ekonomického kolapsu. Ceaușescu se rozhodl splatit zahraniční dluh drastickým omezením dovozu – lidé mrzli a hladověli, zatímco režim vyvážel potraviny.

Jak to víme

Zdroje o rumunském režimu jsou dnes dobře dokumentovány díky otevřeným archivům Stasi, CIA a rumunské Securitate. Záznamy ukazují, že Ceaușescu kontroloval i ty nejmenší detaily života – od televizního vysílání po dětské učebnice. Každý projev byl inscenovaný: aplausy načasované, dav vybíraný.

Britská BBC i deníky The Guardian a Le Monde popsaly, že jeho poslední projevy působily „jako divadelní tragédie, kde herec nepochopil, že publikum už odešlo“.

Pád z trůnu

V prosinci 1989 propukly v Temešváru protesty po zatčení maďarského pastora László Tőkése. Zásah armády přerostl v revoluci. Ceaușescu se pokusil situaci zastavit projevem 21. prosince, ale dav ho vypískal – poprvé za 24 let vlády. Když pochopil, že ztratil kontrolu, pokusil se s Elenu uprchnout vrtulníkem.

Byli zadrženi armádou a 25. prosince 1989 postaveni před improvizovaný tribunál. Proces trval necelou hodinu. Odsouzeni za genocidu a zneužití moci byli popraveni střelbou ve dvoře kasáren v Târgoviște. Jejich těla se stala symbolem konce éry východních diktatur.

Co je sporné

Dodnes se vede spor, zda jejich poprava byla akt spravedlnosti, nebo zoufalství. Mnozí historici poukazují na to, že proces nesplňoval žádné právní standardy – nešlo o soud, ale o politické divadlo. Jiní argumentují, že revoluční chaos neumožňoval jinou možnost: lidé žádali konec, ne vyšetřování.

Další vrstvu sporu tvoří pohled na dědictví Ceaușescova režimu. Rumunsko zdědilo moderní infrastrukturu, ale i hluboké trauma a nedůvěru ve stát. Mnoho Rumunů dodnes vzpomíná, že se tehdy poprvé naučili bát vlastního ticha.

Nicolae Ceaușescu chtěl být věčný, ale zapomněl, že i kámen paláce se drolí. Jeho pád ukazuje, jak se z politiky může stát náboženství bez víry – rituál, který ztratí smysl ve chvíli, kdy lidé přestanou věřit. Z muže, který se viděl jako ztělesnění národa, zůstalo pár archivních záběrů a prázdná ložnice v Paláci lidu.

Dějiny mají zvláštní smysl pro ironii: na místech, kde kdysi visely jeho portréty, dnes visí mapy Evropy – tiché připomenutí, že moc je jen další kapitola v encyklopedii pomíjivosti.

🪖 Další články ze seriálu Diktátoři napříč dejinami:

Zdroje: Britannica, BBC, The Guardian, History, Reuters, Foto: Wikimedia Commons