Ať už pravda byla jakákoli, jedno je jisté: jeden z nejbrutálnějších diktátorů 20. století zemřel bez soudu, v džungli, obklopen lidmi, kteří se ho kdysi báli i uctívali.
Od pařížského studenta k revolucionáři
Pol Pot, vlastním jménem Saloth Sar, se narodil roku 1925 v Kambodži do poměrně zámožné rodiny. V mládí získal stipendium do Paříže, kde studoval elektrotechniku – a právě tam se setkal s myšlenkami francouzských marxistů a maoistů.
Po návratu do vlasti se stal členem podzemního hnutí, které se transformovalo v Komunistickou stranu Kampučie.
V roce 1963 převzal vedení a začal formovat ideologii, jež se později proměnila v krvavou utopii Rudých Khmerů.
Rok Nula: pokus o vymazání civilizace
Když Rudí Khmerové 17. dubna 1975 obsadili Phnom Penh, Pol Pot vyhlásil „Rok Nula“. Země měla začít znovu – bez tříd, peněz, škol, náboženství i měst.
Všichni obyvatelé byli násilně vyhnáni z měst na venkov, aby pracovali na polích. Záměrem tohotot kroku bylo vybudovat agrární komunistickou utopii. Realita? Otroctví, hladomor a masové vraždy.
Ti, kdo nosili brýle, mluvili cizím jazykem nebo měli vzdělání, byli označeni za „nepřátele revoluce“ – a systematicky popravováni. Kláštery se změnily v věznice, školy v mučírny. V nechvalně známém vězení Tuol Sleng (S-21) bylo zavražděno přes 14 000 lidí, často po měsících mučení. Celkem zahynulo 1,7 až 2 miliony obyvatel, tedy čtvrtina tehdejší populace Kambodže.
Mapa vytvořená z lidských lebek ve věznici Tuo Sleng, zdroj: Wikimedia Commons
Ideologie čistoty
Pol Pot věřil, že zničí všechny „zkažené“ prvky společnosti a vytvoří nový, čistý národ rolníků. Inspiraci čerpal z maoistické Číny, ale posunul ji do extrému.
Každý projev individuality byl vnímán jako zrada. Kambodža se proměnila v laboratoř absolutní moci, kde lidský život neměl žádnou cenu.
Jeho režim se pokusil přetvořit lidskou psychologii – od dětí oddělených od rodičů po kolektivní indoktrinaci. Zločiny Rudých Khmerů byly tak systematické, že historici je dodnes označují za jednu z nejdokonaleji zorganizovaných genocid moderní doby.
Pád režimu a život v džungli
V roce 1979 Pol Pot ztratil moc, když Kambodžu obsadila vietnamská armáda. Rudí Khmerové uprchli do džungle u hranic s Thajskem, odkud pokračovali v partyzánské válce.
Překvapivě však jejich hnutí mělo až do 80. let podporu některých západních zemí i Číny, které považovaly Vietnam za větší hrozbu. Studená válka tak paradoxně umožnila, že Pol Potův režim zůstal politicky „naživu“, i když byl fyzicky poražen.
Poslední roky tyrana
Na začátku 90. let se Rudí Khmerové rozpadali. V roce 1997 byl Pol Pot svými lidmi sesazen a umístěn do domácího vězení v džungli poblíž města Anlong Veng. Hrozilo, že bude vydán mezinárodnímu tribunálu.
O rok později, 15. dubna 1998, zemřel. Oficiální verze: infarkt. Alternativní verze: sebevražda jedem poté, co se dozvěděl o svém plánovaném vydání. Existují i spekulace, že mohl být umlčen svými spolubojovníky, aby nemluvil. Nikdy se to však neprokázalo.
Smrt bez spravedlnosti
Pol Pot byl zpopelněn na hranici s Thajskem v prosté dřevěné chatrči. Bez státního pohřbu, bez tribunálu, bez omluvy. Zemřel jako muž, který se za své zločiny nikdy nezodpovídal. Zanechal po sobě statisíce anonymních hrobů a zemi, která se s jeho dědictvím vyrovnává dodnes.
„Zemřel v klidu,“ psal tehdy The Guardian. „Ale svět, který zničil, se nikdy plně nezotavil.“ Jeho příběh ukazuje, že zlo může vyrůst i z ideálu rovnosti.
🪖 Další články ze seriálu Diktátoři napříč dejinami:
Psychologie diktátora: co se děje v hlavě člověka posedlého mocí
Propaganda jako zbraň: jak diktátoři ovládli svět – a proč se jejich metody vracejí v éře algoritmů
Jak se rodí tyranie: Anatomie moci, která se stále vrací, aneb co spojuje Stalina, Pol Pota a další
Zdroje: All That is Interesting, History.com, The Guardian, BBC, Foto: Wikimedia Commons