Ještě podivuhodnější než samotný rekord je však to, co speleologové našli cestou dolů. Téměř dva kilometry pod povrchem žije bezoký drobný živočich a celé hlubiny nejsou sterilní pustinou, ale překvapivě složitým ekosystémem. Krubera tak není pouze dírou hlubokou přes dva kilometry. Je to vertikální cesta do části Země, o jejímž životě jsme ještě nedávno věděli téměř nic.
Prvních několik desítek metrů vůbec nevypadalo slibně
Krubera leží v krasovém masivu Arabika v Abcházii na západním Kavkaze, nedaleko pobřeží Černého moře. Region je politicky sporný, mezinárodně je většinou považován za součást Gruzie. Jeden z názvů jeskyně, Voronja, znamená „Vraní“ – podle vran, které byly pozorovány u jejího vstupu. Druhé jméno odkazuje na ruského geografa a průkopníka výzkumu krasu Alexandra Krubera.
Když se do jeskyně na počátku 60. let pustili první gruzínští speleologové, nic nenasvědčovalo tomu, že stojí nad jedním z nejhlubších známých podzemních systémů planety. Dostali se jen několik desítek metrů dolů a cestu jim uzavřely úzké průchody.
Jeskyně poté zůstala dlouhá léta stranou hlavního zájmu.
Zlom přišel až s novou generací speleologů, kteří od 80. let začali masiv Arabika prozkoumávat systematičtěji. Místa považovaná dřívějšími výpravami za konečná nebyla přijímána jako definitivní. Úzké pasáže se zkoumaly znovu, odstraňovaly se závaly a hledala se okna do dalších částí systému.
A Krubera začala růst směrem, kterým může jeskyně růst nejděsivěji.
Dolů.
Speleologové postupně sestoupili tam, kam se před nimi nikdo nedostal
Na přelomu tisíciletí se tempo objevů prudce zrychlilo. V roce 2001 se ukrajinské expedici podařilo prozkoumat Kruberu do takové hloubky, že předstihla tehdejší světové rekordmany v západní Evropě. Poprvé v moderní historii se nejhlubší známá jeskyně planety nacházela mimo oblast Alp a Pyrenejí.
Pak padla hranice, která měla mezi speleology téměř mytický význam.
Dva kilometry.
V říjnu 2004 dosáhla expedice v Krubeře míst více než 2 000 metrů pod vstupem. Do té doby se žádný známý přírodní jeskynní systém tak hluboko nepodařilo prozkoumat.
Sestup samozřejmě nevypadá jako dlouhá šachta, kterou se člověk spustí na jediném laně. Krubera je komplikovaná vertikální síť propastí, úzkých meandrů, vodopádů, horizontálních pasáží a sifonů. Expedice proto budují hluboko pod zemí postupné tábory a přesunují mezi nimi lana, potraviny, potápěčské vybavení a další materiál. Výprava, kterou popsal National Geographic, přivezla k jeskyni více než pět tun vybavení.
V určitém bodě už navíc nestačí být vynikajícím speleologem.
Musíte se stát potápěčem.
Nejnižší části systému totiž uzavírají sifony – kompletně zatopené chodby, které lze překonat pouze pod vodou. Právě potápěč Gennadij Samochin v roce 2012 pronikl terminálním sifonem Dva Kapitana a posunul tehdejší měřenou hloubku Krubery na přibližně 2 199 metrů.
Ani tehdy ale příběh neskončil.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Krubera o rekord přišla. Pak se měřilo znovu
V nedalekém stejném krasovém masivu mezitím speleologové postupovali v další mimořádné jeskyni – Veryovkině.
V roce 2017 se právě Veryovkina dostala hlouběji než tehdejší hodnota Krubery a v následujících letech byla běžně uváděna jako nejhlubší známá jeskyně světa. Její průzkum dosáhl hodnot okolo 2,2 kilometru a další přesná měření pokračovala.
Jenže u rekordů hlubokých jeskyní není metr tak jednoduchou jednotkou, jak by se mohlo zdát.
Výsledná hloubka je rozdílem výšek mezi nejvyšším známým vstupem propojeného systému a nejnižším dosaženým bodem. V tak obrovském podzemním labyrintu se postupně zpřesňují polohy vstupů, staré geodetické tahy i hloubky zatopených sifonů. Výsledná čísla se proto mohou měnit, aniž by někdo objevil novou kilometrovou chodbu.
V srpnu 2024 se tým vrátil do Krubery právě kvůli novému podrobnému přeměření. Gennadij Samochin následně oznámil hodnotu 2 224 metrů, která by Kruberu znovu posunula před Veryovkinu. Novější ruské speleologické a geografické zdroje ji proto znovu označují za nejhlubší známou jeskyni světa.
Je tu však zajímavý háček.
Terminologie ještě není všude sjednocena. Dokonce odborná práce publikovaná v roce 2026 o mikrobiálním životě ve Veryovkině ji stále označuje za nejhlubší jeskyni světa a pracuje s hodnotou kolem 2 212 metrů. Jiné aktuální přehledy už řadí na první místo Kruberu s 2 224 metry a Veryovkinu s nově zpřesněnou hodnotou přibližně 2 209 metrů.
Nejbezpečnější formulace je tedy dnes možná ta nejzajímavější:
Krubera a Veryovkina jsou dvě jediné známé jeskyně planety, které překonávají hranici dvou kilometrů, a současné přeměřování znovu rozhoduje o tom, která z nich je skutečně nejhlubší.
Jenže skutečná zvláštnost Krubery začíná ještě dříve, než se dostaneme na její dno.
V hloubce 1 980 metrů se něco pohnulo
Speleologové byli dlouho zvyklí nacházet život v jeskyních. Pavoukovci, brouci, korýši nebo drobní bezobratlí se dokážou adaptovat na prostředí bez denního světla mimořádně dobře.
Ale čím hlouběji se výzkumníci dostávali, tím méně bylo jasné, jak daleko může složitější suchozemský život skutečně proniknout.
Biospeleologická expedice do Krubery v roce 2010 přinesla odpověď, kterou nikdo příliš nečekal.
V hloubce 1 980 metrů byl nalezen drobný chvostoskok, později popsaný jako nový druh Plutomurus ortobalaganensis. Nemá oči, je přizpůsoben permanentní tmě a dodnes bývá uváděn jako nejhlouběji nalezený skutečně suchozemský živočich na Zemi.
To ale nebyl osamělý tvor ztracený v propasti.
Výzkum publikovaný v International Journal of Speleology popsal v Krubeře více než dvanáct druhů členovců a zaznamenal společenstva života dokonce pod hranicí dvou kilometrů. Některé organismy byly skutečnými jeskynními specialisty, jiné se zřejmě dostávaly hluboko z vyšších partií systému. Povrchové druhy byly nalezeny až kolem úrovně −2 140 metrů.
„Svět, který tam neměl být“ je samozřejmě novinářská zkratka. Žádný biologický zákon nezakazuje životu existovat dva kilometry pod zemí.
Překvapivé je něco jiného.
Jak rozsáhlý tento svět je a jak hluboko dokáže pronikat.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Ani absolutní tma neznamená absolutní pustinu
Pro život v Krubeře existuje zásadní problém.
Žádné slunce.
Na povrchu většiny ekosystémů stojí fotosyntéza. Rostliny zachycují energii ze Slunce a přes potravní řetězce ji předávají dál. Téměř dva kilometry pod zemí tento zdroj neexistuje.
Přesto Krubera není biologicky mrtvá.
Mikrobiologický výzkum vzorků odebraných mezi přibližně 220 a 1 640 metry prokázal vysokou bakteriální diverzitu. Složení mikrobiálního společenstva se navíc měnilo podle hloubky, charakteru prostředí a také podle toho, jak často jednotlivé části navštěvovali lidé.
Část energie přichází paradoxně stále shora.
Déšť a tající sníh prosakují horninou, povrchové toky mizí do krasu a společně s vodou putují dolů i organické látky. Další materiál mohou zanášet živočichové nebo samotní lidé. Krubera tedy není dokonale izolovaná kapsle odříznutá od povrchového světa.
Je spíše jeho extrémně hlubokým pokračováním.
A voda, která jeskyní protéká, má ještě mnohem delší cestu.
Voda z horských propastí může skončit až u Černého moře
Krubera totiž není pouze soustavou prázdných prostor.
Je součástí obrovského krasového vodního systému uvnitř masivu Arabika.
Barvicí experimenty prováděné už v 80. letech ukázaly, že vody z centrální části masivu jsou hydraulicky propojené s velkými prameny u pobřeží Černého moře. Výzkumy zároveň počítají s tím, že část vody může ústit také prostřednictvím podmořských pramenů přímo pod hladinou moře.
To výrazně mění představu o Krubeře.
Nejde o izolovanou vertikální díru vyhloubenou do hory.
Voda sestupuje stovky a tisíce metrů vápencem, využívá pukliny a staré krasové kanály a nakonec míří směrem k úrovni moře. Geolog Alexander Klimchouk spojoval mimořádnou hloubku krasu Arabiky s dlouhodobým zdvihem Kavkazu, změnami hladiny okolních moří a miliony let trvajícím vývojem podzemního odvodnění.
Jeskyně, kterou dnes prochází člověk s lanem a čelovkou, je tedy jen tou částí systému, kam se jeho tělo dokáže vměstnat.
Voda zná cest mnohem více.
Možná jsme stále nenašli skutečné dno
Právě tato představa dává Krubeře její poslední záhadu.
„Nejhlubší známý bod“ není totéž jako skutečný geologický konec jeskyně.
Průzkum hlubokých krasových systémů často končí nikoli proto, že by chodba definitivně skončila, ale protože se stane příliš úzkou, zavalenou nebo kompletně zaplavenou. V Krubeře představují právě terminální sifony jednu z hlavních hranic dalšího postupu. Samochin už před expedicí roku 2024 upozorňoval, že systém může mít další potenciál.
Nikdo proto nemůže jednoduše říct, že pod současným nejhlubším bodem už nic není.
Může tam pokračovat zatopená chodba. Může existovat spojení s jinými částmi krasového systému. A protože hydrologie masivu ukazuje cestu vody směrem k pobřeží Černého moře, geologický systém zřejmě nekončí tam, kde dnes končí člověk.
V tom je Krubera možná fascinující víc než jakýkoli rekord.
Když vystoupáte na vrchol hory, okamžitě poznáte, že výš už pokračovat nelze.
V nejhlubších jeskyních takový okamžik často nepřijde.
Člověk sestoupí dva kilometry do Země, překoná stovky vertikálních úseků, několik dní žije v podzemních táborech, protáhne se místy, kterými sotva projde tělo, a nakonec se potopí do černé vody.
A teprve tam zjistí, že skutečné „dno“ možná vůbec nenašel.
Věděli jste, že…
…hranice dvou kilometrů pod vstupem byla pro speleologii dlouho tím, čím je osmitisícovka pro horolezce? První jeskyně hlubší než kilometr byla prozkoumána už v 50. letech 20. století, ale na dvojnásobnou hodnotu si speleologové museli počkat téměř půl století. Krubera byla prvním známým systémem, v němž se lidé přes tuto hranici dostali. Dnes známe pouze dvě jeskyně hlubší než dva kilometry – Kruberu a několik kilometrů vzdálenou Veryovkinu. Obě vznikly ve stejném mimořádném krasovém masivu Arabika.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Alexander Klimchouk – The deepest cave in the world in the Arabika Massif, Western Caucasus [2], International Journal of Speleology – The world's deepest subterranean community: Krubera-Voronja Cave [3], Biologia – Down into the Earth: microbial diversity of the deepest cave of the world [4], National Geographic – Call of the Abyss: World's Deepest Cave [5], TASS – expedition to remeasure Krubera Cave, 2024 [6], Microorganisms – Evaluation of the Bacterial Diversity in Veryovkina Cave [7]. img AI generated
