Ve skutečnosti tady však září tisíce drobných larev, které světlem lákají kořist do svých tenkých pastí. Přírodní jev tak dokonalý, že zpochybňuje, kde končí biologie a začíná poezie.
Zrození světla z temnoty
Na Severním ostrově Nového Zélandu, v kraji King Country, se pod povrchem krajiny rozkládá labyrint vápencových jeskyní, který před miliony let vytvořila podzemní řeka Waitomo. Je to místo, kde vlhkost visí ve vzduchu jako mlha a každý krok se rozléhá ozvěnou.
A pak – ticho. A tma, která se najednou rozsvítí.
Na stropech jeskyní se mihotají tisíce modrozelených světélek, jako by se někdo rozhodl schovat hvězdnou oblohu pod zem. Ale tyto hvězdy nejsou z ohně ani z plynu. Patří tvorům, kteří svým světlem klamou.
Jak funguje podzemní nebe
Původcem záře je Arachnocampa luminosa, endemický druh bioluminiscenčního hmyzu, který žije jen na Novém Zélandu.
Ve skutečnosti nejde o světlušky, ale o larvy dvoukřídlého hmyzu, které si kolem sebe vytvářejí hedvábnou past – tenké vlákno, z něhož visí desítky drobných kapek podobných rosy.
Každá kapka obsahuje lepkavou látku. Když se k ní přiblíží hmyz přilákaný světlem, uvázne. Larva ho pak pomalu vtáhne k sobě.
Z biologického pohledu je to důmyslný lovecký systém založený na bioluminiscenci – přeměně chemické energie na světelnou, kterou organismus využívá ke komunikaci nebo lovu.
Ale lidské oko, navyklé hledět vzhůru, si tu hru světla a tmy překládá jinak: jako vesmír, který se zrcadlí pod nohama.
Když věda potká mýtus
Domorodí Maorové o těchto jeskyních věděli dávno před příchodem Evropanů. Místo považovali za posvátné, protože věřili, že záře pochází z duší předků, kteří v podzemí střeží rovnováhu světa.
Jméno Waitomo pochází z maorštiny: wai znamená voda, tomo otvor nebo propast – „voda proudící otvorem“. Když se do jeskyně vpluje lodí, voda skutečně působí jako tekuté zrcadlo mezi světy.
První evropské mapování proběhlo v roce 1887, kdy náčelník Tane Tinorau spolu s britským zeměměřičem Fredem Maceem prozkoumal hlavní síň.
Při plavbě po řece je obklopilo světlo, které Tane popsal jako „nebe obrácené vzhůru nohama“.
Od té doby se Waitomo staly jednou z největších přírodních atrakcí Nového Zélandu, ale zároveň i místem, kde turismus a posvátnost stojí v křehké rovnováze.
Kouzlo pro návštěvníky – a past pro vědce
Nejznámější část komplexu, Glowworm Grotto, je dnes přístupná pouze v omezených skupinách. Návštěvníci sedí tiše v loďkách, zatímco průvodci – často potomci původních Maorů – nechávají řeku unášet do nitra tmy. Všude kolem září modré světlo.
Lidé mají sklon mluvit o „magii“ nebo „zázraku“, ale biologové v tom vidí fascinující důkaz evolučního přizpůsobení.
Světélkující larvy totiž využívají přesně odměřenou chemickou reakci luciferinu a luciferázy, která mění kyslík na světlo s minimální ztrátou energie – proces, který se vědci snaží napodobit v nanotechnologiích i lékařských diagnostikách.
Waitomo tak není jen turistickou atrakcí, ale i živou laboratoří přírody.
Křehká rovnováha světla a života
Zatímco světlo láká návštěvníky z celého světa, samo o sobě je nesmírně křehké. Larvy Arachnocampa luminosa reagují na sebemenší změny – zvýšení teploty, vlhkosti či množství oxidu uhličitého. Příliš mnoho návštěvníků tak může vést k jejich úhynu. Proto je přístup do jeskyní přísně regulovaný: loďky se pohybují po stanovených trasách a průvodci hlídají naprosté ticho.
Každé světélko je život. A každý výdech člověka může změnit rovnováhu podzemního ekosystému. Paradoxně tak musíme zadržet dech, abychom mohli spatřit dech přírody.
Když podzemí napodobuje vesmír
Z pohledu vědy jde o fascinující adaptaci. Z pohledu člověka o zážitek blízký mystickému vytržení. Stát v naprosté tmě, slyšet kapky vody a dívat se na hvězdnou oblohu, která není nad hlavou, ale pod zemí – to je okamžik, kdy se hranice mezi světem a vesmírem rozpouští.
Waitomo připomíná, že i v nejhlubší tmě může vzniknout světlo. A že příroda nepotřebuje naši představivost, aby vytvořila poezii – dokáže to sama.
Zdroje:
New Zealand Department of Conservation. Waitomo Glowworm Caves – Ecology and Protection Report. 2022.
National Geographic. Bioluminescent Wonders: The Hidden World of Glowworms in New Zealand. 2021.
Science Advances. Mechanisms of Bioluminescence in Arachnocampa Luminosa. 2020.
Auckland Museum Archives. The Discovery of Waitomo Caves: Oral Histories of Tane Tinorau. 2018.
BBC Earth. Nature’s Light: Glowworms and Fireflies Explained. 2019.
Journal of Evolutionary Biology. Luciferin Pathways and Adaptive Function in Diptera Larvae. 2017.
Foto: Pexels, Shutterstock, Instagram @ArtoVisals, @drliptak