Jedna dívka kousla kamarádku, druhá tloukla hlavou do kamenů, další člen se ukryl do spacáku. Šest lidí zemřelo, sedmnáctiletá Valentina Utočenko jako jediná přežila. Pitvy ukázaly především na podchlazení. Její bezprostřední svědectví však dodnes vyvolává otázku, zda samotný chlad skutečně vysvětluje celý příběh.
Výprava, která neměla být hazardem
Když se dnes případ z Khamar-Dabanu připomíná, téměř automaticky dostává přezdívku „burjatský Ďatlovův průsmyk“. Podobnost je zřejmá: skupina zkušených turistů, prudká změna počasí, smrt v odlehlých horách a okolnosti, které postupně přitáhly nejrůznější teorie od přírodních jevů až po tajné vojenské experimenty.
Jeden rozdíl je ale zásadní. Na Khamar-Dabanu někdo přežil.
Skupinu vedla jednačtyřicetiletá Ljudmila Korovina, mistryně sportu v pěší turistice a vedoucí klubu Azimut v kazašském Petropavlovsku. Měla za sebou výpravy do Ťan-šanu, Altaje i Sajanských hor a své svěřence znala z předchozích cest.
S ní vyrazili Alexandr Krysin, Taťjana Filipenko, Denis Švačkin, Viktoria Zalesova, Timur Bapanov a Valentina Utočenko. Nejmladším účastníkům bylo kolem patnácti až sedmnácti let, ostatní byli mladí dospělí. Nešlo však o skupinu lidí, kteří by poprvé v životě viděli batoh a horskou stezku.
Na cestu vyrazili 2. srpna 1993. Ve stejné oblasti se pohybovala ještě další skupina z Petropavlovsku, v níž byla Korovinina dcera Natalja. Obě výpravy měly mít na trase body, kde se jejich cesty protnou.
První dny nepřinesly nic, co by předznamenávalo katastrofu. Pak se změnilo počasí.
Déšť, sníh a noc na holém svahu
V Khamar-Dabanu dokáže být léto zavádějící pojem. Začalo pršet, ochladilo se a silný vítr výrazně zhoršil podmínky. Podle pozdějšího vyprávění Utočenko přišel déšť tak intenzivní, že se objevovaly i sesuvy půdy. Skupina postupovala v mokrém oblečení a 4. srpna se utábořila na otevřeném svahu hory známé jako Retransljator či Tritrans.
Právě toto rozhodnutí se později stalo jedním z nejdiskutovanějších bodů celého případu.
Nedaleko výše na hřebeni se nacházela retranslační stanice poskytující alespoň určitou ochranu před počasím. Ještě důležitější bylo, že poměrně blízko pod skupinou začínal les, kde byl vítr slabší a bylo možné rozdělat oheň. Podle pozdějších rekonstrukcí k němu zbývalo sestoupit několik stovek metrů.
Korovina přesto rozhodla zůstat na otevřeném místě. Nevíme přesně proč. Skupina mohla být příliš unavená, orientace v mlze a srážkách byla obtížná a dostupné mapy nemusely odpovídat skutečnému terénu.
Následující ráno sněžilo. A právě tehdy začíná část příběhu, kterou známe téměř výhradně díky jedinému člověku.
Alexandr začal padat
Valentina Utočenko po svém zachránění sepsala vysvětlení, které je pro případ mimořádně důležité. Nejde o vzpomínku vytvořenou po třiceti letech ani o televizní rekonstrukci. Text vznikl bezprostředně po katastrofě.
A je dobré držet se právě jeho, protože pozdější internetové verze příběhu přidaly řadu detailů, které v původním svědectví vůbec nejsou.
Ráno 5. srpna se turisté chystali sestoupit. Alexandr Krysin podle Utočenko oznámil, že jsou promočení a mrznou. Skupina sbalila vybavení a začala se pohybovat dolů. Ušla sotva několik metrů, když Krysin začal padat.
Ostatní ho zvedli, ale znovu se zhroutil. Utočenko následně zaznamenala krvácení z jeho uší. Korovina u něj zůstala a zbytku skupiny přikázala pokračovat dolů, vzápětí je však zastavila a požádala někoho, aby se vrátil.
Valentina vystoupala zpět.
Krysin podle ní ležel s nezvykle široce otevřenýma očima a nepřítomným pohledem. Korovina mu zkontrolovala puls a oznámila, že srdce nebije. Od té chvíle se skupina začala rozpadat způsobem, který dal celé události její děsivou pověst.
Jedna ji kousla, druhá začala tlouct hlavou do kamení
Korovina požádala Valentinu, aby pomohla Viktorii Zalesové. Když se k ní Valentina přiblížila, Viktoria ji kousla. Taťjana Filipenko začala tlouct hlavou do kamenů.
Denis Švačkin se ukryl za kameny a zalezl do spacáku. Korovina mezitím přestala dýchat. Valentina se pokoušela postavit Timura Bapanova, ale ani on už nereagoval. Nakonec pochopila, že sama ostatním nepomůže, a sestoupila k lesu. Tam si oblékla další vrstvy, vlezla do spacáku a přečkala noc.
Ráno se ještě jednou vrátila. Nahoře viděla Taťjanu, Denise, Timura a Viktorii. Výše leželi Alexandr a Ljudmila. Nikdo se nehýbal.
Potom Valentina vzala jídlo a mapu z vybavení své vedoucí a vyrazila hledat pomoc. Po několika dnech se dostala k řece Sněžnaja, kde ji 8. srpna spatřila skupina vodáků. Ti ji nakrmili, zahřáli a později dopravili z hor.
Těla ostatních členů skupiny byla nalezena až 26. srpna.
Internet udělal příběh ještě děsivější. Původní verze ho ale nepotřebuje
V pozdějších článcích lze narazit na mnohem dramatičtější obraz. Krev prý turistům tekla současně z očí, uší i úst, všichni měli pěnu u úst, trhali ze sebe oblečení, dusili se a během několika minut zemřeli v křečích.
Část těchto motivů se v různých pozdějších svědectvích skutečně objevuje. Nejsou však všechny součástí Utočenkina bezprostředního písemného popisu z roku 1993. Ten je podstatně střídmější: Krysin opakovaně padá a krvácí z uší, Viktoria Valentinu kousne, Taťjana se udeří hlavou o kameny, Denis se ukryje ve spacáku a ostatní postupně přestávají reagovat.
To je důležitý rozdíl. Khamar-Daban není záhadný proto, že bychom potřebovali přijmout nejdramatičtější internetovou verzi událostí. Je dost podivný už v nejstarším dostupném svědectví.
A zároveň v něm existuje velmi konkrétní stopa, která může vysvětlovat překvapivě velkou část toho, co Valentina viděla. Tou stopou je zima.
Podchlazení není jen člověk, který se třese zimou
Pitevní závěry spojily smrt skupiny především s podchlazením. Podle pozdějších zpráv soudní lékaři neobjevili zranění, která by vysvětlovala smrt jiným vnějším násilím.
Na první pohled to působí nedostatečně. Jak může podchlazení vysvětlit lidi, kteří se najednou začnou chovat iracionálně? Ve skutečnosti poměrně dobře.
Hypotermie nezačíná až ve chvíli, kdy člověk leží nehybně ve sněhu. S postupujícím poklesem tělesné teploty dochází k poruchám úsudku, koordinace a vědomí. Člověk může být zmatený, neohrabaný, zpomalený a dělat rozhodnutí, která by za normálních okolností nedávala smysl. Při hlubším podchlazení může následovat výrazný útlum centrální nervové soustavy, poruchy srdečního rytmu, bezvědomí a srdeční zástava.
Známý je dokonce jev nazývaný paradoxní svlékání, při němž těžce podchlazený člověk začne odkládat oblečení, přestože právě umírá zimou. Závažná hypotermie tedy dokáže produkovat scény, které při zpětném pohledu vypadají téměř nevysvětlitelně.
Podmínky na Khamar-Dabanu byly navíc pro rychlé ochlazování organismu téměř ideální: mokré oblečení, vítr, nízká teplota, vyčerpání a omezená možnost zahřát se. CDC upozorňuje, že právě voda v oblečení a proudění vzduchu dramaticky urychlují ztrátu tělesného tepla. Pokud člověku zároveň docházejí energetické zásoby, přestává být schopen vytvářet dostatek tepla třesem a pohybem. A právě vyčerpané energetické rezervy se v diskusích kolem pitvy skupiny objevují opakovaně.
Možná tedy není otázkou, zda podchlazení dokázalo členy výpravy zabít. Dokázalo. Otázkou zůstává, jestli vysvětluje všechno.
Proč první zkolaboval právě Krysin?
Alexandr Krysin patřil podle vzpomínek blízkých k fyzicky nejsilnějším členům skupiny. Sportoval, měl s horami značné zkušenosti a otužoval se. Přesto byl podle Utočenko první, kdo během sestupu náhle přestal být schopen pokračovat.
Samo o sobě to hypotermii nevylučuje. Lidé se neochlazují stejnou rychlostí a rozhodovat může mokré oblečení, vyčerpání, množství jídla, zdravotní stav, předchozí námaha i individuální reakce organismu.
Krvácení z uší ale působilo natolik neobvykle, že se stalo jedním z hlavních motorů alternativních teorií.
Objevilo se podezření na otravu jídlem, toxický plyn, chemické látky, kontaminovanou vodu, výškovou nemoc nebo infrazvuk vyvolávaný silným větrem mezi horskými masivy. Rodiny některých obětí dodnes pochybují, že by pouhé podchlazení vysvětlovalo rychlost událostí i pozorované příznaky.
Problém spočívá v důkazech.
U nalezených konzerv nebyla prokázána otrava. Pro tajnou chemickou nebo vojenskou zkoušku neexistuje doložená dokumentace. Hypotéza infrazvuku vychází z možné interakce silného větru s terénem, nikoli z měření provedeného na místě v době katastrofy. Ani teorie o toxickém oblaku zatím nemá materiální stopu, která by ji odlišila od spekulace.
A výšková nemoc má další problém: výška kolem 2 300 metrů je pod úrovní, kde se těžké formy obvykle očekávají u zdravých lidí bez dalších okolností. Máme tedy několik hypotéz, ale žádnou, která by zároveň dobře vysvětlila celý průběh a byla podložena přímým důkazem.
Nejzajímavější vysvětlení možná není jedna příčina
Možná děláme chybu už ve způsobu, jakým otázku formulujeme. Co když se nestalo jedno tajemné něco, co během několika minut zasáhlo šest lidí?
Skupina už před krizí strávila dlouhou dobu v chladu a mokru. Její členové byli fyzicky vyčerpaní. V noci se pořádně nezahřáli. Ráno se ocitli na exponovaném hřebeni, stále v mizerném počasí. Potom náhle zkolaboval jeden člověk.
Pokud Krysin prodělal akutní zdravotní příhodu – způsobenou podchlazením, poruchou srdečního rytmu nebo jiným problémem – mohlo jeho zhroucení změnit situaci z nebezpečné v katastrofální. Skupina se zastavila. Lidé, kteří potřebovali co nejrychleji klesnout do závětří a vytvořit teplo pohybem, zůstali stát ve větru a sněhu. Korovina se věnovala umírajícímu členovi. Ostatní čekali pod plachtou. Jejich tělesná teplota dál klesala. A s ní mohl klesat i jejich úsudek.
V určité chvíli už tedy nemusíme hledat „šílenství“, které postihlo celou skupinu. Mohli bychom sledovat několik různě podchlazených, vyčerpaných a psychicky otřesených lidí, kteří postupně ztrácejí schopnost jednat racionálně. Hypotermie navíc může působit na jednotlivce různou rychlostí a není nutné, aby všichni vykazovali stejné příznaky.
Proč přežila právě Valentina? Možná proto, že udělala jedinou věc, kterou v té chvíli organismus potřeboval: odešla z exponovaného svahu dolů do lesa, oblékla se a zalezla do spacáku.
Nemusela být vůči neznámému jedu imunní. Mohla jednoduše jako jediná včas opustit místo, kde ostatní rychle ztráceli teplo.
Tohle je pouze rekonstrukce, nikoli definitivní řešení případu. Má však jednu velkou výhodu: nepotřebuje neznámou zbraň ani dosud neobjevený přírodní jev. Vychází z podmínek, které na místě skutečně byly, z bezprostřední výpovědi přeživší a z toho, co o podchlazení ví medicína.
Jenže jedna mezera zůstává
Právě proto je Khamar-Daban tak fascinující. Na rozdíl od mnoha slavných záhad nemáme jen několik podivně nalezených těl a prázdné místo mezi posledním známým okamžikem a smrtí. Máme člověka, který stál přímo uprostřed událostí.
Valentina Utočenko viděla Alexandra padat. Viděla změnu chování ostatních. Dotýkala se svých kamarádů. Vrátila se druhý den na místo jejich smrti. A přežila dost dlouho na to, aby svoji zkušenost popsala.
Přesto nám ani očitý svědek nedává jednoduchou odpověď.
Je možné, že oficiální závěr byl v zásadě správný a celý případ je především děsivou ukázkou toho, jak rychle může kombinace mokra, větru, únavy a nízké teploty zničit skupinu, která ještě několik hodin předtím působila schopně a zkušeně.
Je možné, že první kolaps měl jinou příčinu a podchlazení potom dokončilo katastrofu. A nelze úplně vyloučit ani to, že v příběhu skutečně chybí faktor, který se už po více než třiceti letech nepodaří rekonstruovat.
Záhada Khamar-Dabanu tak možná nespočívá v tom, že bychom netušili, co ty lidi zabilo. Mnohem nepříjemnější otázka zní, proč se cesta k jejich smrti odehrála právě tak, jak ji jediná přeživší popsala.
A na tu zatím jednoznačnou odpověď nemáme.
Věděli jste, že…
…chování těžce podchlazeného člověka může být natolik nelogické, že samo vytváří zdání záhady? Vedle zmatenosti, poruch úsudku a koordinace je v soudním lékařství dobře zdokumentován nejen paradoxní svlékání, ale také takzvané terminální zahrabávání či „hide-and-die“ chování. U toho se člověk v konečné fázi podchlazení snaží zalézt do malého nebo skrytého prostoru. Denisovo rozhodnutí ukrýt se za kameny a do spacáku proto nemusí být dokladem neznámého psychického působení. Může naopak patřit k těm částem Utočenkina svědectví, které jsou s těžkou hypotermií slučitelné.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Tengrinews – „Правду мы не узнали“. Причина гибели казахстанцев на Байкале спустя 32 года остаётся тайной [2], Komsomolskaja pravda – Что произошло на бурятском «перевале Дятлова» [3], RIA Novosti – Тайна «Бурятского перевала Дятлова»: что случилось с туристами летом 93-го [4], CDC Yellow Book – Heat and Cold Illness in Travelers [5], NCBI Bookshelf – Hypothermia [6]. img AI generated
