Starší obyvatelé oblasti proslulé vysokým počtem dlouhověkých lidí vykazovali větší otevřenost novým zkušenostem. Zůstávali zvědavější, častěji se věnovali koníčkům a lépe zvládali každodenní potíže. Studie netvrdí, že samotná zvědavost přidává roky života. Naznačuje však, že může člověka udržovat v pohybu ve chvíli, kdy se jeho svět začíná přirozeně zmenšovat.
Nezkoumali jen stoleté obyvatele
Tým vedený psycholožkou Marií Chiarou Fastameovou z Univerzity v Cagliari oslovil 125 obyvatel Sardinie ve věku od 71 do 101 let. Pětapadesát účastníků žilo v sardinské modré zóně, tedy v oblasti spojované s mimořádnou dlouhověkostí. Dalších sedmdesát pocházelo z jiné venkovské komunity, která mezi modré zóny nepatří.
Obě skupiny měly podobné kulturní a socioekonomické prostředí a stejný přístup k italskému veřejnému zdravotnictví. Výzkumníci posuzovali jejich kognitivní schopnosti, vnímané tělesné a duševní zdraví, psychickou pohodu, způsob zvládání problémů, trávení volného času a pět základních osobnostních rysů.
Právě tady je důležitá první korekce původně lákavého titulku. Nešlo o studii složenou výhradně ze stoletých lidí a výzkumníci nesledovali, kdo bude žít déle. Zkoumali spíše to, jak vypadá psychologický profil lidí, kteří se ve vysokém věku stále těší relativně dobrému fungování.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Jeden rys mezi skupinami skutečně vyčníval
Psychologové často popisují osobnost pomocí modelu „velké pětky“. Patří do něj otevřenost vůči zkušenostem, svědomitost, extraverze, přívětivost a neuroticismus.
Otevřenost neznamená jen ochotu skočit padákem nebo odjet bez plánu na druhý konec světa. Zahrnuje také zvídavost, vnímavost k novým myšlenkám, zájem o učení, estetické podněty a ochotu dělat věci jinak než dosud.
Právě v této vlastnosti dosáhli obyvatelé modré zóny vyšších hodnot než jejich vrstevníci z druhé sardinské komunity. Zároveň vykazovali lepší strategie zvládání problémů, větší emoční kompetenci a častěji se zapojovali do fyzicky nebo duševně stimulujících volnočasových aktivit.
Rozdíl byl patrný také v množství času věnovaného koníčkům. Obyvatelé modré zóny uváděli v průměru přibližně 11,3 hodiny týdně, zatímco srovnávací skupina asi 6,8 hodiny. Výzkumníci do této oblasti zahrnovali například čtení, sport, zahradničení a kognitivně podnětné aktivity provozované také v komunitních centrech.
Zvědavost možná neprodlužuje život přímo
Studie neukázala, že by otevřenější lidé automaticky vykazovali lepší zdravotní stav. Mezi oběma oblastmi se dokonce neobjevil významný rozdíl v celkové kvalitě života související se zdravím. Výraznější rozdíly se týkaly psychologických zdrojů a způsobu trávení času.
Právě zde se nabízí pravděpodobnější vysvětlení. Osobnost nemusí délku života ovlivňovat přímo. Může však pomáhat vytvářet prostředí a návyky, které podporují aktivní stárnutí.
Zvědavý člověk má větší důvod otevřít knihu, naučit se pracovat s novým nástrojem, přidat se k místní skupině nebo přijmout pozvání na činnost, kterou dosud nezkusil. Každá z těchto drobností může znamenat pohyb, sociální kontakt, soustředění i pocit, že život stále obsahuje něco, co stojí za objevení.
Vyšší otevřenost v celé zkoumané skupině souvisela s lepší psychickou pohodou, účinnějším zvládáním problémů, větší emoční kompetencí a vyšším zapojením do koníčků. Výsledky proto podporují představu, že zvědavost funguje spíše jako motor aktivity než jako samostatný biologický elixír.
Důležitá nebyla jen otevřenost
Výzkum zároveň ukázal, že úspěšné stárnutí pravděpodobně nevysvětluje jediný osobnostní rys.
Vyšší svědomitost souvisela s lepší celkovou psychickou pohodou, větší životní spokojeností a účinnějšími strategiemi zvládání potíží. Přívětivost byla spojena s vyšší osobní spokojeností. Naopak lidé s vyšším neuroticismem, tedy větší náchylností k úzkosti, negativním emocím a psychickému napětí, hodnotili svou kvalitu života související se zdravím hůře.
To neznamená, že člověk musí svou osobnost ve vysokém věku kompletně přestavět. Spíše se ukazuje, že některé její stránky podporují chování, které pomáhá udržovat každodenní fungování: pravidelnost, schopnost požádat o pomoc, zájem o druhé i ochotu upravit plány podle měnících se možností.
Autoři výzkumu upozorňují také na schopnost vybírat si činnosti, které člověk stále zvládne a považuje je za smysluplné. Zdravé stárnutí pak nemusí znamenat odmítání všech omezení, ale chytré přizpůsobení. Člověk se nevzdá aktivity úplně, pouze najde její novou podobu.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Otevřená mysl nemusí znamenat velká dobrodružství
Z praktického hlediska je na výsledku nejzajímavější, že otevřenost se může projevovat velmi nenápadně. Nemusí jít o cestování, studium univerzity nebo radikální životní změnu.
Novým podnětem může být odlišná cesta na procházku, první pokus o práci s chytrým telefonem, návštěva nové výstavy, jiný druh cvičení, hra, hudební nástroj nebo rozhovor s člověkem z jiné generace. Podstatná není velikost zážitku, ale ochota nepovažovat vlastní svět za definitivně uzavřený.
To je také hlavní rozdíl oproti dříve zpracovanému tématu účasti ve volbách. Tam byl důležitý pocit občanského zapojení a příslušnosti ke společnosti. Sardinská studie míří hlouběji k samotnému nastavení osobnosti: zda člověk stále očekává, že se může něco naučit, změnit názor nebo objevit činnost, která mu přinese nový důvod vstát ráno z postele.
Studie má hranice, které nelze přehlédnout
Výsledky působí povzbudivě, ale neposkytují jednoduchý recept na stoletý život. Výzkum byl průřezový, takže zachytil účastníky pouze v jednom okamžiku. Nelze z něj určit, zda otevřenost vede k aktivnějšímu stárnutí, nebo zda si lidé s lepší psychickou a tělesnou kondicí snáze zachovávají zvědavost.
Vzorek byl navíc poměrně malý, účastníci pocházeli pouze ze sardinských venkovských komunit a šlo převážně o samostatně žijící, relativně dobře fungující starší lidi. Osobnost byla měřena krátkým dotazníkem, v němž každý z pěti rysů zastupovaly pouze dvě položky. Výsledky proto nelze automaticky přenést na všechny seniory ani na jiné oblasti dlouhověkosti.
Přesto studie přidává důležitý dílek k širšímu obrazu. Dlouhý a kvalitní život nevzniká pouze z jednotlivých „správných“ potravin nebo počtu kroků. Záleží také na tom, co člověka vede k tomu, aby tyto návyky udržoval, zůstával mezi lidmi a nevystoupil ze života dříve, než ho k tomu donutí tělo.
Vědělijste, že…
…otevřenost vůči zkušenostem je jediným z pěti základních osobnostních rysů, který přímo zahrnuje intelektuální zvědavost, představivost a zájem o nové podněty? Neznamená automaticky vyšší inteligenci ani společenskost. Člověk může být tichý a introvertní, a přesto zůstat mimořádně otevřený novým myšlenkám, knihám, dovednostem a pohledům na svět.
VÍCE NA TÉMA LONGEVITY
Zdroje: Kód Enigma [1], International Journal of Applied Positive Psychology – Health Related Quality of Life and Personality Characteristics for Aging Well: Evidence from the Sardinian Blue Zone [2], ScienceAlert – People Who Live to 100 Have One Thing in Common – And It’s Not Just Diet [3], Journal of Happiness Studies – Hedonic and Eudaimonic Well-Being in Late Adulthood: Lessons from Sardinia’s Blue Zone [4], Behavioral Sciences – Resilience in Elders of the Sardinian Blue Zone [5], img ai generated
