Krvavá zábava, kterou si spojujeme s Tudorovci
Dlouho však nebylo jasné, jak hluboko tato tradice sahá. Bear-baiting měl jednoduchý a brutální princip. Medvěd byl obvykle uvázán tak, aby se mohl bránit, ale nemohl uniknout, a proti němu byli vypouštěni psi. Podívaná přitahovala publikum a v raném novověku se stala součástí městské zábavní ekonomiky.
Nejlépe známé jsou anglické příklady ze 16. a 17. století. Podniky určené pro zápasy se nacházely v londýnském Bankside a představení sledovali lidé z různých vrstev společnosti. Dobové prameny spojují podobnou zábavu dokonce s královským dvorem. Nabízelo se proto vysvětlení, že její skutečný rozmach přišel až s raným novověkem. Nová mezioborová práce však hledala stopy mnohem hlouběji v minulosti.
Jeden obrázek nestačí
Náznaky středověkého bear-baitingu existovaly už dříve. V iluminovaných rukopisech lze najít medvědy a psy v konfliktních scénách, jenže středověká marginalia jsou plná absurdních, symbolických i fantastických motivů. Jeden obrázek proto nedokazuje, že znázorněná činnost skutečně patřila k běžné zábavě.
Výzkumníci proto spojili několik typů důkazů. Analyzovali literární texty, písemné účty a záznamy, obrazové prameny i archeologické nálezy medvědích kostí. Zároveň sledovali prostředí, v němž se medvědi objevovali – města, hrady, kláštery i místa spojená s elitami.
Teprve ve chvíli, kdy se jednotlivé stopy začnou překrývat v čase a prostoru, vzniká mnohem přesvědčivější obraz než z osamocené iluminace.
Normani mohli tradici výrazně posílit
Studie sleduje vývoj podobných praktik v Anglii a severní Francii od 12. století. Autoři přitom vidí výraznější množství důkazů v Anglii po normanském dobytí roku 1066.
To automaticky neznamená, že Vilém Dobyvatel přivezl do země první medvědí zápas ani že před Normany v Anglii nic podobného neexistovalo. Prameny tak přesný závěr neumožňují. Podoba důkazů však naznačuje kulturní spojení mezi severní Francií a Anglií a postupné šíření nebo upevňování podobných praktik přes Lamanšský průliv.
Zajímavé je také to, že medvědi nebyli výhradně záležitostí jednoho společenského prostředí. Stopy se objevují u mocenských center i v širším městském kontextu.
Odkud se medvědi brali?
Ve středověké Anglii představuje medvěd zvláštní případ také proto, že původní populace medvěda hnědého z Británie zmizela mnohem dříve. Zvířata přítomná ve vrcholném středověku proto musela být dovezena.
To z nich činilo nákladné a nápadné tvory. Jejich držení vyžadovalo transport, potravu a kontrolované podmínky. Medvěd mohl fungovat jako symbol moci, exotické zvíře i zdroj veřejné zábavy. Právě propojení vysokého statusu s násilnou podívanou pomáhá vysvětlit, proč se jeho stopy objevují například v prostředí hradů.
Shakespeare stál až na konci dlouhého příběhu
Nový výzkum neposouvá pouze datum vzniku jedné kruté zábavy. Mění obraz středověké společnosti a jejího vztahu k divokým zvířatům. Medvěd nebyl jen znakem v heraldice, postavou legend nebo exotickou součástí šlechtického zvěřince. Mohl být také aktérem organizované podívané, v níž se zvířecí násilí stávalo veřejnou zábavou.
Když se tedy bear-baiting o několik století později objevuje v Anglii Tudorovců a Stuartovců jako dobře organizovaný podnik, nevzniká z ničeho. Za slavnými londýnskými arénami leží mnohem starší tradice, jejíž obrysy začínají být díky kostem, účtům, rukopisům a dalším stopám konečně viditelné.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Society & Animals – The Origins of Bear-Baiting: Evidence from Medieval England and France, DOI 10.1163/15685306-bja10301 [2], Cardiff University – Bear baiting became more common following Norman invasion [3]. img ai generated
