Devět hodin lovu pod hladinou Středozemního moře
Večer 30. října 1942 se ve východním Středomoří, nedaleko egyptského Port Saidu, odehrával dlouhý a vyčerpávající souboj. Německá ponorka U-559 se pokoušela uniknout skupině britských válečných plavidel, která ji pronásledovala a opakovaně zasypávala hlubinnými náložemi. Německý velitel Hans Heidtmann se snažil udržet ponorku pod hladinou, ale po přibližně devíti hodinách pronásledování začalo být zřejmé, že další odpor nebude možný.
Poškozená ponorka se nakonec vynořila. Britské torpédoborce na ni zamířily světlomety a posádka U-559 začala opouštět plavidlo. Němci se pokoušeli ponorku potopit, aby nepadla do rukou nepřítele, ale v nastalém zmatku nedokázali včas zničit veškeré citlivé vybavení a dokumentaci.
Pro britského velitele torpédoborce HMS Petard Marka Thorntona se tím otevřela mimořádná příležitost. Německé ponorky byly nejen nebezpečnými protivníky na moři, ale také součástí rozsáhlého komunikačního systému, jehož zprávy Britové zoufale potřebovali číst. Každý zachráněný dokument mohl pomoci odhalit jejich polohy, rozkazy a připravované operace.
Jenže U-559 se začínala potápět. Nikdo nevěděl, jak dlouho zůstane na hladině, jak rychle do ní proniká voda ani zda Němci uvnitř nepřipravili další opatření, která by měla zabránit ukořistění tajných materiálů.
Přesto se britští námořníci rozhodli vstoupit dovnitř.
Tři muži sestoupili do ponorky. Vrátil se jediný
Poručík Anthony Fasson a zkušený námořník Colin Grazier se dostali k poškozené ponorce a sestoupili jejím úzkým vstupním průlezem. Ve stísněných prostorách hledali především dokumenty, které by mohly obsahovat německé šifrovací postupy a kódové tabulky.
Při práci jim pomáhal šestnáctiletý Tommy Brown, civilní zaměstnanec organizace NAAFI, která zajišťovala zásobování a služby příslušníkům britských ozbrojených sil. Na Petardu pracoval jako pomocník v lodní kantýně. Přesto se zapojil do nebezpečné akce, při níž měl za úkol přebírat nalezené písemnosti a předávat je mužům čekajícím na člunu.
Podle pozdějších rekonstrukcí podnikl Brown několik cest mezi vnitřkem ponorky a jejím vstupním průlezem. Fasson s Grazierem mezitím pokračovali v prohledávání prostoru. Našli dokumenty, které okamžitě předali k vynesení. Voda však stále pronikala dovnitř a ponorka se postupně nořila hlouběji.
Rozhodující okamžik přišel náhle. U-559 se začala prudce potápět a Fasson s Grazierem už nedokázali uniknout. Oba zmizeli spolu s plavidlem pod hladinou. Brown se zachránil a získané dokumenty se dostaly na HMS Petard.
Přesné detaily posledních minut se v jednotlivých historických líčeních liší. Shodují se však v tom podstatném: oba britští námořníci zahynuli při pokusu zachránit šifrovací materiál a jejich mladý pomocník dokázal část nalezených dokumentů dostat do bezpečí.
Fasson a Grazier byli posmrtně vyznamenáni Jiřího křížem, jedním z nejvyšších britských ocenění za statečnost mimo přímý boj. Tommy Brown obdržel Jiřího medaili. Jejich skutečný přínos však zůstal dlouho utajený, protože zveřejnění podrobností by mohlo Němcům prozradit, jaké informace Spojenci získali.
Proč dvě obyčejné knihy znamenaly více než šifrovací stroj
Na první pohled by se mohlo zdát, že nejdůležitějším úlovkem musel být samotný stroj Enigma. Tak to ale nebylo. Britové z U-559 nezachránili funkční čtyřrotorovou Enigmu. Zásadní hodnotu měly zejména dvě knihy: německý Wetterkurzschlüssel, tedy systém zkrácených meteorologických zpráv, a Kurzsignalheft, kniha postupů pro zkrácené radiové zprávy.
Abychom pochopili jejich význam, musíme si uvědomit, jak německá námořní komunikace fungovala. Enigma nebyla stroj, který by jednou nastaveným způsobem převáděl každé písmeno na stejné jiné písmeno. Její vnitřní mechanismus se při psaní postupně měnil a jednotlivé jednotky používaly stanovené klíče a provozní postupy.
Během války navíc Němci své šifrovací systémy zdokonalovali. Od února 1942 začaly německé ponorky v Atlantiku používat čtyřrotorovou verzi Enigmy označovanou M4. Pro britské kryptology v Bletchley Parku to představovalo vážný problém, protože dosavadní metody přestaly být při čtení části ponorkové komunikace dostatečně účinné.
Samotná znalost konstrukce stroje nestačila. Kryptologové potřebovali zjistit jeho konkrétní nastavení pro příslušný den a komunikační síť. K tomu jim pomáhaly takzvané cribs – pravděpodobné nebo známé úseky původního textu, které bylo možné porovnávat se zachycenou zašifrovanou zprávou.
A právě zde byly ukořistěné knihy mimořádně cenné.
Německé ponorky totiž potřebovaly pravidelně odesílat informace o počasí, pozorovaných lodích nebo dalších situacích. Aby zkrátily dobu vysílání a snížily riziko, že jejich polohu zachytí nepřátelské zaměřovací stanice, používaly speciální kódové postupy, které převáděly delší sdělení do krátkých skupin znaků. Ty se následně šifrovaly Enigmou.
Pokud britští kryptologové znali způsob sestavování těchto krátkých zpráv, měli mnohem lepší představu, co se může skrývat uvnitř zachyceného radiového vysílání. Takové vodítko jim pomáhalo hledat správné nastavení Enigmy.
V tomto smyslu nebyly dvě knihy pouhým doplňkem šifrovacího stroje. Poskytovaly právě ty informace, které při jeho prolamování chyběly.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Bletchley Park čekal na příležitost od února 1942
Britské kryptologické centrum Bletchley Park už před ukořistěním U-559 dosáhlo významných úspěchů při čtení německé komunikace. Práce matematiků, lingvistů, techniků a dalších specialistů umožňovala Spojencům získávat mimořádně cenné informace o nepřátelských operacích.
Zavedení čtyřrotorové Enigmy M4 ale způsobilo vážný výpadek v možnosti pravidelně číst zprávy německých ponorek v Atlantiku. Tato komunikační síť, známá Spojencům pod označením Shark, používala německý šifrovací systém Triton. V době, kdy německé ponorky napadaly zásobovací konvoje, představovala ztráta přístupu k jejich komunikaci velmi nebezpečnou komplikaci.
Materiály z U-559 dorazily do Bletchley Parku 24. listopadu 1942. Kryptologové je začali analyzovat a postupně využívat při luštění zachycených zpráv. Dne 13. prosince se podařilo dosáhnout významného průlomu a znovu číst část komunikace, která byla po mnoho měsíců mimo pravidelný dosah britských analytiků.
Úspěch měl mimořádný význam pro bitvu o Atlantik. Německé ponorky se pokoušely přerušit zásobování Británie a jejich koordinované útoky představovaly vážné nebezpečí pro obchodní i vojenské konvoje. Pokud Spojenci dokázali získat informace o rozmístění ponorek, mohli některé konvoje přesměrovat a omezit riziko střetu.
Nešlo však o situaci, kdy by od jednoho prosincového dne Britové automaticky přečetli každou německou zprávu. Luštění zůstávalo náročné, Němci měnili klíče i provozní postupy a některé zprávy se podařilo rozšifrovat až se zpožděním.
V březnu 1943 navíc německé námořnictvo zavedlo nové vydání meteorologické kódové knihy, což způsobilo další komplikace. Bletchley Park ale dokázal následně využít také druhou knihu ukořistěnou na U-559 a obnovit úspěšné útoky na šifru.
Právě tato návaznost ukazuje skutečný význam akce. Dokumenty získané za cenu dvou životů nepřinesly jediné dramatické rozluštění, ale poskytly důležité podklady pro pokračující zpravodajský boj.
Šifry pomáhaly chránit lodě, které udržovaly Británii při životě
Význam ukořistěných dokumentů nejlépe pochopíme v souvislosti s bitvou o Atlantik. Británie byla závislá na dodávkách potravin, paliva, zbraní a surovin ze zámoří. Německé ponorky se snažily tuto životně důležitou cestu přerušit a často útočily ve skupinách, kterým Spojenci říkali vlčí smečky.
Rozšifrované radiové zprávy mohly britskému námořnímu velení prozradit polohy ponorek nebo jejich plánované přesuny. Místo přímého střetu pak bylo možné konvoj odklonit, případně připravit vhodnější obranu. Nešlo tedy pouze o získání zajímavé informace o nepříteli. Správně a včas přečtená zpráva mohla znamenat rozdíl mezi bezpečnou plavbou a ztrátou několika obchodních lodí.
Rozluštění Enigmy však nebylo jediným důvodem, proč Spojenci nakonec v Atlantiku uspěli. Rozhodující byla také lepší radarová technika, rádiové zaměřování, letouny s dlouhým doletem, eskortní letadlové lodě a zdokonalování protiponorkové taktiky.
Právě kombinace zpravodajských informací a vojenských prostředků umožňovala postupně omezovat účinnost německých ponorkových operací. Dokumenty z U-559 do tohoto složitého procesu významně přispěly, ale nebyly jedinou příčinou spojeneckého vítězství.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Třetí hrdina přežil moře, ale válku nepřežil
Osud Tommyho Browna měl ještě jednu tragickou kapitolu. Jeho skutečný věk se po akci stal známým a ukázalo se, že při nástupu do služby byl mladší, než dovolovaly předpisy. Později sloužil také na křižníku HMS Belfast.
V únoru 1945, jen několik měsíců před koncem války v Evropě, vypukl v rodinném domě v North Shields požár. Brown se pokusil zachránit své sourozence, ale při požáru utrpěl smrtelná zranění. Bylo mu teprve osmnáct nebo devatenáct let.
Mladík, který se dokázal dostat ze zaplavované nepřátelské ponorky a vynést z ní dokumenty s mimořádnou zpravodajskou hodnotou, tak nakonec zahynul při další záchranné akci.
Jeho příběh dnes připomíná mimo jiné expozice Bletchley Parku, kde je spolu s Fassonem a Grazierem uctíván jako jeden z hrdinů události známé jako The Petard Pinch.
Tři muži přitom představovali velmi odlišné role: důstojníka, zkušeného námořníka a mladého pomocníka v kantýně. Spojoval je okamžik, kdy se rozhodli riskovat život pro dokumenty, jejichž přesnou hodnotu tehdy sami nemohli znát.
Jedna z nejdůležitějších zpráv války vznikla díky dvěma knihám
Příběh Enigmy bývá spojován především se jménem Alana Turinga, britskými kryptology a elektromechanickými zařízeními zvanými bombe, která pomáhala hledat nastavení šifrovacích strojů. Ve skutečnosti však úspěch Bletchley Parku vyžadoval mnohem širší spolupráci.
Před britskými průlomy položili zásadní základy polští matematici Marian Rejewski, Jerzy Różycki a Henryk Zygalski. Další část úspěchu závisela na operátorech radiového odposlechu, analyticích německých komunikačních zvyklostí, technicích, námořních velitelích i lidech, kteří získávali dokumenty přímo v bojových podmínkách.
Právě osud U-559 ukazuje, jak se všechny tyto činnosti doplňovaly. Knihy zachráněné z ponorky by bez kryptologické práce v Bletchley Parku samy o sobě nestačily. Stejně tak by však matematici bez potřebných vodítek mohli zůstávat dlouhé měsíce bez možnosti pravidelně číst důležitou část německé ponorkové komunikace.
Není možné přesně určit, kolik lodí nebo lidských životů se podařilo díky jedinému ukořistění zachránit. Jeho význam ale dokládají dobové zpravodajské výsledky i pozdější historický výzkum.
Dne 30. října 1942 tak ve Středozemním moři nešlo jen o potopení jedné německé ponorky. Britové získali informace, které jim pomohly znovu proniknout do části nepřátelské komunikace. A právě to je na celé události mimořádné: někdy o výsledku technicky nesmírně složitého souboje nerozhodne nový stroj, ale několik papírových knih vynesených z potápějícího se plavidla.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], National Security Agency – The Sting, Cryptologic Quarterly, odtajněná studie o ukořistěných šifrovacích materiálech [2], Royal Museums Greenwich – Capturing Enigma: How HMS Petard Seized the German Naval Codes, bibliografický záznam knihy Stephena Harpera [3], Naval Historical Society of Australia – Ultra and the Battle of the Atlantic [4], Royal Naval Association – On This Day: U-559 and Enigma [5], The Guardian – The Boarding of U-559 Changed the War – Now Both Sides Tell Their Story [6], Forces News – History in Focus: The Naafi Assistant Who Helped Bring an End to the U-boat Menace [7], Bletchley Park – Enigma Heroes, expozice The Petard Pinch [8], img ai generated
