V lidském těle je jen málo orgánů s tak špatnou pověstí jako slepé střevo. V běžné řeči se tak často označuje hlavně problém, který může bolet, prasknout a skončit na operačním sále. Ve skutečnosti se při apendicitidě nejčastěji zanítí červovitý přívěsek slepého střeva, drobný výběžek na začátku tlustého střeva. Právě o něm se dlouho říkalo, že je to zbytečný pozůstatek evoluce.
Tenhle příběh byl jednoduchý, dobře zapamatovatelný a svým způsobem elegantní. Evoluce po sobě zanechala orgán, který už nepotřebujeme, a moderní medicína ho v případě potíží prostě odstraní. Jenže příroda bývá málokdy tak přímočará. V posledních desetiletích se ukazuje, že apendix nemusí být pouhý anatomický omyl. Spíš to vypadá, že jsme mu dlouho nerozuměli.
Malý výběžek s velkou reputační škodou
Červovitý přívěsek je drobná, úzká struktura napojená na slepé střevo. U člověka nemá tak nápadnou trávicí funkci jako u některých býložravců, a právě proto byl dlouho považován za zakrnělý orgán. K tomu se přidala skutečnost, že zánět apendixu může být nebezpečný a v minulosti často končil tragicky. Orgán, který zdánlivě nic nedělá a navíc může zabít, si o nálepku „zbytečný“ téměř říkal.
Jenže evoluce nefunguje jako dokonale uklizená dílna, kde vše nepotřebné okamžitě zmizí. Některé struktury ztrácejí původní roli, jiné získávají novou a další mají funkce, které nejsou na první pohled vidět. U apendixu se dnes stále častěji mluví hlavně o dvou oblastech: imunitě a střevním mikrobiomu. Přehledy posledních let upozorňují, že tkáň apendixu obsahuje významné množství lymfatické tkáně, tedy struktury zapojené do imunitních reakcí v trávicím traktu.
To neznamená, že by člověk bez apendixu nemohl žít. Miliony lidí po apendektomii žijí normální život. Znamená to jen, že „není nezbytný“ není totéž jako „je zbytečný“.
Útočiště pro střevní mikrobiom
Jedna z nejzajímavějších hypotéz říká, že apendix může fungovat jako jakási bezpečná nika pro prospěšné střevní bakterie. Střevo není sterilní potrubí, ale složitý ekosystém. Mikroorganismy v něm pomáhají s trávením, komunikují s imunitním systémem a ovlivňují prostředí, v němž žijí. Když tento ekosystém naruší těžký průjem nebo infekce, tělo potřebuje znovu obnovit rovnováhu.
Právě tady by mohl apendix dávat evoluční smysl. Jeho tvar, poloha a imunitní charakter naznačují, že by mohl sloužit jako útočiště pro bakterie, které se po střevní katastrofě mohou podílet na obnově mikrobiomu. Některé studie ukazují, že mikrobiota apendixu je pestrá a v některých ohledech odlišná od jiných částí střeva. Nejde tedy jen o prázdnou trubičku bez významu, ale o prostředí, kde se potkává imunitní systém s mikrobiálním světem.
Evoluce stejný orgán nevymýšlí znovu a znovu náhodou
Další zajímavý argument přichází z evoluční biologie. Pokud by byl apendix jen nepotřebný omyl, očekávali bychom, že se v průběhu evoluce snadno ztratí a zůstane spíš kuriozitou. Jenže výzkumy u savců naznačují, že podobné struktury se v evoluci objevily opakovaně v různých liniích.
Apendix tedy nemusí být jen pozůstatkem dávné minulosti. Mohl se v různých podobách udržet právě proto, že v určitých podmínkách pomáhal. V prostředí, kde byly střevní infekce častější, hygiena horší a průjmová onemocnění mnohem nebezpečnější, mohla schopnost obnovit střevní mikrobiom znamenat skutečný rozdíl. Moderní člověk žijící v hygienickém prostředí, s antibiotiky, infuzemi a nemocnicemi, už tuto výhodu nemusí vnímat tak ostře. To ale neznamená, že nikdy neexistovala.
Zbytečný orgán, nebo orgán, kterému jsme nerozuměli?
Příběh slepého střeva je ve skutečnosti dobrým varováním před příliš rychlými soudy. Lidské tělo obsahuje struktury, které se mohou zdát podivné, nedokonalé nebo přebytečné.
Apendix není magický orgán, bez něhož se tělo neobejde. Není ani tajný klíč ke zdraví. Je to malá struktura, která nám připomíná, že i zdánlivě nenápadné části organismu mohou mít složitější roli, než jsme si mysleli. Možná nepůsobí velkolepě, možná ho většina lidí začne řešit až ve chvíli, kdy bolí, ale z pohledu evoluce a imunologie už dávno nevypadá jako pouhý omyl.
Slepé střevo tak možná není důkazem, že evoluce plýtvá místem. Spíš ukazuje, že člověk někdy příliš rychle označí za zbytečné to, čemu ještě nestihl porozumět.
Redakční poznámka: Článek slouží k popularizaci vědeckých poznatků a nenahrazuje lékařské vyšetření ani individuální zdravotní doporučení. Pokud máte bolest břicha, horečku, nevolnost nebo podezření na zánět slepého střeva, vyhledejte lékařskou pomoc.
Zdroje: Kooij I. A. et al. – The immunology of the vermiform appendix: a review of the literature [1], Girard-Madoux M. J. H. et al. – The immunological functions of the Appendix [2], Guinane C. M. et al. – Microbial Composition of Human Appendices from Patients following Appendectomy [3], Sagor M. S. et al. – The functional landscape of the appendix microbiome under conditions of health and disease [4], Smith H. F. et al. – Comparative anatomy and phylogenetic distribution of the mammalian cecal appendix [5], Cleveland Clinic – Appendix: What It Is, Function, Location & Anatomy [6], img ai generated
