Na mexickém ostrově Cozumel se dvě mladé mývalí sestry rozhodly, že odpadkový koš nemusí sloužit jen jako zdroj jídla. Jedna z nich vytáhla kus papíru, namočila jej do vody, začala jej válet a stlačovat v písku a nakonec vytvořila kompaktní kouli. Potom ji začala honit, kutálet a používat při hře.
Její sestra celý postup pozorovala. Zpočátku se pokoušela napodobit jednotlivé kroky neúspěšně, později ale zvládla vyrobit vlastní papírovou kouli sama. Vědci, kteří obě mladé samice kriticky ohroženého mývala trpasličího sledovali, tak náhodou získali velmi neobvyklý záznam možného sociálního přenosu hravého chování.
Nešlo o hledání potravy
Pozorování vzniklo během výzkumu, jehož původním cílem bylo sledovat vliv turismu na mývaly trpasličí. Tento druh žije pouze na Cozumelu a lidská činnost výrazně zasahuje do jeho pobřežních a mangrovových stanovišť. U turistických lokalit mají zvířata zároveň snadný přístup k lidskému odpadu a často také k potravě od návštěvníků.
Papírové koule ale nevypadaly jako další strategie, jak se dostat k jídlu. Výzkumníci během pozorování nezaznamenali, že by zvířata papír konzumovala nebo se z něj snažila získat zbytky potravy. Hotové koule používala při hře: mývalové je odráželi předními tlapkami, honili je a někdy si s jedním objektem hráli společně.
Dokonce se přidala jejich matka a v některých chvílích také mladí nosálové. Z obyčejného odpadu tak vznikl objekt, jehož jedinou zjevnou funkcí byla zábava.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT: MÝVALOVÉ MILUJÍ ZÁBAVU
Jedna sestra se dívala a potom to zkusila sama
Nejzajímavější je pořadí událostí. První mladá samice zvládla celý postup výroby koule, zatímco druhá ji sledovala. Později se druhá pokoušela papír zpracovávat, ale zpočátku se jí to nedařilo. Když první samice z lokality později zmizela kvůli zdravotním problémům, druhá už dokázala vytvořit kouli samostatně.
To samozřejmě ještě není definitivní experiment dokazující imitaci. Pozorování nebylo předem navrženo jako test sociálního učení a vědci pracovali pouze se dvěma sourozenci. Přesto sekvence dobře odpovídá možnosti, že se jeden jedinec naučil novou manipulaci s předmětem díky sledování druhého.
Na jiné turistické lokalitě přitom žili podobně staří mývalové, kteří měli přístup k vodě i papírovému odpadu, ale stejné chování tam pozorováno nebylo. To naznačuje, že pouhá přítomnost materiálu nestačí k vysvětlení celé věci.
Je to už kultura?
Autoři studie používají tento pojem velmi opatrně. Kultura u zvířat se obvykle chápe jako chování, které není pouze geneticky dané nebo individuálně objevené, ale sociálně se přenáší a přetrvává v určité skupině. K potvrzení takového jevu by dvě sestry rozhodně nestačily.
Příběh ale ukazuje, jak může kulturní tradice vůbec začít. Někdo objeví nový postup. Jiný jedinec jej pozoruje a osvojí si ho. Pokud by se chování dál šířilo a přetrvávalo mezi dalšími mývaly, teprve potom by bylo možné mluvit podstatně odvážněji.
Zvláštní je i to, že nejde o nástroj k získání potravy. Výzkum zvířecí kultury je silně zaměřený na praktické inovace: otevírání ořechů, lov, používání nástrojů nebo získávání potravy. Tady se případná sociální inovace odehrála čistě ve sféře hry.
Ohrožený druh si vytváří nové chování v lidsky změněném světě
Pozorování má vedle roztomilé stránky i poněkud hořký podtext. Mýval trpasličí patří mezi kriticky ohrožené druhy a lidský turismus zásadně mění jeho prostředí. Papír, z něhož si sestry vytvořily hračky, byl odpadem, který by v jejich přirozeném ekosystému vůbec neexistoval.
Zvířata přesto dokázala nový materiál začlenit do svého behaviorálního repertoáru úplně jinak, než bychom čekali. Není to důkaz, že lidský odpad je pro ně dobrý. Je to ukázka behaviorální flexibility, která může být pro malou ohroženou populaci důležitá.
A možná také připomínka, že inteligenci zvířat někdy hledáme na příliš vážných místech. Nemusí se projevit jen složitým lovem nebo řešením hlavolamu za potravu. Občas se ukáže ve chvíli, kdy jedno mládě udělá z mokrého papíru míček a druhé si řekne – po svém, bez jediného slova – že tohle stojí za naučení.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], Wild – Preliminary Evidence of Material Culture in the Critically Endangered Pygmy Raccoon (Procyon pygmaeus) [2]
