Nová studie publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences odhaduje, že na Zemi může existovat 14 až 20 milionů druhů hmyzu. To je výrazně víc než dlouho používaný odhad kolem šesti milionů. Autoři přitom tvrdí, že jejich číslo není dramaticky přestřelené, ale naopak konzervativní dolní odhad.
Nejděsivější na tom ale není samotné číslo. Je to možnost, že mnoho těchto druhů mizí dřív, než jim věda vůbec stihne dát jméno.
Svět, který se nevejde do atlasu
Hmyz je nejrozmanitější skupina živočichů na planetě. Jenže právě proto se počítá tak obtížně. Mnoho druhů je drobných, žije skrytě, vyskytuje se jen krátce v roce, mění podobu mezi larvou a dospělcem nebo vypadá téměř stejně jako jiný druh.
Pro běžného člověka je to „nějaká malá vosička“. Pro taxonoma to mohou být desítky samostatných druhů, které se liší hostitelem, DNA, chováním nebo mikroskopickými znaky.
Vědci dosud formálně popsali zhruba zlomek skutečné hmyzí rozmanitosti. V dodaném podkladu se uvádí, že známých a pojmenovaných je asi 1,2 milionu druhů hmyzu, zatímco nová studie posouvá pravděpodobný celkový počet mnohem výš.
To znamená, že hmyzí svět není dobře prozkoumaná knihovna. Je to spíš obrovský archiv, ve kterém máme popsaných několik regálů a zbytek zůstává ve tmě.
Kostarika jako okno do neznámé planety
Autoři nové studie se neopírali jen o odhad od stolu. Zaměřili se na Área de Conservación Guanacaste v severozápadní Kostarice, mimořádně dobře sledovanou chráněnou oblast o rozloze 169 000 hektarů. Najdeme tam suchý tropický les, mlžný les i deštný prales, tedy prostředí, kde se život rozvětvuje do neuvěřitelných detailů.
Vědci pracovali s více než 1,6 milionu tropických hmyzích exemplářů zachycených mimo jiné v takzvaných Malaise pastích. To jsou stanové sítě, do kterých nalétává hmyz a končí v nádobě se vzorkem. Není to romantický obraz přírodovědy se síťkou na louce. Je to průmyslově přesná sklizeň neviditelného života.
Pomocí DNA barcodingu, tedy čtení krátkého úseku genetického kódu, dokázali vědci rozlišovat druhy, které by pouhým okem nebo běžnou morfologií snadno splývaly. Z jádrových pastí vyšlo přibližně 54 000 druhů hmyzu. To samo o sobě působí absurdně: jedna oblast, jedna dlouhodobě zkoumaná krajina, a desítky tisíc druhů.
Malé vosičky jako klíč k obřímu číslu
Skutečný trik studie ležel v jedné zvláštní skupině: Microgastrinae, drobných parazitoidních vosičkách. Ty kladou vajíčka do housenek. Larvy se pak vyvíjejí uvnitř hostitele a nakonec z něj vystoupí ven.
Ano, zní to jako přírodopisný horor. Ale pro biodiverzitu je to poklad.
Tyto vosičky jsou mimořádně rozmanité a často velmi specializované. Právě proto je vědci použili jako jakýsi biologický měřicí přístroj. Kombinovali vzorky z hlavních pastí, dalších okrajových pastí a také vosičky odchované z přibližně 1 500 druhů housenek. Celkem získali 1 414 druhů Microgastrinae. Z toho potom statisticky odhadovali, kolik druhů jim i při tak intenzivním sběru uniklo.
Výsledek byl ohromující: samotná oblast Guanacaste může podle studie hostit přibližně 333 000 druhů hmyzu. A při opatrném přepočtu na svět vyšla ona nová hranice 14 až 20 milionů druhů.
To není jen větší číslo. To je změna měřítka.
Proč větší počet neznamená menší problém
Mohlo by se zdát, že pokud je hmyzu víc, než jsme mysleli, je to vlastně dobrá zpráva. Příroda je bohatší, než jsme čekali. Jenže právě tady začíná nepříjemná část.
Větší počet druhů neznamená, že je hmyz v bezpečí. Znamená to, že o úbytku mnoha druhů možná ani nevíme. Pokud nemají jméno, mapu výskytu, dlouhodobá data ani místo v ochranářských plánech, mohou zmizet bez záznamu. Nebude po nich prázdné místo v učebnici. Jen ticho v pasti, kde se už neobjeví.
Výzkumy úbytku hmyzu se v detailech liší a pojem „hmyzí apokalypsa“ je často používán příliš jednoduše. Přesto existují silné důkazy, že řada suchozemských hmyzích populací klesá a že hlavními tlaky jsou změny využití krajiny, ztráta stanovišť, znečištění včetně pesticidů, invazní druhy a klimatická změna. Metaanalýza ve Science například našla pokles suchozemského hmyzu v průměru o 0,92 procenta ročně v zahrnutých datech, zatímco sladkovodní skupiny vykazovaly v některých regionech odlišný trend.
To je důležitá nuance. Ne všude mizí všechno stejně. Ale právě proto potřebujeme vědět, co vlastně existuje.
Bezejmenní obyvatelé planety
V ochraně přírody mají výhodu velká zvířata. Tygr má tvář. Nosorožec má příběh. Velryba má hlas. Hmyz má často jen latinské jméno, pokud vůbec nějaké. A pokud jde o neznámý druh drobné vosičky, mouchy nebo brouka z tropického lesa, nemá ani to.
Jenže ekosystémy nestojí jen na tvorech, které umíme nakreslit na plakát. Hmyz opyluje rostliny, rozkládá organickou hmotu, živí ptáky, ryby i savce, reguluje jiné druhy a udržuje chod půdy. I parazitoidní vosička, která člověku nepřipadá roztomilá ani užitečná, může být přesně tím vláknem, které drží pohromadě část potravní sítě.
Pokud tedy neznáme většinu hmyzích druhů, neznáme ani celý rozsah vztahů, které udržují krajinu při životě.
Pokora pod listem
Na této studii je nejhezčí i nejnepříjemnější její pokora. Nepřichází s tím, že konečně spočítala hmyz na Zemi. Naopak ukazuje, jak daleko jsme od skutečného seznamu života. Jeden chráněný region v Kostarice se po desetiletích sběru a genetické práce ukáže jako brána do světa, který je pořád z větší části bezejmenný.
To mění i způsob, jak přemýšlet o ochraně přírody. Nechráníme jen známé druhy. Chráníme i možnost, že někde v listí, půdě, koruně stromu nebo v těle housenky žije tvor, kterého nikdo nikdy nepojmenoval, ale který má své místo v síti života.
Planeta není hotově popsaný katalog. Je to rukopis, z něhož jsme přečetli jen první stránky.
A možná právě teď mizí kapitoly, o jejichž existenci jsme ještě ani nevěděli.
Praktické okénko: proč na hmyzu záleží i lidem, kteří ho nemají rádi
Nemusíme hmyz milovat, abychom chápali jeho význam. Bez hmyzu se hroutí opylování, rozklad organické hmoty, potrava pro ptáky a mnoho dalších procesů, které drží ekosystémy pohromadě. Prakticky má smysl hlavně pestřejší krajina: méně zbytečných pesticidů, více květnatých ploch, staré dřevo tam, kde nepřekáží, méně sterilní trávníky a ochrana přirozených stanovišť.
Není potřeba znát každý druh. Stačí pochopit, že i bezejmenný tvor může být důležitý.
Zdroje: PNAS – Constructing a lower-bound estimate of the global number of insect species [1], Cornell Chronicle – There may be 3 times as many insect species than previously thought [2], Phys.org – There may be 3 times more insect species than previously thought [3], Science – Meta-analysis reveals declines in terrestrial but increases in freshwater insect abundances [4], Biological Conservation – Worldwide decline of the entomofauna: A review of its drivers [5], img ai generated
