Vědci dlouho považovali déjà vu za chybu paměti. Nové výzkumy ale ukazují, že možná nejde o omyl, ale o mechanismus, kterým mozek testuje realitu – a tím i naši představu o čase.
Když mozek přehraje přítomnost
Nejnovější experimenty z University College London ukázaly, že déjà vu není porucha, ale krátký zkrat mezi částmi mozku, které zpracovávají paměť a vnímání.
Zatímco hipokampus „archivuje“ nové informace, čelní lalok vyhodnocuje, zda jsou známé.
Při drobné nesrovnalosti – například při únavě nebo stresu – mozek vyhodnotí současnost jako vzpomínku.
Je to, jako by se vědomí na zlomek sekundy zacyklilo ve smyčce přítomnosti.
Neopakuje se svět, ale mozek, který se ho snaží pochopit.
Čas, který neplyne rovně
Podle neurovědce Deana Buonomana z UCLA není naše vnímání času lineární. Mozek neustále vytváří „okna přítomnosti“ dlouhá zhruba tři vteřiny – vše mimo tento rámec už je minulost nebo budoucnost. Každý okamžik je tedy mozaikou mikropamětí, které se překrývají.
Když se jejich rytmus naruší, máme pocit, že se čas opakuje. Vědomí není proud, ale sekvence snímků – a déjà vu je moment, kdy se dva z nich prolnou.
Co nám říká fyzika
Vědci z Max-Planck-Institutu pro gravitační fyziku upozorňují, že náš mozek může reagovat na jemné fluktuace v čase podobně, jako reaguje na světlo.
Einstein kdysi napsal, že „rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností je pouze tvrdohlavá iluze“. Z hlediska relativistické fyziky všechny okamžiky existují současně, jen je naše mysl čte po řadě – jako filmové políčka.
Pocit opakování může být právě ten okamžik, kdy mozek „přeskočí“ na sousední políčko.
Kruh reality a iluze vědomí
Psychologové z Cambridge zjistili, že lidé s častým déjà vu mají vyšší míru introspekce a schopnost rozpoznávat vlastní myšlenkové procesy. Je možné, že mozek si touto anomálií testuje své hranice – že se na okamžik podívá sám na sebe.
Někteří fyzici spekulují, že se při tom dotýkáme struktury reality samotné. Pokud je čas skutečně čtyřrozměrný prostor, pak déjà vu může být vjem „paměti prostoru“, nikoli mysli. Jde o chvíli, kdy si mozek uvědomí, že není pozorovatelem, ale součástí děje.
Proč nás déjà vu fascinuje
Déjà vu nám dává iluzi návratu – klamný, ale utěšující pocit, že něco trvá. Je to malá vzpoura proti pomíjivosti. A možná i proto se stává symbolem pro chvíle, kdy se život na okamžik ztiší a my slyšíme ozvěnu něčeho většího – cyklu, který nás přesahuje.
Svět neběží v kruhu
Když se realita opakuje, neznamená to, že svět běží v kruhu. Opakuje se jen náš pokus zachytit okamžik, který se už mezitím změnil.
A v tom krátkém zpoždění mezi přítomností a vzpomínkou možná sídlí samotná podstata vědomí.
Zdroje
University College London, Memory Looping and Temporal Disruption Studies, 2025.
Buonomano, D. (2023). Your Brain Is a Time Machine. University of California Press.
Max-Planck-Institut für Gravitationsphysik, Temporal Fluctuations and Human Perception, 2024.
Cambridge Department of Psychology, Introspection and Recurrence Phenomena, 2025.
Einstein, A. (1955). Relativity: The Special and the General Theory.