Moderní klimatické modely ukazují, že největší změny se odehrávají právě v zimním období — a vědci se snaží pochopit, proč je počasí stále těžší předvídat.
Když Arktida teče: proč teplo z pólů mění všechno
Arktida se otepluje třikrát rychleji než zbytek planety – jev známý jako Arctic amplification. Tání sněhu a ledu snižuje odrazivost povrchu a oceány pohlcují více tepla. Důsledky jsou dramatické:
zimní teploty mohou ve střední Evropě vylétnout o 10–15 °C během několika hodin,
extrémní ochlazení se objevuje v oblastech, kde dříve nebylo běžné,
vítr i srážkové vzorce se stávají méně stabilními.
Atmosféra nad Arktidou tak ztrácí svou tradiční tepelnou rovnováhu. Tato destabilizace se šíří do středních zeměpisných šířek a ovlivňuje zásadní prvek evropského počasí: tryskové proudění.
Tryskové proudění: když se „atmosférická dálnice“ začne vlnit
Tryskové proudění (jet stream) je silný vítr vysoko v atmosféře, který odděluje studený vzduch na severu a teplý vzduch na jihu. V posledních 20 letech se ale začal výrazně zvlnit.
Důvodem je právě zrychlené oteplování Arktidy — rozdíl mezi teplotou pólů a rovníku se zmenšuje, a proudění proto ztrácí energii a stabilitu.
Když se jet stream zvlní, dějí se věci, které dříve působily jako meteorologické anomálie:
hluboká mrazová kapsa se může propadnout až do Evropy nebo USA,
naopak teplý vzduch z jihu vystoupá vysoko na sever,
vznikají pomalé, setrvávající systémy, které přinášejí buď dlouhodobé sucho, nebo několikadenní sněžení.
Přesně tak vznikly „východní mrazy“ v Evropě (2012, 2018) a stejně tak i nevysvětlitelně teplé zimní týdny v letech 2020–2024.
Sníh, který padá jinak: moderní zimy mění fyziku srážek
Sníh dnes není jen otázka teploty. Je ovlivňován celou řadou nových proměnných:
• Teplejší atmosféra pojme více vodní páry
Každý 1 °C navíc znamená zhruba 7 % více vlhkosti. To vede k:
intenzivnějším sněhovým bouřím,
náhlým přechodům mezi sněžením a deštěm,
těžším mokrým sněhem, který ničí vedení a stromy.
• Rychlé kolísání teplot
Způsobuje tvorbu ledových krust, náledí a opakované tání a mrznutí — to má velký dopad na hory, infrastrukuru i ekosystémy.
• Zkracování doby sněhové pokrývky
Evropské horské oblasti (včetně Alp) přicházejí o desítky procent zimního sněhu. To znamená nejen problémy pro lyžování, ale i změny v dostupnosti vody na jaře.
Proč jsou předpovědi zimního počasí stále těžší
Klimatologové mají dnes lepší data než kdykoli v historii — satelitní měření, reanalýzy, superpočítačové modely. A přesto přesnost zimních předpovědí klesá.
Hlavní důvody:
• Interakce mezi oceány a atmosférou je chaotičtější
Fenomeny jako La Niña, El Niño nebo North Atlantic Oscillation (NAO) se chovají méně pravidelně.
• Zvlněné tryskové proudění vytváří lokální extrémy
Místo stabilního proudění vznikají izolované „kapsy“ studeného nebo teplého vzduchu.
• Modely nedokáží přesně zachytit krátkodobé teplotní skoky
Teplé zimní epizody mohou být přesné jen na několik dní dopředu.
• Rostoucí role regionálních efektů
Hory, pobřeží i městské tepelné ostrovy výrazně mění mikrolokální dynamiku počasí.
Výsledkem je paradox: víme víc, ale předvídáme méně přesně.
Zimní extrémy nejsou jen izolované jevy
Jsou součástí hlubší proměny atmosférických procesů, které začínají u tání Arktidy a končí v každodenních výkyvech počasí v Evropě. Tryskové proudění se stává nestabilním, srážkové vzorce se překreslují a zimy se transformují způsobem, který nemá obdoby v moderní historii.
Vědci proto nezkoumají jen to, co se děje, ale i to, jak rychle se to děje — a jaké dopady budou mít nové zimní extrémy na infrastrukturu, zemědělství a život v mírném pásmu.
Zdroje
Francis, J. A., & Vavrus, S. J. (2012). Evidence linking Arctic amplification to extreme weather in mid-latitudes. Geophysical Research Letters, 39, L06801.
Notz, D., & Stroeve, J. (2018). The trajectory towards a seasonally ice-free Arctic Ocean. Current Climate Change Reports, 4, 407–416.
Cohen, J. et al. (2020). Divergent consensuses on Arctic amplification influence on midlatitude severe winter weather. Nature Climate Change, 10(1), 20–29.