Çatalhöyük patří k nejstarším městským centrům lidských dějin, přesto o něm víme překvapivě málo. Jak mohla společnost o tisíce let starší než pyramidy zmizet tak náhle, jako by se propadla do země?
Město, které vzniklo dřív než dějiny
Když britský archeolog James Mellaart v roce 1958 narazil na nenápadný pahorek u anatolské nížiny, ještě netušil, že právě otevírá dveře k jedné z nejstarších záhad civilizace. Teprve rozsáhlé vykopávky ukázaly, že pahorek není přírodní – je to desetimetrová vrstva domů, které byly stavěny a znovu stavěny po dobu téměř dvou tisíc let.
Çatalhöyük existoval mezi lety 7400–6200 př. n. l., tedy hluboko před Sumerem, Egyptem i prvními městy Levantu. Přesto zde žila komunita o 5 000 až 10 000 obyvatelích – na tehdejší podmínky ohromné číslo.
A přitom neexistují žádné známky vládců, armád ani paláců. Jako by se zde lidé rozhodli žít jinak, než jak si později definovala civilizace.
Město bez ulic: život na střechách
Jedním z nejpodivnějších rysů Çatalhöyüku je jeho urbanistická struktura. Město nemělo ulice.
Domy byly nalepené jeden na druhý jako včelí plást, bez průchodů, bez vnitřních dvorů. Do obydlí se vstupovalo otvorem ve střeše, po žebříku, a stejnou cestou odcházel i kouř z ohnišť.
To znamená jedno: obyvatelé města se pohybovali po střechách. Střešní plošina byla jejich ulicí, tržištěm i náměstím. Představte si město, kde denní život probíhá na „střešní dálnici“ a uvnitř domů panuje téměř neustálá tma.
A proč tahle podivná architektura?
Podle archeologů šlo o způsob, jak minimalizovat konflikty, chránit se před predátory a optimalizovat omezený prostor. A možná i způsob, jak si vytvořit svět, kde každý dům byl jistým mikrokosmem rodiny.
ČTĚTE TAKÉ: Kukuteni–Tripolje: záhadná civilizace Evropy, která mizela v ohni, aby se znovu narodila
--
Společnost bez králů: jak fungovala nejstarší městská rovnost?
V Çatalhöyüku zatím nebyly nalezeny žádné paláce, trůny, monumentální stavby ani jednoznačné známky sociální hierarchie. Hroby jsou téměř identické, rozdíly ve výbavě minimální.
To je v ostrém kontrastu s většinou pozdějších měst, která rostla společně s mocenskými strukturami.
Někteří vědci proto navrhují, že Çatalhöyük mohl být egalitární společností, kde se moc nedědila a vliv byl rozptýlen mezi domácnostmi. Pokud je to pravda, jde o fascinující anomálii – město s tisíci obyvateli, které fungovalo bez zjevné autority.
Ale pozor: To, že se nenašly paláce, ještě neznamená, že žádné elity neexistovaly. Moc mohla mít podobu kontroly nad rituály, výrobou či potravinami – jen ne tak nápadnou, aby zanechala monumenty.
Kult smrti: proč lidé pohřbívali své mrtvé pod podlahu?
Jedním z nejznepokojivějších prvků Çatalhöyüku je způsob pohřbívání.
Mrtví se ukládali pod postele, do jám v podlaze. Někdy byli pohřbeni v embryonální poloze. Někdy byly lebky odstraněny a zdobeny omítkou. Někdy se vracely do rodinného oběhu jako rituální předměty.
To naznačuje, že obyvatelé města měli specifický vztah k předkům – možná je považovali za ochránce domácnosti. Nebo věřili, že duch zemřelého zůstává přítomen mezi živými.
Tato intimita smrti a života vytváří z Çatalhöyüku místo, kde se fyzický a duchovní svět neodděloval – byl jedním systémem.
ČTĚTE TAKÉ: Tomyris: královna, které se bál i nejmocnější muž světa
--
Umění, které nemá obdoby: leopardí bohyně a první muralisté
Stěny některých domů jsou pokryty nádhernými malbami – lovci býků, geometrickými vzory, lidskými tvářemi i mytologickými výjevy.
Nejznámější motiv je tzv. „Leopardí bohyně“, ženská postava obkročující dva leopardy, interpretovaná jako možný symbol plodnosti či božské ochrany.
A pak jsou tu zvláštní figurky žen – robustních, silných, často sedících na trůnu.
To vedlo některé archeology k teorii, že Çatalhöyük měl matrifokální prvky, tedy kulturu, kde ženské principy hrály dominantní roli.
Neexistuje však důkaz o matriarchátu. Spíše šlo o symboliku, která vyjadřovala rovnováhu života, smrti, lovu a země.
Proč město zmizelo? Tři hlavní teorie
Zmizení Çatalhöyüku je stejně záhadné jako jeho vznik. Vědci se kloní ke třem hlavním vysvětlením:
1) Ekologický kolaps
Přelidnění, vyčerpání půdy, pokles úrodnosti.
2) Epidemie nebo zdravotní tlak
Pohřební praktiky přímo pod podlahou mohly šíření nemocí napomáhat.
3) Společenská únava z modelu bez vedení
Egalitární systémy jsou stabilní jen do určité velikosti populace.
Město se možná „přetížilo“ zevnitř.
Realita může být kombinací všech tří.
ČTĚTE TAKÉ: Nejstarší hudební nástroj světa: zvuk, který mohl změnit vývoj člověka
--
Věda, která skládá město z prachu
Archeologové používají metody, které by si Mellaart v roce 1958 neuměl představit:
mikromorfologii – sledování vrstev hlíny pod mikroskopem,
izotopové analýzy – strava a migrace obyvatel,
radiokarbonové datování – přesné časové vrstvy,
digitální rekonstrukce – modely městského uspořádání.
Každý rok se odkryje něco nového, ale zároveň vznikají další otázky. Čím víc víme, tím víc se zdá, že Çatalhöyük byl spíš experiment nebo svět s vlastním pravidlem, který se už nikdy neopakoval.
Svět, kde lidé žili na střechách – a ztráceli se v prachu dějin
Çatalhöyük je fascinující právě tím, že vypadá jako alternativa dějin. Město, které nechtělo krále. Společnost, která nebudovala chrámy. Lidé, kteří žili jeden nad druhým – a možná v rovnováze, kterou pozdější civilizace nikdy nedosáhly.
Ale stejně jako prach na jeho stěnách, i tato civilizace zmizela bez otisku v pokračování historie. Zůstala jen jako připomínka, že svět mohl vypadat úplně jinak.
Zdroje
Hodder, Ian. Çatalhöyük: The Leopard’s Tale. Thames & Hudson, 2011.
Mellaart, James. Earliest Civilizations of the Near East. McGraw-Hill, 1965.
Eerkens, J.W. et al. “Isotopic Insights into Diet and Mobility at Neolithic Çatalhöyük.” Journal of Archaeological Science, 2018.
Bogaard, A. et al. “Agricultural Practices at Neolithic Çatalhöyük.” Proceedings of the National Academy of Sciences, 2013.
Farid, Sh. “Urban Structure and Social Organization in Çatalhöyük.” Cambridge Archaeological Journal, 2020.