Během jediného dne padnou teplotní rekordy, které odolávaly desítky let. Jindy přijde náhlé ochlazení, silnější než v předchozích generacích.
Počasí dnes nepůsobí jako plynulá křivka, ale jako série nárazových vln. Vědecké týmy po celém světě se snaží pochopit, proč extrémy přibývají a co je žene dopředu. Nové analýzy ukazují, že jde o víc než jen oteplování: klíčovou roli hraje narušená cirkulace atmosféry, změny ve vlnění jet streamu a zesílené zpětné vazby, které mohou vést k „blokovacím“ situacím. Jak přesně tyto jevy fungují – a co nám říkají o budoucnosti Evropy?
Co se stalo: rekordy padají v řádech hodin
V posledních letech přibývají situace, kdy se extrémy počasí nešíří postupně, ale skokově. Vědci sledují denní maxima i minima a pozorují, že rozdíly mezi běžným stavem a extrémem se zvětšují. Překonávání sto let starých rekordů přestává být výjimečné. Mimořádné teplotní špičky se objevují v obdobích, která byla historicky stabilní, včetně zimy a raného jara.
Na vině není jediná příčina. Podle studií klimatických center NASA a NOAA jde o kombinaci oteplování nižších vrstev atmosféry, změny v proudění oceánů a přeskupování tlakových systémů. To vše dohromady vytváří prostředí, které umožňuje rychlé skoky – prudké oteplení nebo propad teplot během několika hodin.
ČTĚTE TAKÉ: Atmosférické řeky: neviditelné proudy, které dokáží zničit celé kontinenty
Vlny, které řídí počasí: proč se extrémy chovají jako „zámky“
Jedním z nejdůležitějších fenoménů současné klimatologie je tzv. blokování proudění. Dochází k němu, když se velké vlny v atmosféře – Rossbyho vlny – zpomalí nebo úplně zastaví. V normálním stavu fungují jako dopravní pás, který neustále rozvádí teplý a studený vzduch po planetě.
Když se však vlna „zasekne“, může nad jedním územím udržet:
vlnu veder,
silné ochlazení,
extrémní srážky,
nebo naopak dlouhé období sucha.
Je to, jako by nad krajinou visela počasová kulisa, která se nehnula z místa. A zatímco v minulosti byly blokace kratší, dnes se prodlužují a zesilují. To vede k extrémně intenzivním epizodám, protože atmosféra nedokáže rychle „přepnout“ zpět do rovnováhy.
Záhada Jet Streamu: proč se mění jeho tvar i síla
Severní polokoule má jeden klíčový motor počasí – tryskové proudění neboli Jet Stream. Tento rychlý „řetěz“ proudícího vzduchu odděluje chladné polární masy od teplých subtropických. Když se Jet Stream vlní, posouvá tyto masy sem a tam.
ČTĚTE TAKÉ: Nejnebezpečnější bouře planety: monstrózní supercely, které lámou kontinenty
Jenže dnes je Jet Stream pomalejší, hrbolatější a jeho meandry jsou hlubší než kdy dřív. Vědci vysvětlují, že rozdíl mezi teplotou Arktidy a nižšími šířkami se zmenšuje, což Jet Stream oslabuje. Výsledek?
k většímu pronikání arktického vzduchu na jih,
k delším epizodám tepla na severu,
a k prudkým výkyvům v místech, která byla historicky stabilní.
Extrémy se tak stávají normální součástí vzorce, nikoli odchylkou.
Co je ještě sporné: změny rychlejší, než čekaly modely
Klimatické modely dlouho předpovídaly růst extrémů počasí, ale tempo, s jakým se odehrává, překvapilo i odborníky. Některé současné jevy – například rekordní zimní teploty v mírném pásu či extrémní srážkové epizody – probíhají rychleji, než projekce očekávaly.
Sporným bodem je i to, zda se atmosférické „zámky“ prodlužují kvůli antropogennímu oteplování, nebo zda jde o přirozenou variabilitu posílenou oteplováním. Obě vysvětlení mohou být správná zároveň. Jisté však je, že extrémy budou výraznější, než jaké zažily předchozí generace.
Proč je to důležité: Evropa bude jedním z nejvíce zasažených regionů
Evropa patří mezi oblasti, na které mají extrémy počasí mimořádně silný dopad. Důvodem je její geografická poloha mezi Atlantikem a Euroasií, komplikovaný tvar pevniny a výrazná závislost na cirkulaci Jet Streamu.
To znamená:
vyšší riziko zimních oblev i náhlých mrazů,
delší vlny veder,
vyšší pravděpodobnost přívalových srážek,
rychlejší střídání sucha a bouří.
Pro infrastrukturu, energetiku, zemědělství i veřejné zdraví to přináší nové výzvy – svět, kde bude třeba více předpovídat, adaptovat se a stavět odolnější systémy.
ČTĚTE TAKÉ: Umělý sníh, který chladí planetu: nové experimenty s řízeným odrazem slunečního světla
Nejde o náhodu
Extrémy počasí nejsou náhodou. Jsou výsledkem skládanky, ve které hrají roli změny v teplotě atmosféry, oceánů i proudění vzduchu. Rekordy tak nepadají náhodně – odrážejí zásadní přestavbu klimatického systému, který začíná fungovat ve „vlnách“ a „zámcích“. Porozumění těmto mechanismům je klíčem k přizpůsobení se budoucímu klimatu, které bude proměnlivější a dynamičtější, než jaké znali naši předkové.
Zdroje
Coumou, D., & Rahmstorf, S. (2012). A decade of weather extremes. Nature Climate Change.
Screen, J. A., & Simmonds, I. (2013). Exploring links between Arctic amplification and mid-latitude weather. Geophysical Research Letters.
NASA Goddard Institute for Space Studies. Climate variability and extreme events.
NOAA Climate.gov: Atmospheric blocking patterns and extreme events.
Overland, J. et al. (2016). Nonlinear response of the Jet Stream to Arctic warming. Journal of Climate.
