Ta druhá věta může být docela blízko pravdě. Jen je potřeba dodat zásadní otázku: kteří komáři?
Nová studie na 119 dobrovolnících ukazuje, že univerzální lidský „magnet na komáry“ možná vůbec neexistuje. Tři druhy významných komárů přenášejících nemoci si totiž sestavily tři různé žebříčky nejoblíbenějších lidí. Nikdo z účastníků se nedostal mezi nejatraktivnějších deset procent současně pro všechny tři druhy. To, co jednomu komárovi připadá neodolatelné, může jiného nechat překvapivě chladným.
A rozdíl zřejmě není ukrytý v krvi, kterou komár ještě ani neochutnal. Velkou část odpovědi nese chemický oblak, který neustále vytváří naše kůže – a bakterie, které na ní žijí.
Komár vás nejdřív očichá
Komáří samička si člověka nevybírá tak, že by nejprve ochutnala krev a následně se rozhodla, zda jí vyhovuje. Než se vůbec dostane ke kůži, skládá si obraz potenciálního hostitele z několika smyslových stop.
Vydechovaný oxid uhličitý ji upozorní, že se někde nachází živý živočich, a zároveň zvýší její citlivost k dalším podnětům. Velmi důležitý je tělesný pach. Při přiblížení se přidává teplo, vlhkost a podle novějších experimentů u Aedes aegypti také infračervené záření vydávané teplou pokožkou. Komár tedy člověka hledá pomocí kombinovaného senzorického systému, nikoli podle jediné zázračné molekuly.
Právě tělesný pach ale umožňuje rozlišovat jednoho člověka od druhého.
A tím se dostáváme ke známé zkušenosti z letních večerů.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Vědci nechali tři druhy komárů očichávat stejných 119 lidí
Nová studie je zajímavá svou konstrukcí. Předchozí práce obvykle zkoumaly rozdíly mezi lidmi u jediného druhu komára. Výzkumníci proto věděli, že například Aedes aegypti může jednoho člověka preferovat před jiným, ale nemohli říci, zda tentýž člověk přitahuje i jiné komáry.
Tentokrát dostalo stejný soubor 119 dobrovolníků z oblasti Miami tři různé komáří poroty.
Prvním byl Aedes aegypti, silně adaptovaný na člověka a známý přenašeč například dengue, žluté zimnice, Ziky či chikungunyi. Druhým byl invazní tygří komár Aedes albopictus. Třetím Culex quinquefasciatus, komár s odlišným způsobem života a vyhledávání hostitelů.
Dobrovolníci vložili ruku do speciálního olfaktometru, který umožňoval sledovat, jak silně jejich pach jednotlivé komáry přitahuje. U nočního Culex vědci využili nylonové rukávy, které lidský pach zachytily a mohly být testovány později. Současně odebírali těkavé látky uvolňované z pokožky a pomocí plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie analyzovali jejich chemické složení. Stěry z předloktí posloužily k analýze bakterií na kůži.
Pak porovnali ty nejpřitažlivější a nejméně přitažlivé lidi.
Žádný univerzální komáří sexsymbol se nenašel
Výsledek je možná nejzajímavější tím, co vědci nenašli.
Ani jeden člověk nepatřil mezi horních deset procent atraktivity pro všechny tři druhy. Preference Aedes aegypti a tygřího komára se v určité míře překrývaly, celkově ale jednotlivé druhy reagovaly na lidi odlišně.
Ani pohlaví člověka neposkytlo univerzální odpověď. Aedes aegypti v experimentu vykazoval mírnou preferenci mužů, zatímco u Aedes albopictus a Culex quinquefasciatus obdobný rozdíl zjištěn nebyl.
To znamená, že věta „komáři mě koušou víc než ostatní“ může být naprosto pravdivá na jedné dovolené a mnohem méně pravdivá o několik tisíc kilometrů dál, kde dominují jiné druhy.
Nemusíte mít zvláštní „komáří typ člověka“.
Můžete pouze mimořádně dobře vonět jednomu konkrétnímu komárovi.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Tygří komár má zřejmě jiný nos než jeho kolegové
Rozdíly se ukázaly také při chemické analýze pachů.
Vyšší přítomnost některých cyklických alkoholů a monoterpenů byla spojena s nižší přitažlivostí pro Aedes aegypti a Culex quinquefasciatus. Monoterpeny jsou aromatické látky známé také z mnoha rostlin a esenciálních olejů.
Tygří komár se však nechoval stejně. U něj byla vyšší atraktivita spojena mimo jiné s jiným chemickým profilem zahrnujícím některé ketony.
Z toho ovšem nelze udělat jednoduchý domácí recept typu „namažte se látkou X a komáři vás nechají být“. Vědci porovnávali komplexní směsi stovek těkavých látek a našli statistické asociace. Pach člověka funguje jako koktejl, jehož jednotlivé složky mohou navíc měnit význam podle poměru k ostatním.
A každý druh komára má trochu jiné chemické preference.
Vaši vůni přitom nevyrábíte jen vy
Ještě zajímavější je původ části lidského pachu.
Pot a kožní maz samy o sobě nevysvětlují celý charakter našeho tělesného odéru. Na pokožce žije rozsáhlá komunita mikroorganismů, která látky z našich kožních žláz metabolizuje. Při tom vznikají menší těkavé molekuly schopné odcházet do vzduchu – tedy přesně ty signály, které může zachytit komáří čichový aparát.
V nové studii vědci nalezli u 119 účastníků 246 různých mikrobiálních skupin. Jejich složení se mezi lidmi výrazně lišilo.
Tři bakterie se ale opakovaně objevovaly v mikrobiálním profilu lidí s vysokou atraktivitou napříč všemi třemi druhy: Corynebacterium kefirresidentii, Cutibacterium granulosum a jedna varianta běžné kožní bakterie Staphylococcus epidermidis.
To z nich ještě nedělá „bakterie, které přivolávají komáry“. Mohou přímo přispívat ke vzniku atraktivních pachů, mohou být pouze součástí širší mikrobiální komunity nebo mohou souviset s další vlastností kůže, která je skutečnou příčinou.
Prokázat kauzalitu bude vyžadovat další experimenty.
A jedna bakterie se objevila na opačné straně
U méně atraktivních lidí si vědci všimli také bakterie Pseudomonas aeruginosa. Byla hojnější u účastníků, kteří méně přitahovali Aedes aegypti a Culex quinquefasciatus, a ve skupině nejatraktivnějších lidí pro tyto druhy chyběla.
Tady je obzvlášť důležité zabrzdit případnou internetovou kreativitu.
Pseudomonas aeruginosa je oportunní patogen schopný způsobovat vážné infekce. Výsledek rozhodně neznamená, že by bylo zdravé nebo rozumné snažit se tuto bakterii na kůži získat. Studie pouze ukázala statistický vztah, který může výzkumníkům pomoci zjistit, jaké metabolity mikrobiomu komáry přitahují nebo naopak odpuzují.
Praktickým cílem není osídlit člověka konkrétní bakterií. Mnohem zajímavější může být zjistit, které molekuly tyto mikroorganismy vytvářejí, a jednou je využít při vývoji nových repelentních strategií.
Starší výzkum se nemýlil. Jen sledoval jednoho komára
Nová studie na první pohled může vypadat jako popření známého výzkumu z roku 2022, podle nějž existují lidé, kteří jsou pro komáry dlouhodobě mimořádně přitažliví.
Ve skutečnosti se obě práce velmi dobře doplňují.
Studie publikovaná v Cell tehdy opakovaně testovala atraktivitu lidí pro Aedes aegypti. Rozdíly byly pozoruhodně stabilní: někteří účastníci zůstávali pro tento druh silně atraktivní i při opakovaných testech v průběhu několika let. Jejich kožní pach obsahoval vyšší množství některých karboxylových kyselin.
Byli tedy skutečnými „magnety“.
Ale na Aedes aegypti.
Nová studie pouze ukazuje, že tento titul nelze automaticky přenést na celý komáří svět.
A to je poměrně zásadní rozdíl.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Proč kamaráda vedle vás nechají na pokoji?
Odpověď tedy zní poněkud neuspokojivě, ale biologicky krásně: protože nejste dva stejné chemické objekty.
Lišíte se těkavými látkami produkovanými kůží, množstvím a složením kožního mazu a potu, teplotou, mikrobiomem a dalšími vlastnostmi. Výsledkem je individuální pachový podpis. Komár k němu přidá vlastní výbavu receptorů a evoluční preference svého druhu.
To, co vznikne, není stupnice od „chutného člověka“ po „nechutného“.
Spíš rozsáhlá seznamka.
Jeden druh přejede prstem doprava, druhý doleva.
A co „sladká krev“?
Jedna z nejrozšířenějších lidových teorií tím dostává další ránu. Komár o chuti vaší krve při prvním přiblížení nic neví – k hostiteli se orientuje ještě před bodnutím podle podnětů, které dokáže zachytit zvenčí. Pach, CO₂ a tepelné signály jsou tedy pro první výběr mnohem bezprostřednější než představa nějaké zvláštní „sladkosti“ krve.
To neznamená, že žádná vlastnost organismu nemůže nepřímo ovlivnit pach nebo chování komára. Jen z biologického hlediska není nutné hledat tajemství hluboko v cévách.
Část odpovědi leží přímo na povrchu těla.
A část z ní vyrábějí organismy, které na něm bydlí.
Věděli jste, že…
…komáři při hledání člověka zřejmě používají více smyslů záložně právě proto, aby o nás jen tak nepřišli? Experimenty s Aedes aegypti ukázaly, že pach člověka a vydechovaný CO₂ zvyšují význam dalších signálů, včetně tělesného tepla a infračerveného záření. Komár tedy nepracuje jako jednoduchý detektor jednoho „lidského pachu“. Skládá několik stop dohromady – a díky tomu dokáže najít hostitele i v poměrně složitém prostředí.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Žádné výsledky
Další příběhy přírody, lidského těla a vědy najdete na Kód Enigma.
Zdroje: iScience – Individual humans are more attractive to certain mosquito species [1], Cell – Differential mosquito attraction to humans is associated with skin-derived carboxylic acid levels [2], Nature – Thermal infrared directs host-seeking behaviour in Aedes aegypti mosquitoes [3], Scientific Reports – Attractiveness of volatiles from different body parts to the malaria mosquito Anopheles coluzzii is affected by deodorant compounds [4], Phys.org – Why some people are mosquito magnets while others get away unbitten [5], img ai generated
