Tělo se změnilo v bod na mapě
Na severovýchodním hřebeni Everestu leželo po desetiletí tělo, kolem něhož horolezci procházeli cestou k vrcholu. Bylo schoulené pod skalním převisem ve výšce kolem 8 500 metrů a z temného výklenku nápadně vyčnívaly jasně zelené výškové boty. Jméno mrtvého postupně ustoupilo přezdívce Green Boots. Z člověka se stal orientační bod.
Po mnoho let se téměř automaticky uvádělo, že jde o Tsewanga Paljora, člena indické Indo-Tibetan Border Police, který zemřel při katastrofálním výstupu v květnu 1996. Stejnou identitu přebíraly články, dokumenty i příběhy o mrtvých, kteří zůstávají v extrémních výškách Everestu. Green Boots se stal jedním z nejslavnějších symbolů temnější stránky vysokohorského lezení.
V roce 2026 ale indické úřady začaly připravovat mimořádně náročnou operaci, která má ostatky dostat z hory. A v dokumentech spojených s touto akcí se objevilo jiné jméno: Dorje Morup. ITBP dnes tvrdí, že právě on byl mužem v zelených botách, přičemž odkazuje na předchozí proces ověření identity a DNA. Definitivní jistotu však komplikuje skutečnost, že tělo stále zůstává na hoře a Morupova rodina zatím veřejně popisuje řadu nezodpovězených otázek kolem toho, jak bylo ověření provedeno.
Tři muži se rozhodli pokračovat
Kořeny celé záhady vedou k 10. květnu 1996, jednomu z nejsmutnějších dnů v dějinách Everestu. Na vrchol tehdy mířilo několik expedic z obou stran hory a během večera je zasáhlo prudké zhoršení počasí. Osm lidí zemřelo.
Indická expedice ITBP postupovala po severní cestě. Vrcholová skupina zahrnovala mimo jiné Tsewanga Smanlu, Dorjeho Morupa a Tsewanga Paljora. Část týmu se při zhoršujících se podmínkách obrátila, tato trojice však pokračovala. Podle dobové zprávy dosáhli 10. května vrcholu až kolem půl sedmé večer. Krátce nato se nad vrcholovou částí rozzuřila bouře a rádiové spojení se přerušilo.
Následující ráno je začali potkávat členové japonské expedice. A právě zde se objevuje detail, který dělá dnešní změnu identity Green Boots mnohem zajímavější než pouhou pozdní administrativní opravu.
Oficiální zpráva indické expedice, zveřejněná už v roce 1997 v Himalayan Journal, totiž konkrétně popisuje Dorjeho Morupa sestupujícího mezi Prvním a Druhým schodem. Měl těžce omrzlé ruce, odmítal si na ně navléknout rukavice a měl problém manipulovat s karabinami. Japonští horolezci mu pomohli přepnout ji na další úsek fixního lana a pokračovali vzhůru. Na zpáteční cestě ho potkali znovu pod Prvním schodem a usoudili, že zvládne sestoupit do šestého tábora sám. Nezvládl.
Starý zápis vlastně ukazoval na Morupa celou dobu
Nejpodivnější část příběhu přichází o několik odstavců později. Dobová zpráva uvádí, že členové další indické vrcholové skupiny při sestupu spatřili Smanlovo tělo výše na trase. Níže pak našli Dorjeho Morupa ležícího pod ochranou balvanu poblíž šestého tábora. Jeho oblečení mělo být neporušené a vedle těla ležel batoh.
A Paljor? Autoři tehdy napsali něco zásadně odlišného: jeho tělo nalezeno nebylo. Podle jejich tehdejšího předpokladu mohl uklouznout a spadnout ze skal směrem k východní Kangshungské stěně Everestu.
To vytváří fascinující rozpor. Historický pramen sepsaný krátce po expedici velmi konkrétně umisťuje Morupovo tělo pod skalní ochranu poblíž sestupové trasy a současně uvádí, že Paljorovo tělo se nenašlo. Přesto se v následujících letech právě Tsewang Paljor stal ve světových médiích mužem, jehož jméno bylo téměř neoddělitelně spojeno s Green Boots.
Jak přesně k tomuto posunu došlo, není jasné. Jedním z důvodů mohlo být jednoduše to, že oba muži pocházeli ze stejné expedice, zahynuli ve stejný den na stejné části hory a veřejnost dlouho neměla k dispozici způsob, jak jejich ostatky spolehlivě odlišit. Jisté je pouze to, že verze s Paljorem postupně převládla natolik, až začala působit jako ověřený fakt.
foto Archiv Indo-Tibetské pohraniční policie
Dorje Morup měl doma rodinu, která na něj nepřestala čekat
Pokud je Green Boots skutečně Dorje Morup, slavná fotografie přestává být jen obrazem anonymní smrti ve vysoké nadmořské výšce. Morupovi bylo 48 let, pocházel z horské vesnice Skurbuchan v Ladakhu a před nástupem k ITBP pracoval mimo jiné jako dělník při stavbě silnic. Školu opustil velmi brzy, a právě proto podle syna tolik trval na vzdělání svých vlastních dětí.
Jeho služba ho odváděla na dlouhé měsíce do odlehlých vysokohorských oblastí. Když se vracel domů, rodina předem často ani nevěděla, kdy přijede. Syn Phunchok Dorjai dnes vzpomíná, že období otcových návratů spojoval s prací na polích, sběrem dřeva a přípravou zásob na zimu, ale také s množstvím smíchu.
Výprava na Everest byla Morupovým snem. Jeho žena podle rodinných vzpomínek nechtěla, aby jel, on však toužil dosáhnout vrcholu a být hrdostí své země. Z expedice se už nevrátil.
Právě rodina dnes připomíná, proč nestačí přepsat jedno jméno v encyklopedii. Dorjai uvedl, že on i jeho bratr poskytli DNA vzorky, ale úřady jim podle jeho slov nevysvětlily, odkud pocházel vzorek použitý z druhé strany porovnání, pokud tělo dosud nebylo z Everestu sneseno. Rodina proto chce počkat na jeho návrat a nové potvrzení identity. Morupova žena prý po třiceti letech stále říká, že uvěří, až uvidí jeho tvář.
Přinést Green Boots dolů může být nebezpečnější než nechat ho na místě
Everest má nepříjemnou vlastnost: ve výškách, kde lidé nejčastěji umírají, je současně nejobtížnější jejich těla zachránit nebo později vyzvednout. Nad osmi tisíci metry začíná takzvaná zóna smrti, kde je atmosférický tlak tak nízký, že lidský organismus nedokáže dlouhodobě fungovat ani při nejlepší aklimatizaci.
Každá hodina strávená při manipulaci s tělem znamená další riziko pro živé. Zmrzlé ostatky mohou být pevně spojeny s ledem a terénem, jsou obtížně manipulovatelné a záchranáři se pohybují v prudkých svazích s nedostatkem kyslíku. V případě Green Boots situaci komplikuje i to, že leží na tibetské straně hory, takže plánovaná indická operace potřebuje souhlas čínských úřadů. Podle zveřejněných dokumentů má být nasazen specializovaný tým zkušených vysokohorských pracovníků; samotný plán však závisí na povoleních a především počasí.
To je také důvod, proč na Everestu zůstává mnoho mrtvých dodnes. V prostředí, kde může velmi snadno zemřít i člověk, který se pokouší mrtvé tělo přemístit, není jeho ponechání na hoře nutně výrazem lhostejnosti. Často jde o nepříjemný výsledek čisté fyziky, lidských možností a otázky, kolik dalších životů je rozumné kvůli návratu jednoho těla riskovat.
Green Boots možná nikdy nebyl Paljor. Tsewangův příběh tím ale nezmizí
Pokud se po vyzvednutí skutečně potvrdí, že Green Boots je Dorje Morup, bude třeba opravit jednu z nejznámějších legend Everestu. Neznamená to ovšem, že se Tsewang Paljor z příběhu vytrácí. On, Morup i Smanla zahynuli během stejného výstupu poté, co se rozhodli pokračovat k vrcholu v podmínkách, které se rychle zhoršovaly. Všichni tři zůstávají součástí tragédie roku 1996.
Rozdíl je v tom, že jeden z nich se postupem času proměnil ve veřejný symbol, aniž by si svět byl jistý jeho skutečnou totožností. Po třicet let lidé procházeli kolem zelených bot, fotografovali je, popisovali jejich majitele a přisuzovali mu životní příběh konkrétního člověka.
Teď se možná ukáže, že tělo bylo skutečné, boty byly skutečné a tragédie byla skutečná, ale jméno jsme měli špatně.
A pokud se Dorje Morup opravdu vrátí domů, největší změnou nebude to, že z Everestu zmizí slavný orientační bod. Pro jeho rodinu se muž, kterého svět po desetiletí znal především podle barvy bot, konečně může znovu stát Dorjem Morupem.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], The Himalayan Club – The Indian Ascent of Qomolungma by the North Ridge [2], Climbing – Who Was the Climber Known as “Green Boots”? [3], AP – India seeking to recover the body of an Everest climber known as 'Green Boots' [4], BBC – The mystery of Everest's Green Boots and the family waiting for answers [5]. img ai generated